98
skle a v jejím středu malou dírku. K uším mu nedoléhal žádný zvuk, jen dutá ozvěna vlastního srdečního tepu. Viktorův pohled se zamlžil. Obrysy se slily jeden do druhého. Okno se od něho začalo rychle vzdalovat a strop stoupal do výše. Nechápal, co se děje, dokud hlavou nenarazil do tvrdé podlahy. Potřeboval se nadechnout, lapal po dechu, ze všech si se snažil dostat do plic trochu vzduchu. Zvedl ruku a prsty si ohmatal nahý hrudník. Ucítil lepkavou krev a bolest, jak se dotkl rány po zásahu. Čekal, že najde rozšklebený otvor, ze kterého se povalí proud krve, ale nahmatal jen konec kulky trčící ven z kůže. Neprošla hrudní kostí. Polykarbonátové a sklolaminátové okenní tabulky zastaví i kulku z vysokorychlostní pušky… ne tak docela, pomyslel si Viktor. Sklo kulku nezastavilo, ale znatelně zpomalilo, takže když ho zasáhla, téměř vyčerpala svou kinetickou energii. Viktor ignoroval palčivou bolest, vyndal kulku z rány a zahodil ji. Vyčerpalo ho to. Pokusil se vstát, ale nemohl si vzpomenout, jak svým končetinám přikázat, aby se pohybovaly. Stropní trámy nad ním se vpíjely jeden do druhého. Věděl, co se s ním děje, ale nemohl s tím nic dělat. Náraz kulky vyvolal v jeho těle vlnu hydrostatického šoku a rozhodil jeho normální srdeční rytmus. Tělo nechápalo, co se stalo, a tak udělalo jedinou věc, kterou při intenzivními šoku nebo traumatu udělat mohlo. Dočasně přestalo pracovat. Střelec viděl, že Viktor dostal zásah a upadl. Nemohl však vidět, že se bezmocně svíjí na zemi, ale není mrtvý. Stačilo by, kdyby si všiml tloušťky prasklé okenní tabulky, a došlo by mu, že je stále naživu. Pak by přišel svou práci dokončit. Viktorovy oči se zavřely.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS187883
99
20 14:18 CET Střelec přes zaměřovací dalekohled Schmidt a Bender s dvanáctinásobným zvětšením odhadl tloušťku okenní tabulky. Byla vyrobena z několika vrstev skla a plastu. Došlo mu to okamžitě. Neprůstřelné sklo. Kurva. McClury si tiše spílal, že si toho nevšiml předtím. Měl věnovat víc času průzkumu obranných systémů domu, ale omlouvalo ho, že tohle byla od samého začátku uspěchaná zakázka. Začalo to telefonátem před dvaceti čtyřmi hodinami, ve kterém mu řekli, ať hned jede do Ženevy. Na zadním sedadle auta našel jméno města, místo a fotografii. Na hony to páchlo úklidem. McClury sklapl opěrnou dvojnožku pušky, a jak si stoupl, setřásl ze sebe tenkou vrstvu sněhu, kterou si přikryl tělo. Zvolil si zbraň Accuracy International L96, opakovačku vyráběnou Brity. McClury ji pro tenhle typ práce považoval za jednu z nejlepších univerzálních pušek na světě. Přesná a účinná, ale ne příliš velká ani těžká. V minulosti jich vyzkoušel už dost, aby měl na takový názor právo. Byl oblečený v bílých goretexových kalhotách, bundě s kapucí a bílé lyžařské kukle. Příslušenství pušky omotal bílou izolepou. Rozepnul knoflíky i zip bundy a sundal si ji. Skvěle sloužila jako maskování a ochrana před zimou, ale brzdila by ho v pohybu. Pod ní měl černé termo tričko. Okamžitě se do něho dala zima, ale tu chvíli to přežije. Bílou kuklu si nechal na hlavě. Skrýš, ze které měl dobrý výhled na chatu, od ní ležela necelých pět set metrů. McClury se ukryl těsně pod hřebenem zasněženého skalnatého svahu, se kterým tak dokonale splynul, že byl prakticky neviditelný. Čekal dvanáct hodin v kuse, celou dobu sledoval dům
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS187883
100
a čekal na dobrý výstřel. Pil a jedl vleže, močil do láhve a velkou potřebu udělal do plastového sáčku. Nemohl hlídat oba východy zároveň, a proto se rozhodl ukrýt tak, aby viděl na přední dveře chaty, neboť předpokládal, že cíl jimi jednou vyjde. Byl by mrtvý ve vteřině, kdy by prošel dveřmi. Štěstí však McClurymu nepřálo. Brzy po svítání cíl odešel zadními dveřmi a McClury tedy změnil pozici, aby ho zastřelil, až se vrátí. O několik hodin později si všiml, že cíl je zpět v chatě, a došlo mu, že tentokrát vešel předem. Jednou cestou ven, druhou dovnitř. Pořádně úskočný zákazník. McClurymu se nechtělo dál čekat, až cíl zase půjde ven. Střelil toho nahého parchanta, když stál u okna a zíral ven – jen silný dřevěný příčník v okně mu zabránil, aby ho trefil do hlavy. Místo toho cílil na srdce, ale neprůstřelné sklo se postaralo o to, že ho nezabil. Z toho by jeden zešílel. McClury si přehodil pušku přes rameno, na druhé pověsil brašnu, k pasu si připnul malou ledvinku a uchopil za pažbičku svou špičkovou pumpovací brokovnici Mossberg ráže 12. Musel se dostat blíž k cíli a zakázku dokončit. Tohle už pěkně dlouho nedělal a těšil se, že konečně změní svůj modus operandi. Rozběhl se dolů ze svahu, rukama se chytal stromů, aby brzdil sestup. Svah byl velmi strmý, a kdyby si nedával pozor, mohl by být i nebezpečný, ale zdolal ho hladce. Očima se upínal na chatu a kořist v ní. Viktora probudil hlasitý zvuk. Rychle se posadil a zaklel. Hruď mu svírala intenzivní bolest; měl pocit, jako by mu na žebrech spočívala obrovská tíha a stlačovala mu hrudník. Několikrát zakašlal. Plíce jako by měl rozdrcené. Zasténal, ale přinutil se bolest potlačit. Musel myslet. Uběhlo jistě půl sekundy, než po záblesku hlavně dostal zásah. Muselo jít o větší ráži, aby prorazila okno, vysokorychlostní pušku s úsťovou rychlostí kolem devíti set
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS187883