Seběhla z posledních schodů, aby se rozloučila s Inmanem a několika dalšími lidmi, kteří se shlukli u dveří a oblékali se do kabátů, šál a rukavic, než je převezou člunem na pevninu. Hosté přicházeli a odcházeli, ona se všemi společensky konverzovala a zajišťovala přísun nápojů, kontrolovala, zda hoří svíčky, zda se všichni hosté dobře baví a hudba nikdy neutichá; soustředila se, aby měla stále úsměv na rtech. Noaha přes hodinu nikdo nekontroloval. Měla zapnutou dětskou chůvičku, aby ho slyšela z reproduktorů v ložnici i v pracovně a ranním pokoji. Do dětského pokoje instalovali i video, ale kamera byla nastavená na dětskou postýlku a nikdo ji zatím nepřesměroval na novou postel, protože v ní Noah ještě nespal. Obojí se ukázalo jako zbytečné. Té noci přehlušil vysílačku ruch oslavy a kamera neposkytla žádná vodítka. Nebyla v ní videokazeta, a i kdyby byla, dosti pravděpodobně by na ní díky špatnému úhlu záběru nic neviděli. Pocit viny, který v ní od té noci narůstal, zůstával jejím stálým společníkem. Kolikrát si přála, aby se do synova pokoje vrátila! Jak často si v duchu spílala a kolik úzkosti cítila při pomyšlení, že se nevěnovala svému synkovi, když ji volal, když ji potřeboval nejvíc? To jediné hloupé rozhodnutí patrně sehrálo rozhodující roli… Na chviličku zavřela oči a cítila, jak se jí svírá hrdlo a v očích se jí hromadí slzy, které měla vždycky na krajíčku. Ne! Pláčem nic nespraví. Ani nářky určenými nebesům. To věděla. Obojím už prošla a drtilo ji, že ignorovala své srdce a hnala se zpátky za Wyattem a společností… „Bože, pomoz mi.“ Zatínala ruce v pěst vedle klávesnice a sklopila hlavu. Soustřeď se. Nedovol, aby nad tebou bolest hlavy zvítězila. Přesto migréna neustupovala, bolest jí drásala duši a připomínala, že Noahovo zmizení byla její chyba. Její chyba, zatraceně! A teď ho musíš najít. 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS187753
Nikdo jiný to za tebe neudělá. Namáhavě polkla, oči ji pálily, zaťala zuby a znovu se přiměla obrátit své myšlenky k té poslední noci. Večírek skončil brzy, těsně po jedenácté, ale většina těch, kdo zůstali v domě, se i tehdy stále ještě zdržovala dole. Wyatt kupříkladu ve své pracovně, kde si dával sklenku vynikající skotské se strýcem Crispinem, otcem Aviných četných bratranců a sestřenic. Trent a Ian hráli kulečník v herně umístěné půl patra pod obytným podlažím a jejich sestra Zinnia vyšla francouzským oknem do zahrady, kde telefonovala z mobilu. Pootevřeným oknem všichni cítili mrazivý průvan a slyšeli, jak se Zinnia vybavuje se svým posledním přítelem, hochem, který odmítl strávit svátky na „nějakým zkurveným skalisku v moři, kde lišky dávají dobrou noc“. Nakonec si odfrčel do Itálie, což Zinnii pořádně zvedlo mandle. Povzbuzená několika irskými kávami a výbušnou povahou, kterou se nikdy nenaučila ovládat, dala svému příteli Silviovi skutečně co proto – podle verze obou bratrů. Tetička Piper si mezitím v salonu energickým kopnutím sundala lodičky na vysokých podpatcích a četla si, zatímco její syn Jacob vyšel ven a kouřil před hlavním vchodem. Ava si vzpomněla, jak ho zahlédla z okna. Jeho silueta se utápěla ve stínu, ale žhavý konec cigarety v temnotě rudě zářil. Jewel-Anne už odešla nahoru, aby se uložila ke spánku; byla jediným členem rodiny, který připustil, že pobýval v prvním patře, ačkoli odpřisáhla, že se nevyskytovala v blízkosti Noahova pokoje. Podle jejího pozdějšího prohlášení byly dveře dětského pokoje zavřené. Ava si vzpomínala, že je nechala pootevřené, a samy o sobě byly dost těžké a vyvážené tak, aby je nezabouchl průvan. Někdo je tedy musel zavřít schválně. „Kdo?“ šeptala a škrábala otázku do zápisníku a znovu a znovu ji obtahovala do kroužku. Vedle si připsala otázku PROČ? Podle šerifa Biggse a jeho detektivů existovala možnost, že Noah vstal sám a prošel dlouhou chodbou k zadnímu schodišti, 99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS187753
tudíž se vyhnul zrakům kohokoli z přízemí. Klidně prý mohl po prudkém zadním schodišti vylézt do druhého patra, nebo možná dokonce i na půdu, ačkoli prohledání horních podlaží nepřineslo žádné výsledky. Pak tedy policie dospěla k závěru, že chlapec mohl sejít do kuchyně a zadními dveřmi ven ve chvíli, kdy všichni zaměstnanci byli někde jinde nebo si ho zkrátka nevšimli. Mohl se dostal až dolů do sklepa, ale podobně jako v případě půdy prohledání podzemních prostor neposkytlo sebemenší vodítko, kde se chlapec nachází. Pochopitelně existovala možnost, že byl Noah unesen, jenže ve dnech následujících po jeho zmizení rodina nedostala žádnou žádost o výkupné a šerif Biggs se vrátil ke své původní teorii, že chlapec zkrátka vyšel sám ven a ztratil se. Tužka se Avě zlomila v prstech. „Ani náhodou.“ Prostě tomu nevěřila, ačkoli Biggs měl své důvody. Výmluvy, říkala si. Představu, že Noaha při jeho útěku nikdo nespatřil, Ava vždycky považovala za ubohou, jenže pravdou zůstávalo, že zadní dveře na verandu někdo během večera nechal otevřené. Ochranná síťka ve větru bouchala, což byl zvuk, kterého si během rušného večera nikdo nevšiml. Virginia se o něm zmínila až později. „Rozhodně jsem něco slyšela,“ připustila. „Jenže jsem si myslela, že je to někde dál, třeba ve stodole nebo okno ve stájích. Tady vždycky něco praská nebo řinčí.“ Virginia toho večera strávila většinu času v kuchyni. Khloe a její manžel Simon Prescott také přiložili ruku k dílu, Khloe v kuchyni a Simon se ve stájích střídal s oběma pomocníky, s Nedem Fenderem a Butchem Johansenem, a převážel hosty člunem na pevninu nebo z pevniny na ostrov. Graciela pomáhala s přípravou a servírováním jednohubek a nápojů, sbírala použité nádobí a uklízela společenskou místnost. Vyhazovala ubrousky, odnášela talíře, zapomenuté příbory a prázdné skleničky. Demetria strávila část večera s Jewel-Anne, které pomáhala s ukládáním ke spánku, a pak zůstala sama. Ava si vzpomínala, že Demetrii viděla mluvit s Ianem, popíjet víno s Wyattem, dokonce i hovořit s Tanyou, když ji Jewel-Anne nepotřebovala. 100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS187753