„Ach,“ řekl Tyrion. Zběžně Sandoru Cleganovi pokývl a s pískáním odkráčel tak rychle, jak mu to jeho zakrslé nohy dovolovaly. Litoval prvního rytíře, který dnes přijde Ohařovi do rány. Ten muž měl velice zlou náladu. V ranní síni hostinského domu byla servírována studená, neveselá krmě. Jaime seděl u stolu s Cersei a dětmi a mluvili spolu tichými, tlumenými hlasy. „Robert je ještě v posteli?“ zeptal se Tyrion, když se sám posadil, nikým nezván, ke stolu. Jeho sestra ho provrtala stejným výrazem neskrývaného odporu, jaký pro něj nosila na tváři ode dne, kdy přišel na svět. „Je s lordem Eddardem. Jejich žal se usadil hluboko v jeho srdci.“ „Má vskutku velké srdce, náš Robert,“ řekl Jaime s líným úsměvem. Na světě toho existovalo velmi málo, co bral Jaime vážně. Tyrion to o svém bratrovi věděl a odpouštěl mu to. Během všech těch strašlivých dlouhých let jeho dětství to byl jenom Jaime, kdo mu prokazoval alespoň tu nejmenší míru náklonnosti či respektu, a za to byl Tyrion ochoten odpustit mu téměř cokoli. Přiblížil se k nim sluha. „Chléb,“ poručil mu Tyrion, „dvě z těch malých ryb a džbán dobrého tmavého piva na spláchnutí. Och, kousek slaniny. Opečte mi ji hezky dočerna.“ Muž se uklonil a vzdálil se. Tyrion se otočil zpátky ke svým sourozencům. Dvojčata, muž a žena. Dnešního rána velmi připomínali jedinou rozdělenou bytost. Oba si vybrali tmavě zelené šaty, které podtrhovaly barvu jejich očí. Jejich blonPaté kadeře byly umně načesané podle poslední módy a na zápěstích, prstech a hrdlech se jim leskly zlaté ozdoby. Tyriona napadlo, jaké by to bylo, kdyby sám byl něčím dvojčetem, a pomyslel si, že to raději nechce vědět. Stačí, když každého dne vidí v prohlížecím skle sám sebe. Představa dalšího já byla příliš ponurá, než aby o ní přemítal. Promluvil princ Tommen. „Máš nějaké zprávy o Branovi, strýčku?“ „Včera večer jsem se zastavil v pokoji, kde leží,“ odpověděl mu Tyrion. „Na jeho stavu se nic nezměnilo. Mistr doufá, že to je nadějným znamením.“ • 98 •
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS187769
„Já nechci, aby Brandon zemřel,“ hlesl Tommen ustrašeně. Byl to milý chlapec. Úplně jiný než jeho bratr, ale Jaime a Tyrion také rozhodně nevypadali jako hrášky z jednoho lusku. „Lord Eddard měl bratra, co se jmenoval Brandon,“ uvažoval nahlas Jaime. „Jedno z rukojmí zavražděných Targaryenem. Zdá se, že to jméno přináší smůlu.“ „Och, jistě není tak nešMastné, jak se zdá,“ namítl Tyrion. Sluha mu přinesl tác s jídlem. Tyrion si ulomil kus černého chleba. Cersei ho studovala pátravým pohledem. „Co tím chceš říct?“ Tyrion ji obdařil pokřiveným úsměvem. „Nu, jen to, že Tommenovi se jeho přání možná splní. Mistr si myslí, že chlapec by to mohl přežít.“ Napil se z číše piva. Myrcella si šMastně vydechla a Tommen se nervózně usmál, jenže to nebyly děti, koho Tyrion v tu chvíli pozoroval. Pohled, který prolétl mezi Jaimem a Cersei, netrval déle než vteřinu, ale jeho očím neušel. Pak jeho sestra sklopila zrak k desce stolu. „To není spravedlivé. Severští bohové jsou krutí, když nechávají dítě prodlévat v takových bolestech.“ „Co přesně o chlapcově stavu říkal mistr?“ zajímal se Jaime. Slanina, do které se zakousl, mu zakřupala mezi zuby. Tyrion ji chvíli zamyšleně přežvykoval, pak řekl: „Myslí si, že pokud by chlapec měl zemřít, už by se tak stalo. Trvá to čtyři dny a jeho stav je stále beze změny.“ „Uzdraví se Bran, strýčku?“ zeptala se malá Myrcella. Zdědila po matce všechnu její krásu, třebaže ne její povahu. „Přerazil si páteř, maličká,“ odpověděl jí Tyrion. „Při pádu si také zlámal obě nohy. Udržují ho naživu medem a vodou, jinak by vyhladověl k smrti. Možná, pokud se probere, bude schopný jíst normální jídlo, ale už nikdy nebude chodit.“ „Pokud se probere,“ opakovala Cersei. „Je to pravděpodobné?“ „To vědí jen bohové,“ odpověděl jí Tyrion. „Mistr v to doufá.“ Ukousl si další sousto chleba. „Přísahal bych, že chlapce udržuje naživu ten jeho vlk. To zvíře je venku před jeho oknem ve dne v noci a stále vyje. Pokaždé, když ho odeženou, vrátí se. Mistr říká, že jednou okno zavřeli, aby měl chlapec uvnitř větší klid, ale zdálo se, že Branův stav se zhoršil. Když okno znovu otevřeli, jeho srdce začalo bít zřetelněji.“ • 99 •
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS187769
Královna se zachvěla. „Na těch zvířatech je něco nepřirozeného,“ řekla. „Jsou nebezpečná a já nedovolím, aby kterékoli z nich odjelo na jih s námi.“ „Těžko je zastavíš, sestro,“ řekl Jaime. „Chodí za těmi děvčaty, kam se jen hnou.“ Tyrion se pustil do své ryby. „Odjíždíte brzy?“ „Ne dost brzy,“ odpověděla Cersei. Pak se zamračila. „Odjíždíte?“ řekla jako v ozvěně. „A co ty? Bohové, neříkej, že hodláš zůstat tady?“ Tyrion pokrčil rameny. „Benjen Stark se vrací k Noční hlídce s bastardem svého bratra. Mám v úmyslu jet s nimi a podívat se na ZeP, o které jsme toho tolik slyšeli.“ Jaime se usmál. „Doufám, že se nehodláš stát jedním z černých, drahý bratře.“ Tyrion se dal do smíchu. „Já a celibát? To by se sem začaly sjíždět a doprošovat se děvky od Dorne až po Casterlyovu skálu. Ne, jenom chci stanout na Zdi a vymočit se z okraje světa.“ Cersei prudce vstala. „Není třeba, aby děti naslouchaly takovým oplzlým řečem. Tommene, Myrcello, jdeme.“ Spěšně vyšla z ranní síně, se svým doprovodem a dětmi táhnoucími se za ní. Jaime Lannister svého bratra zamyšleně pozoroval chladnýma zelenýma očima. „Stark nikdy nebude ochoten odjet ze Zimohradu, když jeden z jeho synů prodlévá ve stínu smrti.“ „Odjede, pokud mu to Robert nařídí,“ řekl Tyrion. „A Robert to udělá. Beztak neexistuje nic, co by lord Eddard mohl pro toho chlapce udělat.“ „Mohl by jeho trápení ukončit,“ řekl Jaime. „Já bych to udělal, kdyby šlo o mého syna. Bylo by to pro něj milosrdenstvím.“ „Radím ti nepředkládat tento názor lordu Eddardovi, drahý bratře,“ řekl Tyrion. „Nepřijal by jej s laskavostí.“ „Dokonce i když ten chlapec zůstane naživu, do smrti bude mrzákem. Víc než mrzákem. Netvorem. Já bych dal přednost rychlé, čisté smrti.“ Tyrion odpověděl pokrčením ramen, které zdůraznilo pokřivení jeho zad. „Mohu-li já mluvit za netvory,“ řekl, „dovol mi vyslovit odlišný názor. Smrt je tak strašlivě definitivní, zatímco život je plný možností.“ Jaime se usmál. „Ty jsi přece jen perverzní malý skrček, víš?“ • 100 •
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS187769