M Y Š L
přebírá vedení. U řady vůdčích osobností bohužel jejich energie pramení z touhy po moci, což z nich sice dělá lidi se silným vyzařováním, které však nesměřuje k vyšším cílům.
E N K A
–
M O C N Á
S Í L A
Mravenci vyvinuli přesnou strukturu své existence. S exaktní přesností sledují vnitřní pokyny, jež jsou sice důležité pro přežití, ale neumožňují individuální rozvoj. Naproti tomu třeba u lvů svádějí samci urputný mocenský boj, hájí své postavení a jejich ego je stále aktivní. Lev dokonce zabíjí mláďata svých rivalů, aby se uplatnil jeho genetický materiál a ne ten protivníkův. Zní to tvrdě a vraždychtivě, ale příroda vyžaduje, aby přežil ten nejsilnější genetický materiál. Jde tedy o výběr, který je nutný k zachování druhu. Může se nám to zdát bezcitné, ale vyšší moudrost ví, co dělá. Sledujeme-li jemnohmotné informace, je zřejmé, že každý zvířecí druh vyjadřuje určitou speciální životní funkci a udržuje při životě specifické emocionální a vývojové schopnosti sobě vlastní. Každá zvířecí forma se učí osobitým způsobem a manifestuje tím základ existence svého druhu. V člověku jsou zastoupeny všechny druhy zvířat, rostlin, minerálů a ostatních látek celé planety. Představuje tak korunu všeho tvorstva i Noemovu archu, v níž přežil vždy jeden samec a jedna samice od každého živočišného druhu. Instinktivní způsoby chování můžeme dobře sledovat třeba na želvách. Ty nakladou vejce do písku v místě, které vyberou podle instinktu, a pak toto hájemství opustí. Mláďata tak vlastně „vysedí“ slunce a ta okamžitě vědí, kam se mají po vyklubání vydat. U ptáků, kteří svá ptáčata obětavě živí až do určitého věku, můžeme sledovat, co otvírání zobáčků a pronikavé pípání vyvolává u rodičů. Přesně vědí, že hladově čekají na sousta z jejich zobáků – 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS187857
a také jim je přinesou. Po odchování svá mláďata opustí a v příštím roce pečují o novou várku. Navzdory své oddanosti se na odchovaná ptáčata nevážou. Studujeme-li péči o potomstvo a výchovu mláďat u savců, můžeme se hodně dozvědět o vývojové úrovni zvířat. Čím láskyplněji a oddaněji se o mláďata starají jejich rodiče a často i sourozenci či jiní příbuzní, tím silnější emocionální vazby mezi nimi vzniknou. Někteří savci se učí jen sledováním jejich pokynů a chování, zatímco geny a intuice představují jen omezený zdroj poznání, a proto si musí osvojit znalosti přežití či lovu učením. V jistých letech byl na šumavské hranici mezi Německem a tehdejším Československem vytvořen dlouhý průsek, v němž čeští pohraničníci stříleli po všem, co se tu pohnulo. Ještě dlouho poté, co tato hranice přestala být tak drasticky střežena, dokázala vysoká zvěř přenášet znalost tohoto nebezpečí na svá mláďata, takže se bála vstoupit do průseku jak z české, tak z německé strany. Což je velmi výmluvný příklad předávání znalostí na další generace. Jak jinak by se měla zvířata učit, když ne ukládáním poznatků do mozku a vytvářením myšlenkových struktur. V porovnání s člověkem jde sice o nižší struktury, ale přesto se silami první myšlenkové roviny. Takových rovin existuje celkem sedm a některé druhy zvířat se v té první již docela dobře rozvinuly. V rámci zvířecích druhů můžeme sledovat jasný pokrok. Některé jsou ve svém životě plně závislé na duchovním vedení a nemohou se individuálně rozvíjet, jiné však už pokročily tak daleko, že v první myšlenkové úrovni mohou sledovat mentální cesty. Vlci nebo šakali si při útoku své smečky počínají velmi rafinovaně. Pokud například medvěd získal nějakou kořist a oni mu ji chtějí vzít, dokážou ho úhybnými manévry tak zmást, že mu ji seberou. Čím je smečka sehranější, tím rychleji každý
M A N U E L A
O E T I N G E R O V Á
99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS187857
M Y Š L E N K A
–
M O C N
z lovců pochopí, jakou taktiku či strategii jejich vůdce v konkrétní situaci zvolí. Taková zvířata jsou schopna hledat i nové způsoby lovu, když se ten obvyklý přestává osvědčovat. O vnímání role predátora a kořisti svědčí třeba to, že liška dobře ví, že orel na zemi pro ni nepředstavuje velké nebezpečí a odváží se s ním i poprat o úlovek, ale jakmile se dravec vznese do vzduchu, liška rychle zmizí, protože se z ní rázem stala potenciální kořist. Lov a boj o přežití zvíře ženou vpřed. Musí se zdokonalovat, učit novým způsobům a udržovat čilou mysl, jinak jeho život rychle skončí. Bojem se udržuje ve formě, potřeba přežít vyžaduje maximální přizpůsobení vnějším podmínkám, emocemi se povzbuzuje. To vše je motorem jeho vývoje.
Á
S Í L A
I v rámci zvířecího světa platí, že ne každý pes, delfín či slon je inteligentní, ne každá kočka je chytrá, neboť to závisí na stupni vývoje příslušného jedince. Existují tu velké rozdíly, což svědčí o růstu individuality. Přesto jsou zvířata spojena se svým kolektivním vědomím, s nadřazenými duchovními bytostmi a mají přístup ke kolektivní paměti. Díky bádání Ruperta Sheldrakea víme, že poznatky a nové strategie, k nimž zvířata dospěla, se přenášejí z jednoho kontinentu na druhý a ukládají do kolektivní paměti. Většina zvířat se řídí vyšším způsobem vnímání, šestým smyslem, který jsme my lidé ztratili. Cítí předem zemětřesení, varují před výbuchy sopek a tuší svoji blízkou budoucnost. Prasata vycítí chvíli, kdy mají být odvezena na jatka. Zmocní se jich neklid a strach. V Thajsku prchají některá zvířata před blížící se vlnou tsunami do výše položených míst. Vyšší zvířata, především ta domácí, mají paměť. Učí se ze zkušeností a dokážou poznat, co se v nejbližší chvíli 100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS187857