Proudové šílenství
Výbuch katapultáže lodí otřese. Pilotní kabina je vystřelena vysoko do vzduchu a z rozšklebené přídě díky dekompresi vylétává vše nepřipevněné, včetně dvou Proveranů. Přistanou nedaleko lodě, namáhavě se zvedají a rozbíhají se zpět. Jejich odhodlání úspěšně dokončit misi je obdivuhodné. Jsou však již zaměřeni orbitální družicí, která před několika okamžiky zaznamenala dvě podkritická množství superhmoty v těsné blízkosti. O chvilku později je kráter Vg zaplaven palbou z vysokofrekvenčních laserů. * * * Pilotní kabina dopadá tvrdě na povrch a rozlomí se jako skořápka. Zevnitř je slyšet zvláštní syčení, opravárenské systémy na žádost palubního počítače provádějí pomocí plynů nasycených nanostroji nestandardní zákroky. Pak se z trosek vybelhá bizarní zjevení. Kompozitem a kovem obrostlý muž nese v náruči k nepoznání změněné torzo ženského těla. Boris se zhluboka nadechne řídkého vzduchu a pohlédne Alici tázavě do tváře. Ta se jen slabě usměje. Vyráží k Petersborrough. Z kráteru Vg za jejich zády stoupá hustý dým a na obloze – v místech, kde se obyčejně nacházejí jisté lidské kolonie – se objevují tři nové a velice jasné hvězdy.
97 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS187766
Proudové šílenství Dvě a půl hodiny po vstupu do proudu počítač na můstku Lobačevského zaznamenal slabý energetický výboj v nákladovém doku 4. „Dicku,“ řekl kapitán Stavrus, „běž se na to podívat.“ Dick Morelli se zvedl od servisní konzole, opustil můstek a hlavní spojovací chodbou zamířil k výtahům. V proudu panovaly jiné fyzikální zákony, než v reálném vesmíru, a tak nikdy nebylo jisté, co se s přepravovaným zbožím stane. Nákladový prostor Lobačevského nebyl chráněný udržovacím polem, bylo ekonomicky výhodnější přijít o část nákladu, než celou cestu živit generátory pole. Štít měla loď v proudu vztyčený jen okolo můstku, kajut a hlavních spojovacích chodeb. Když výtah zastavil na nákladní úrovni, světla podivně zablikala. Dick Morelli si toho nevšímal. Energicky zamířil k propusti doku 4. Přistoupil k terminálu a projížděl záznamy senzorů. Bylo to jednoduché – nějaké zařízení v doku se pravděpodobně na zlomek sekundy aktivovalo. Dick zaklel. Dok byl plný elektroniky, a i když přepravní řád zakazoval převážet funkční přístroje, v proudu mohly i rozmontované aparáty z ničeho nic začít pracovat. „Kapitáne,“ ohlásil se Dick na můstek, „něco ve čtyřce se aktivovalo. Zapnu kolem doku štít a podívám se na to.“ 98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS187766
Proudové šílenství
„Dobrá, Dicku,“ zavrčel kapitán. Dick se zašklebil. Dokázal si představit Stavruse, jak se kouše do rtů a potichu kleje. Zapnutí štítu okolo celého nákladního doku ihned sníží zisk o nějakých deset procent. Stavrus riskoval, dělal věci, které si dovolil jen málokterý kapitán. Jenže Stavrus byl hráč a rád vyhrával. Většina lodí vozila elektroniku a také třeba radioaktivní materiál pod ochranou štítu i za cenu menších zisků. Stavrus zásadně létal s nechráněným nákladovým prostorem. Dick přejel prsty po klávesnici a pozorně sledoval, jak se indikátory stupnice síly štítu pomalu dostávají do zelené. Najednou světla v šíleném rytmu zablikala a zhasla. Chodba potemněla, a když pohasl i terminál, tma byla absolutní. „Kapitáne?“ zabručel Dick, opřel se o stěnu a chvíli se nehýbal. „Vypadl štít?“ Pravá ruka se automaticky dotkla injektoru na opasku. Světla se opět rozzářila a intenzita osvětlení donutila Dicka zavřít oči. Když je otevřel, zděšeně vykřikl. Chodba se pomalu vlnila a stáčela jako had. Paluba pomalu měnila barvy a probleskovaly na ní divné vzory. „A sakra,“ zaklel Dick, vyškubnul injektor z opasku a přiložil si ho ke krku. Ozvalo se tlumené syknutí. Chvíli trvalo, než droga zabrala, ale už pouhý dotyk a zasyčení injektoru vnesl Dickovi do nitra úlevu. Podobné věci se stávaly, ale pokud si člověk včas aplikoval drogu, nehrozilo mu žádné vážnější nebezpečí, silný supresant uchránil lidské vědomí před zhoubným vlivem proudu. Dick se sesunul k zemi. Chodba se pomalu narovnala, záře po chvíli uhasla a opět zavládla tma. 99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS187766