Isaac Asimov
rody.“ V lehce naÏloutlém obliãeji pfiipomínajícím dobfie vydûlanou kÛÏi nejvy‰‰í kvality se mu objevil v˘raz jisté prosby. „Máme s takov˘mi vûcmi malé zku‰enosti. Nevzpomínám si, Ïe bych za dvû století své praxe nûco podobného zaÏil.“ Baley se na nûj s úÏasem zadíval. „Ale víte, Ïe existuje nûco jako jedy?“ „To ano.“ (Klep – klep.) „To ví kaÏd˘.“ „Ale máte snad v knihovnû videozáznamy, z nichÏ se mÛÏete nûco dozvûdût?“ „To by trvalo celé dny. Je spousta minerálních jedÛ. PouÏíváme insekticidy a není tak nemoÏné obstarat si bakteriální toxiny. Ale i s tím, co je popsáno v knihách, by trvalo hodnû dlouho, neÏ by bylo moÏné dát dohromady vybavení a zpÛsob testování tûch látek.“ „KdyÏ to nikdo na Solárii neumí,“ fiekl Baley su‰e, „doporuãoval bych vám, abyste se spojil s nûkter˘m jin˘m svûtem a nechal si poradit, jak na to. Zatím byste rad‰i mûl vyzkou‰et kohoutek zásobníku vody u Gruera, jestli voda není otrávená. JestliÏe to bude nutné, tak tam jdûte osobnû a provûfite to.“ Baley postrkoval letitého Vesmífiana, jako kdyby to byl robot, a nemûl potuchy, zda nedûlá nûco krajnû nevhodného. Av‰ak Vesmífian proti jeho zpÛsobÛm neprotestoval. „Jak by mohla b˘t voda v zásobníku otrávená?“ zeptal se pochybovaãnû. „Jsem si jist˘, Ïe to není moÏné.“ „Pravdûpodobnû ne,“ souhlasil Baley, „ale kaÏdopádnû to provûfite.“ Kohoutek zásobníku s vodou byl vskutku mlhavou moÏností. Robotovo vysvûtlení bylo typick˘m pfiíkladem solariánského opatrnictví. Vodu bylo moÏno pfiivádût odkudkoli a pouze ji upravit, odstranit mikroorganismy a anorganické látky. Staãilo pak obohatit ji kyslíkem a ionty potfiebn˘mi ve stopov˘ch mnoÏstvích pro organismus. Jak˘koli jed by jen velmi tûÏko pfieÏil jedno ãi druhé ãistící zafiízení.
– 100 –
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS187570