Chloe Palov
Finn, který jednoznačně k těmto lidem nepatřil, pokrčil rameny. „Tančím podle své vlastní melodie. Proč Japonsko?“ „Promiňte?“ Kate potřásla hlavou a v duchu se ptala, jestli jí něco neuniklo. „Povídala jste, že vaše rodina odletěla na dovolenou do Japonska.“ „Zmínila jsem se o tom přede dvěma dny. To vám trvalo tak dlouho vymyslet tuhle otázku?“ Odpověděl s dalším pokrčením ramen. „Co vám na to mám říct? Měl jsem pořád co dělat.“ „Abych tedy na váš opožděný dotaz odpověděla, tak mí rodiče se každoročně účastní Šikoku Hačidžuhakkašo.“ „Co proboha je -?“ „Je to japonská duchovní pouť,“ předběhla ho dřív, než stačil dopovědět. „Dva měsíce trvající poutní cesta po osmaosmdesáti různých buddhistických chrámech školy Šingon. Když jsem byla dítě, chodívali jsme na tuhle pouť každé léto.“ Finn se ušklíbl a jen stěží zadržoval smích. „Opravte mě, jestli jsem to špatně pochopil: Letět osm tisíc kilometrů a pak šedesát dní chodit pěšky. A to jsem si myslel, jak jsme to v katolickém meditačním koutku pro mládež měli blbé.“ Jeho tmavohnědé oči vesele zamrkaly. „Neřekla jsem, že mě to těšilo. Naopak jsem každý rok rodiče přemlouvala, abychom raději jeli do Disneylandu.“ Vždycky však skončila na ostrově Šikoku v bílých šatech a s kloboukem ze suché ostřice, což byl tradiční poutní úbor. „Vaši rodiče jsou tedy Japonci?“ „Matka je napůl Japonka.“ Produkt mezirasového manželství v době, kdy byl v amerických dějinách Japonec persona non grata. 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS187860
templářská relikvie
„Takže jste buddhistka?“ „Bývala jsem.“ Kate, která neměla chuť odpovídat na další dotazy, si položila batoh na klín a začala se v něm přehrabovat. Přitom tiše počítala nádechy a soustředila se na každé nadechnutí a vydechnutí. Správná koncentrace. Odmítala se v mysli vrátit k onomu hroznému večeru, během nějž byla naprosto neodvolatelně otřesena její víra v poklidné buddhistické přijímání všeho, co přijde, když z první ruky zjistila, že existují věci, které srdce prostě přijmout nedokáže. „Hej, Kate. Co se děje?“ Finn ji lehce uchopil za zápěstí. „Vypadáte, jako kdybyste se právě napila ze sklenice zkyslého mléka.“ „Všechno je v pořádku,“ zamumlala. I když to znělo jako její hlas, připadala si, jako by ta slova vyřkl někdo za ni. „Nevypadáte dobře.“ Taxikář se ohlédl přes rameno. „C’est rue de la Bûcherie. Quelle est l’adresse?“ Kate, vděčná za odvedení pozornosti, odpověděla: „Je ne sais pas. Arrêtez-vous ici.“ Otočila se k Finnovi a proběhlý rozhovor mu přeložila. „Bohužel neznám přesnou adresu, tak jsem mu řekla, aby nás vysadil tady.“ Po zaplacení jízdného vystoupili. Když se Kate podívala přes obroučky svých babičkovských brýlí s modře zabarvenými skly, viděla, že čtvrť na levém břehu je středověká změť titěrných jednosměrných uliček. Finn vzhlédl od plánu Paříže, který si předtím koupil na nádraží. „Pravidla pro přežití ve velkoměstě se neliší od pravidel přežití v džungli, horách či poušti. Zapadnout do prostředí. Žádné nečekané pohyby. Uvidíte-li, uslyšíte nebo ucítíte poldu, chovejte se přirozeně. Neposkytujte jim důvod, aby se vás na něco vyptávali.“ 99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS187860
Chloe Palov
Dech se jí zadrhl v hrdle. „Pro-proč by se nás měla policie na něco ptát?“ vykoktala ze sebe. „Oni snad vědí, že jsme v Paříži?“ „Ne, to si nemyslím. Ale opatrnost je vždycky namístě.“ Přikývla, ale hned se přistihla při myšlence, jestli to náhodou nebyl ten „nečekaný pohyb“. Ušli asi jeden blok, když Kate zpozorovala jasně natřený vývěsní štít a na něm zlatými písmeny vyvedený nápis L’EQUINOXE. Pod ním byl obraz Blázna, divoké karty z tarotu. Prastarý symbol neomezených možností. „Tamhle je Caedmonův obchod, jen o pár domů dál,“ ukázala. Po chvilce stanuli před vchodem a Kate se zamračila. Z druhé strany prosklených dveří visela nakřivo bílá cedulka s nápisem Fermé, zavřeno. Za ní byl zatažený zelený závěs, který bránil v průhledu dovnitř. Přesto vzala za kulovitou kliku a ověřila si, že obchod je skutečně uzavřený. „Chcete se vrátit, až otevřou?“ Nejistě pohlédla na hodinky: devět hodin dvacet šest minut. Místního času. „Myslím, že nejlepší bude, když chytnem –“ zabušila pěstí na dřevěný rám dveří „– příslovečného býka za rohy.“ Chvíli se nedělo nic. Kate znovu zabouchala. Tentokrát silněji. „Máme zavřeno!“ ozval se z druhé strany zamčených dveří hlas s charakteristickým anglickým přízvukem. „My s tebou ale potřebujeme nutně mluvit,“ zakřičela Kate přes sklo. „Je m’en fou! La librairie est fermé! Casse-toi maintenant!“ Kate si chvíli ustaraně kousala horní ret a pak pohlédla na Finna. „Trvá na tom, že mají zavřeno.“ Úvod 100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS187860