Isaac Asimov
rody.“ V lehce naÏloutlém obliãeji pfiipomínajícím dobfie vydûlanou kÛÏi nejvy‰‰í kvality se mu objevil v˘raz jisté prosby. „Máme s takov˘mi vûcmi malé zku‰enosti. Nevzpomínám si, Ïe bych za dvû století své praxe nûco podobného zaÏil.“ Baley se na nûj s úÏasem zadíval. „Ale víte, Ïe existuje nûco jako jedy?“ „To ano.“ (Klep – klep.) „To ví kaÏd˘.“ „Ale máte snad v knihovnû videozáznamy, z nichÏ se mÛÏete nûco dozvûdût?“ „To by trvalo celé dny. Je spousta minerálních jedÛ. PouÏíváme insekticidy a není tak nemoÏné obstarat si bakteriální toxiny. Ale i s tím, co je popsáno v knihách, by trvalo hodnû dlouho, neÏ by bylo moÏné dát dohromady vybavení a zpÛsob testování tûch látek.“ „KdyÏ to nikdo na Solárii neumí,“ fiekl Baley su‰e, „doporuãoval bych vám, abyste se spojil s nûkter˘m jin˘m svûtem a nechal si poradit, jak na to. Zatím byste rad‰i mûl vyzkou‰et kohoutek zásobníku vody u Gruera, jestli voda není otrávená. JestliÏe to bude nutné, tak tam jdûte osobnû a provûfite to.“ Baley postrkoval letitého Vesmífiana, jako kdyby to byl robot, a nemûl potuchy, zda nedûlá nûco krajnû nevhodného. Av‰ak Vesmífian proti jeho zpÛsobÛm neprotestoval. „Jak by mohla b˘t voda v zásobníku otrávená?“ zeptal se pochybovaãnû. „Jsem si jist˘, Ïe to není moÏné.“ „Pravdûpodobnû ne,“ souhlasil Baley, „ale kaÏdopádnû to provûfite.“ Kohoutek zásobníku s vodou byl vskutku mlhavou moÏností. Robotovo vysvûtlení bylo typick˘m pfiíkladem solariánského opatrnictví. Vodu bylo moÏno pfiivádût odkudkoli a pouze ji upravit, odstranit mikroorganismy a anorganické látky. Staãilo pak obohatit ji kyslíkem a ionty potfiebn˘mi ve stopov˘ch mnoÏstvích pro organismus. Jak˘koli jed by jen velmi tûÏko pfieÏil jedno ãi druhé ãistící zafiízení.
– 100 –
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS187570
Nahé slunce
Ale i kdyby se ukázalo, Ïe zásobník s vodou je zcela v pofiádku, hrál by roli je‰tû faktor ãasu. Pofiád tu byla ona hodina pfied jídlem, kdy se dÏbán s vodou (vystavenou pÛsobení vzduchu, pomyslel si kysele Baley) mûl kvÛli Gruerovu podivínství pomalu zahfiívat. Doktor Thool zatím nakrãil ãelo a fiekl: „Ale jak mám ten kohoutek provûfiit?“ „Vezmûte si s sebou nûjaké zvífie. Vstfiíknûte mu do Ïíly trochu vody odebrané z kohoutku nebo ho nechte, aby se napilo. PouÏívejte hlavu, ãlovûãe. To samé udûlejte se zbytkem vody ve dÏbánu, a jestli v ní bude jed, jako Ïe musí b˘t, otestujte ji podle toho, jak radí pfiíruãní knihovna. Najdûte si nûjaké jednoduché testy. Jen nûco dûlejte.“ „Moment, moment. Jak˘ dÏbán?“ „DÏbán, ve kterém voda stála. DÏbán, ze kterého robot nalil to otrávené pití.“ „Tedy, promiÀte – pfiedpokládám, Ïe v‰echno uÏ je umyté. Pochybuji o tom, Ïe by sluÏebnictvo nûco nechalo stát jen tak, jak bylo.“ Baley zaúpûl. Samozfiejmû Ïe ne. Bylo nemoÏné zachovat jak˘koli dÛkaz s roboty dychtícími ho navÏdy zniãit ve jménu péãe o domácnost. Mûl nafiídit, aby dÛkazy uchránili, jenomÏe tohle nebyla jeho spoleãnost a nikdy nezareagoval, jak mûl. Koneãnû pfii‰la z Gruerova panství zpráva, Ïe je zcela ãisté a nikde se nena‰la stopa po neohlá‰ené pfiítomnosti ãlovûka. „To ov‰em ãiní záhadu je‰tû záhadnûj‰í, pfiíteli Eliá‰i,“ fiekl Daneel. „Zdá se, Ïe tu není nikdo, kdo mohl sehrát roli traviãe.“ Baley, ponofien˘ do vlastních my‰lenek, ho sotva vnímal. „CoÏe? Ale vÛbec ne. VÛbec ne. Naopak, to ji vysvûtluje.“ Nerozvádûl to dál, protoÏe si byl jist˘, Ïe Daneel není schopen pochopit nebo uvûfiit tomu, o ãem on byl pfiesvûdãen, Ïe je pravda.
– 101 –
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS187570
Isaac Asimov
Daneel se ani po vysvûtlení neptal. Takov˘ zásah do lidského my‰lení by byl pro robota nepfiijateln˘. Baley chodil sem a tam, trochu v obavû, Ïe se blíÏí doba spánku, s níÏ by mohl vzrÛst jeho strach z prostoru a touha po Zemi. Cítil témûfi horeãné pfiání, aby se nûco dûlo. „Mohl bych se je‰tû spojit s paní Delmarrovou,“ fiekl. „AÈ to robot zafiídí.“ Pfie‰li do projekãní místnosti. Baley pozoroval, jak robot hbitû pracuje kovov˘mi prsty. Díval se, napÛl ponofien˘ do podivn˘ch my‰lenek, kdyÏ se zniãehonic pfiekvapivû objevil stÛl, dÛmyslnû prostfien˘ k veãefii, a zaplnil polovinu místnosti. „Zdravím vás,“ zaslechl pak Gladiin hlas a o chvíli pozdûji vstoupila do obrazu a posadila se. „Nedívejte se tak pfiekvapenû, Eliá‰i. Je ãas k veãefii. A jsem velice peãlivû obleãená – vidíte?“ Byla. Na ‰atech, zakr˘vajících ji od krku aÏ ke kotníkÛm, pfievaÏovala svûtle modrá. Kolem krku spl˘val aÏ na ramena Ïlut˘ límec, o nûco svûtlej‰í, neÏ mûla vlasy, teì upravené do vzorn˘ch vln. „Nechtûl jsem vás vyru‰it pfii jídle,“ fiekl. „Je‰tû jsem nezaãala. Proã se nenajíte se mnou?“ Podezfiívavû se na ni podíval. „S vámi?“ Zasmála se. „Vy Pozem‰Èané jste ale legraãní. Nemyslím se mnou osobnû. Jak byste to mohl vÛbec udûlat? Mûla jsem na mysli, proã nejdete do své jídelny a spolu se sv˘m kolegou nebudete veãefiet se mnou?“ „Ale kdyÏ odejdu –“ „Vበprojekãní specialista se uÏ o kontakt postará.“ Daneel váÏnû pfiik˘vl a Baley se s urãit˘m pocitem nejistoty otoãil a vykroãil ke dvefiím. Gladia se, spolu se sv˘m stolem, prostíráním a ozdobami, pohybovala s ním. Povzbudivû se usmála. „Vidíte? Vበspecialista se stará o kontakt.“
– 102 –
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS187570