„Jedeme,“ pokynul jsem řidiči. „Čekám, až mi schválí vjezd.“ Z reproduktoru zazněl mužský hlas: „Kdo a proč žádá o povolení k vjezdu na přistávací plochu?“ Vzal jsem mikrofon a odpověděl: „Tady…“ Tady kdo? „Tady FBI. Potřebujeme k letadlu. S kým mluvím?“ „S Edem Stavrosem, vrchním dispečerem řídicí věže. Nemůžete mi vjet –“ „Mimořádný stav.“ „Já vím, že máme mimořádný stav. Ale co mi máte co vjíždět –“ „Děkuji,“ rozloučil jsem se. „Dráha je vaše,“ pobídl jsem řidiče. „Ale vždyť –“ zaprotestoval. „Majáček. Sirénu. Vážně potřebuju vaši pomoc.“ Pokrčil rameny a s houkající sirénou a rozblikaným majáčkem vyrazil k pojezdové dráze. Z rádia se zas ozval Stavros, ten z řídicí věže, takže jsem stáhl hlasitost. „Vy jste mi lhal,“ promluvila na mě konečně Kate. „Promiňte.“ Dopravní policista ukázal palcem přes rameno a zeptal se mě: „To je kdo?“ „Kate. Já jsem John. A vy?“ „Al. Al Simpson.“ Vjel na trávník a podél pojezdové dráhy zamířil na východ. Drncalo to. „Ranvejím a pojezdovkám bude lepší se vyhnout.“ „Vy jste šéf,“ nechal jsem zodpovědnost na něm. „Jaký mimořádný stav je vyhlášený?“ „To vám bohužel nemůžu říct.“ Protože nevím, dodal jsem v duchu. Za chvíli už se na obzoru rýsovalo ohromné jumbo. Simpson zabočil, přejel pojezdovou dráhu, střihl to přes další trávník, vyhnul se všemožným značkám a reflektorům a zamířil k velké ranveji před námi. „Vážně bych potřeboval zavolat řídicí věž,“ doprošoval se. 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS187628
„Ale nepotřeboval.“ „Předpisy Federálního leteckého velení. Nesmí se jezdit –“ „S tím si nedělejte starosti, řeknu vám, kdyby něco letělo.“ Simpson širokou ranvej přejel. „Jestli se chcete nechat vyrazit, tak jste na správné cestě,“ hrozila mi Kate. Nevypadalo to, že boeing stojí zas tak daleko, ale byla to jenom iluze – cestou necestou jsme se k němu blížili a jeho obrys se přitom vůbec nezvětšoval. „Dupněte na to,“ řekl jsem. Hlídkový vůz poskakoval přes nerovný terén. „Máte snad nějaké podezření, o které byste se chtěl podělit?“ zeptala se mě Kate. „Ne.“ „Ne jako že nechcete, nebo že žádné podezření nemáte?“ „Obojí.“ „Co tady děláme?“ „Foster a Nash mě unavovali.“ „Podle mě se jen předvádíte.“ „Uvidíme u letadla.“ „Vy rád riskujete, že?“ „Ne, jenom si nemůžu pomoct.“ Al Simpson nás poslouchal, ale nezapojil se a nepřidal se na ničí stranu. Mlčky jsme jeli dál a boeing pořád vypadal nedostižně, jako fata morgána. Pak Kate konečně řekla. „Možná se za vás postavím.“ „Díky, jste skvělá parťačka.“ Takhle si federálové asi představují bezvýhradnou oddanost. Znovu jsem se zahleděl na boeing, a tentokrát už nebylo pochyb, že se od posledně nezvětšil. „To letadlo se podle mě hýbe,“ řekl jsem. 99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS187628
Simpson vyhlédl z okna. „Hýbe, ale… vypadá to, že ho jen táhnou.“ „Proč by ho tahali?“ „Vím jistě, že vypnuli motory, to pak je občas jednodušší přijet s tahačem než je znova nahazovat.“ „Ono nestačí otočit klíčkem v zapalování?“ Simpson se zasmál. Jeli jsme rychleji než boeing a začínali jsme ho dotahovat. „Proč ho netáhnou k nám?“ zeptal jsem se Simpsona. „Směrem k terminálu?“ „Vypadá to… že jedou k zóně pro unesená letadla.“ „Cože?!“ „Chci říct k bezpečnostní zóně. To je totéž.“ Ohlédl jsem se na Kate. Očividně jí to dělalo vrásky. Simpson zesílil rádio a všichni jsme se zaposlouchali. Ozývaly se hlavně rozkazy, hlášení o pohybu vozidel, spousta neproniknutelné hatmatilky, kterou se dorozumívá dopravní úřad, ale popis situace jsme nechytili. Zřejmě kromě nás všichni věděli co a jak. „Poznáte, co se děje?“ zeptal jsem se Simpsona. „Moc ne… ale únos to není. Nejspíš ani mechanická závada. Hodně pohotovostních vozidel hlásí návrat na základnu.“ „Možná nějaké zdravotní problémy?“ „Nic, podle volacích signálů nikdo nežádá další sanitky a…“ Zarazil se a řekl: „Sakra.“ „Jaké sakra?“ Kate se předklonila mezi nás. „Simpsone? Jaké sakra?“ „Volají PM a PL.“ To znamenalo pojízdnou márnici a policejního lékaře. A hromadu mrtvol. „Šlápněte na to,“ řekl jsem Simpsonovi.
100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS187628