Ženy přece milují hrdiny! Pravil jistý klasik, že podnikaví muži mají u žen mnohem více úspěchů, než ti druzí, a to proto, že většina žen nepodlehne lásce z lásky, nýbrž ze slabosti. To ovšem nebyl případ Evy Svitákové. Ta do přístavu manželského nevplula pro manželovu podnikavost, ale pod tlakem okolí. V bujarosti ještě oslavila Kristova léta, ale už pár měsíců na to na ni začala doléhat samota. Ne že by se nudila, nebo ji omrzela společnost. Kamarádů a přátel měla kolem sebe vždycky dost, ale najednou si začala příliš hmatatelně uvědomovat, že při návštěvě divadel je jaksi navíc, každý rok řeší stejnou otázku, s kým pojede na týden k moři, a chce-li si o víkendu jen zalyžovat v horách, musí měsíc dopředu obvolávat známé, přesvědčovat je a složitě organizovat společný výlet. A když se pak konečně seznámí s někým, kdo ji zaujme, přiznáním, že je dosud svobodná, ztrácí cenné body v měřítku vzájemných sympatií. Samozřejmě, že není o to méně přitažlivá, o to méně inteligentní, o to méně vtipná, ale je – podezřelá. Co ta ženská asi dělá, že dosud žádného chlapa neurvala, hlásá „logický“ mužský argument a boří všechny teorie o ženské emancipaci. A pak tu byla ještě maminka: „Evičko, tak už se vdej! Máš nejvyšší čas. Nemůžeš přece pořád někde lítat a mít tisíce zájmů. Uvědom si, že děti můžeš mít jen, dokud jsi ještě mladá. Přece nechceš zůstat na stará kolena úplně sama.“ Energická Eva podlehla okolnostem: vyměnila svobodu za oltář a bezstarostné pobývání u maminky za život v rodinné vilce v luxusní pražské čtvrti na Hanspaulce. S manželem Bohouškem Svitákem tihle dva tvořili – alespoň jak tvrdily Eviny přítelkyně – ideální pár. To, co se jí nedostávalo, jemu naopak sudičky nadělily měrou vrchovatou. Jen přitom nějak zapomněly, že Bůh stvořil Evu ze žebra Adamova a tudíž, že muž je pánem tvorstva, a žena ho jen doplňuje. V rodině Svitákových to byl Bohoušek, který doplňoval svou hezkou a ráznou ženu. A tak zatímco ona zcela přeorganizovala lety zaběhnutý systém v jejich novém hnízdečku, Bohoušek jen bezmocně seděl a vyjeveně mrkal. Neprotestoval však a Eva to dokázala ocenit. „Já z tebe toho pecivála vyženu,“ něžně se v duchu usmívala, 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS187984
když se Bóďa s předstíraným nadšením vsoukával do společenského obleku a nechal se vléci na koncert, nebo se špatně skrývanými povzdechy sportoval na lyžích v horských střediscích. Miloval ji a ona ho respektovala. Idylku jejich manželského života však rušil Evin tchán, který s nimi sdílel rodinnou vilku a nemínil se dobrovolně vzdát vlivu na svého syna. Z počátečních jisker slovního hašteření mezi starým pánem a nevěstou začalo doutnat nepřátelství a nakonec mladý „pán“ domu – Bohoušek – stál mezi dvěma nebezpečnými ohni. „Tatínku, ona to Evička tak nemyslela,“ chlácholil doběla rozpáleného otce, který nesnesl jakýkoliv zásah do zaběhnutých zvyklostí dosud ryze pánské domácnosti. A vzápětí už zase běžel za uraženou manželkou: „Evi, nesmíš se na tatínka zlobit, myslí to dobře, vždyť víš, že má jenom nás.“ Výsledek této argumentace byl stejný, jako kdyby se snažil dětskou stříkačkou uhasit fajrující stodolu. „A mám toho právě dost!“ zahřměla po jedné z takovýchto hádek Eva a dala svému manželovi na vybranou: buď ona, nebo tatínek. ***** „Bohouši, musíš si dupnout. Jsi snad chlap, ne?“ V hospodě Pod věží to vřelo, vzduch by se dal krájet a cáry kouře schovávaly alkoholem se lesknoucí oči rozjařených hostů. Jen u stolu Bohouše Svitáka a jeho starého kamaráda Pavla Linharta vládla truchlivá nálada. „Neblbni, člověče, přece se nebudeš trápit kvůli nějaký blbý ženský,“ opakoval snad už po padesáté Pavel a objímal přitom přítele ze školních lavic kolem ramen. „Hele, dáme si ještě jednoho prcka a ty pak půjdeš domů a řekneš Evě, že žádná ultimáta nebereš. Nebo ať si teda jde.“ „Evičce mám říct, aby šla?“ zalkal Bohoušek. „Já ji ale mám rád.“ „No tak řekni tátovi, ať je zticha a neplete se vám do života.“ „Víš, tatínek to s námi myslí dobře. On chce, abychom byli spokojení. A Evička zase nechce...“ Pavel Linhart zvedl oči v sloup. Proboha, jak je možné, že si taková fešanda, jako je Eva, vzala takového slabocha? Občas u piva s kamarády litoval Bohouše, že je pod pantoflem. Teď však do-
99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS187984
spěl k závěru, že trnovou korunu mučedníka by si spíše zasloužila Eva. Ona, nezdolná optimistka, pokaždé plná energie, má vedle sebe takového nekňubu. Ale je to přece jeho kamarád, zastyděl se Pavel v duchu za své myšlenky. „Ještě dvakrát, pane vrchní,“ objednal Pavel další pití. Když viděl, jak Bohoušek zamítavě kroutí hlavou, dodal: „Zvu tě. Nemůžeš tu přece pořád brečet jako stará želva. Musíš se rozhodnout, co uděláš. Ale těžko ti v tom někdo poradí. Já tě můžu vyslechnout, říct ti svůj názor. Ale rozhodnout se stejně musíš sám.“ Bohoušek zesmutněl ještě víc. „Tak se vzmuž, člověče,“ chlácholil kamaráda Pavel. „A pamatuj si, že ženský chtějí mít vedle sebe pořádnýho chlapa. Někoho, kdo je jim oporou, na koho se mohou spolehnout, u koho najdou pocit bezpečí, zázemí.“ „To se ti řekne: buď chlap. Ale co pro to mám udělat? To ji mám třeba před někým zachránit?“ Bohouškova otázka pronesená nešťastným hlasem přivedla Pavla téměř k zoufalství. „Jo, třeba i zachránit, ty hrdino,“ rezignoval. ***** Ani teď tedy nerozhodný Bohouš Sviták nevěděl, jak s ultimátem manželky naložit. Tatínek, nebo Evička? Má dát průchod synovské lásce? Nebo má stát po boku své zbožňované manželky? Bohouškova modla ovšem jeho rozpolcený stav vůbec nebrala na zřetel. Jednoho večera zcela prozaicky práskla dveřmi a začala si balit kufry. Už toho všeho má dost. Život jí nikdo už organizovat nebude. Že je její manžel člověk bez vlastního názoru, s tím se už tak nějak smířila. Ostatně byl tak vychovaný. Co řekl tatínek, bylo vždycky svaté. V duchu si přiznala, že ji leckdy Bóďova až chlapecká nerozhodnost bavila. Většinou nad ní však mávla rukou a snad na prstech jedné ruky by se dalo spočítat, kdy ji opravdu naštvala. Ostatně, kdyby vedle sebe měla muže překypujícího energií jako ona, asi by v jejich domácnosti lítalo občas nádobí. Eva nebyla zvyklá ustupovat. A neustoupí ani starému Svitákovi. Jestli si senior myslí, že do smrti bude řídit svého syna i nevěstu, hrubě se přepočítal. Ona není z těch, které celý den smejčí po domě, vaří, perou, večer žehlí u televize, štupuje ponožky a tím pro ně všechno končí. A už vůbec nemíní poslouchat řeči o tom, že je
100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS187984