98
/
PEDAGOGICKÁ KOMUNIKACE V TEORII A PRAXI
úèinnosti procesu vzdìlávacího, ale pøedev ím výchovného. Proto je tøeba, aby si uèitel (i budoucí) uvìdomil, osvojil a aby prakticky dokázal aplikovat základní a pomocné komunikativní prostøedky, kterými ovlivòuje vzdìlání, výchovu, názory a postoje ákù. Základní komunikativní prostøedek je øeè uèitele a má nezastupitelný význam v pedagogické interakci a komunikaci. Pomocí slovního vyjádøení uèitel nejen pøedává ákùm poznatky, ale pùsobí také výchovnì, formuje osobnost áka. Jak lze charakterizovat øeè? Øeè je proces styku mezi lidmi prostøednictvím jazyka. Jazyk je uzavøený systém výrazových prostøedkù a vyjadøovacích zpùsobù. V øeèi se spojují tøi základní funkce: výrazová, zpodobòující, komunikaèní (H. Hiebsch, M. Vorweg, 1976, s. 75). Ve výrazové funkci se zobrazuje psychický i fyzický stav uèitele. Zpodobòující funkce vyzývá k jednání, funkce komunikaèní spoèívá zejména ve sdìlování informací. Jestli e má být øeè adresovaná ákùm úèinná a výchovná, musí splòovat urèité po adavky. Musí pøedev ím vyjadøovat vìcnì správný, rozumovým schopnostem áka pøijatelný obsah. Dal ím významným po adavkem na øeè uèitele je vysoká kultivovanost jazyka. Uèitel musí být pro áky v tomto smìru vzorem, mìl by u ívat bì nì hovorové podoby spisovného jazyka a dùslednì dbát jeho normy. Neménì významný je také po adavek správné techniky mluveného projevu, nebo uèitel se èasto setkává se áky, kteøí mají urèité nedostatky v øeèi. Jeho snahou musí být tyto nedostatky na základì znalostí z anatomie, fyziologie øeèi, hlasové, artikulaèní a dechové techniky odstranit. Pro zvý ení pùsobivosti a výrazovosti projevu vzhledem k obsahu, vìku a individuálním zvlá tnostem ákù, k pou ité výchovné metodì a vzhledem k dané organizaèní formì, ve které se výchovné pùsobení uskuteèòuje, je tøeba vyu ívat v øeèi vhodné tempo, dynamiku, intonaci, vhodné pauzy apod. Napøíklad rychlé tempo znesnadòuje porozumìní, a tím je ovlivnìn výchovný vliv na áka. Velmi pomalé tempo mù e vést k ákovì nepozornosti a nezájmu. V neposlední øadì øeè uèitele ovlivòuje jeho vlastní pøístup, zaujetí k vysvìtlovaným vìdomostem, dovednostem a jevùm, k pøíkazùm apod. Svùj vnitøní postoj projevuje nejen svým jednáním, ale i slovem emocionálnì zabarveným. Emocionálnost závisí na osobnosti uèitele, ale v dy musí odpovídat jak povaze sdìlovaného uèiva, tak i vnitøního vztahu uèitele k nìmu. áci jsou schopni velmi brzy rozpoznat rozpor mezi øeèí uèitele a jeho postojem. Rozpor v této oblasti mù e výchovné pùsobení na áky velmi naru it. Velmi dùle itá z hlediska kvality projevu uèitele je také oblast neverbální komunikace. Za neverbální komunikaci pova ujeme sdìlení nìjakého vý-
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS188172
KOMUNIKACE V UÈITELSKÉ PRAXI
/
99
znamu, informace bez pou ití slov. Jedná se o øeè beze slov, o øeè tìla, pohybù, vzezøení. Za bì ných okolností mimoslovní komunikace doplòuje, dává pravý význam obsahu vyjádøenému slovnì. Tak jako jazykový (verbální) projev charakterizuje osobnost uèitele, jeho vzdìlání, kulturní úroveò, tak také mimoslovní (neverbální) projev mù e být návodem k poznání osobnosti uèitele. Bývá spontánní a podstatnì ménì si ho uvìdomujeme a kontrolujeme. Mimoslovní sdìlování je znaènì rozmanité a bohaté, je osobité pro ka dého uèitele, typické a vlastní pouze jemu. Neverbální komunikace se u èlovìka rozvíjí zejména v prvních letech ivota, v rámci sociálního kontaktu dítìte s dospìlými. Dítì napodobuje reakce dospìlých a osvojuje si je sociálním uèením. V ontogenetickém vývoji si èlovìk nìkteré výrazové prostøedky neverbální komunikace a jejich vliv na výsledek komunikaèního aktu uvìdomuje a doká e je zámìrnì zaèleòovat do svého jednání. O nìkterých v ak neví, neuvìdomuje si je, i kdy mnohdy negativnì ovlivòují kvalitu projevu i celkový komunikaèní a interakèní proces. Proto i pro pedagogickou komunikaci, pøi vzájemném vztahu uèitele a áka, je nutné si uvìdomit, e ka dý projev jednoho z úèastníkù komunikace chápe druhý jako informaci. Uèitelovu èinnost chápeme jako sociální chování a schopnost vyuèovat jako druh sociálního styku, jeho verbální i neverbální výrazové prostøedky si uèitel osvojil bì ným lidským zpùsobem v sociální interakci, které by v ak mìl dál v rámci profesionalizace své èinnosti rozvíjet ádoucím smìrem. K výrazovým prostøedkùm neverbální komunikace patøí gestikulace, mimika, pohled, pohyby, dr ení tìla, chování, zpùsob odívání atd., kterými nejsnadnìji a nejzøetelnìji a mnohdy i nevìdomì projevujeme své citové stavy, postoje, vztahy, kladné nebo záporné emoce, reakce vùèi ákùm, kolegùm i obsahu, který sdìlujeme. Z hlediska komunikaèního procesu a zpùsobu sdìlování urèitých informací, postojù, názorù mù eme pøipomenout následující prostøedky neverbální komunikace, o kterých jsme ji hovoøili: n n n n
sdìlování pohledy tzv. øeè oèí, sdìlování rùznými výrazy oblièeje tzv. øeè mimickými projevy, sdìlování kulturnì vázanými pohyby a postoji tzv. gestika, sdìlování fyzickými postoji tzv. posturologie,
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS188172
100
/
PEDAGOGICKÁ KOMUNIKACE V TEORII A PRAXI
sdìlování pohyby v ech èástí tìla, jejich význam není pøedepsán kulturou tzv. kinezika, n sdìlování dotekem a bezprostøedním kontaktem tzv. haptika, n sdìlování pøiblí ením a oddálením, pøístupem èi odstupem v mezilidském styku, n sdìlování úpravou zevnìj ku a ivotního prostøedí ekologické formy sdìlování (J. Køivohlavý, 1987, s. 41). n
Tyto prostøedky zároveò pøedstavují zpùsob mimoslovního sdìlování. Za základní prostøedky neverbální komunikace pova ujeme gestikulaci a mimiku. Hrají velmi dùle itou roli v celkovém jednání a vystupování uèitele. Zejména se uplatòují a mají své specifické místo v jednání uèitelù, kteøí pùsobí na prvním stupni základní koly a kteøí právì tìmito prostøedky (kromì jiných) výraznì ovlivòují celkový vztah áka ke kole, k uèiteli, k jednotlivým vyuèovacím pøedmìtùm, nebo mohou zvýraznit úèinnost vzdìlávacího a výchovného pùsobení. Gestikulace doplòuje slovní projev uèitele, v nìkterých pøípadech jej i nahrazuje. O ivuje celkový uèitelùv výraz. V interakci uèitele se áky mají gesta své místo, pou ívá jich uèitel i áci. Vyu ívání gestikulace je vázáno na kulturní oblast èlovìka. Pro uèitele je pou ívání gestikulace specifické pro dorozumívání, pro navazování kontaktu. Velmi výhodné a pøitom úèinné je napø. vyu ívání gest pro výchovné napomenutí áka. Je urèeno pouze jemu, uèitel nemusí rozptylovat a odvádìt pozornost dal ích ákù ve tøídì. Gestikulace vyu ívají ve svých projevech i áci a je na uèiteli, aby jí rozumìl, byl k ní vnímavý a umìl ji jednoznaènì identifikovat. Mimikou rozumíme promìnlivé výrazy rysù oblièeje, podmínìné pohybem svalù, prokrvením poko ky a sekrecí láz, které doprovázejí a vyjadøují psychický stav uèitele. Mimika má velký význam pøi vzájemném styku uèitele a áka, usnadòuje dorozumívání a zvýrazòuje pùsobení uèitele na áky. Na druhé stranì mù e i uèitel u ákù na základì mimických projevù rozpoznat jejich du evní stav, pro itky a názor na své pùsobení pro itkù. Pokud ák uèiteli nerozumí, nechápe to, co mu vysvìtluje, co po nìm z výchovného hlediska ádá, velmi èasto mù e uèitel identifikovat tyto skuteènosti právì v mimice, která je pøedev ím u ákù mlad ího kolního vìku velmi spontánní a ivá. Mimika pomáhá uèiteli v oblasti vzdìlávací i výchovné. Pokud je uèitel mimicky výrazný (ne pøehnanì), ák uèivo daleko lépe vnímá, lépe si ho pamatuje. Úsmìvem mù e uèitel áka povzbudit, hnìvivým výrazem ve
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS188172