Isaac Asimov
„Samozfiejmû. MÛÏeme se jen ptát, co R. Daneel chtûl vyjádfiit v˘razem ,spravedlnost‘.“ „Z obsahu na‰eho rozhovoru vypl˘vá, Ïe chtûl vyjádfiit to, co máme vy a já a kaÏd˘ lidsk˘ tvor na mysli, ale co nemÛÏe myslet robot.“ „Proã se ho, pane Baley, nezeptáte, aby vysvûtlil svÛj v˘raz?“ Baley cítil, Ïe trochu ztrácí svou jistotu. Obrátil se na R. Daneela: „Tak co?“ „Ano, Eliá‰i?“ „Co je to podle vás spravedlnost?“ „Spravedlnost, Eliá‰i, je to, co vzniká, kdyÏ se dodrÏují v‰echny zákony.“ Fastolfe pfiik˘vl. „Na robota, pane Baley, je to dobrá definice. Pfiání, aby se dodrÏovaly v‰echny zákony, bylo do R. Daneela vloÏeno nyní. Spravedlnost je pro nûho v˘raz konkrétní, protoÏe se opírá o dodrÏování zákona, coÏ zase má základ v tom, Ïe zákony jsou pfiesnû a pevnû formulovány. To není nic pomyslného. Lidská bytost chápe ten fakt, Ïe, vycházejíc z abstraktního mravního kodexu, mÛÏe urãité zákony povaÏovat za ‰patné a jejich provádûní za nespravedlivé. Co tomu fiíkáte, R. Daneeli?“ „Nespravedliv˘ zákon,“ fiekl klidnû R. Daneel, „je protimluv.“ „AlespoÀ pro robota, pane Baley. Jak vidíte, nesmíte smû‰ovat spravedlnost R. Daneela se svou vlastní spravedlností.“ Baley se obrátil prudce k R. Daneelovi a fiekl: „Vãera v noci jste ode‰el z mého bytu.“ R. Daneel odpovûdûl: „Ode‰el jsem. Omlouvám se, jestliÏe jsem vás sv˘m odchodem vyru‰il ze spánku.“ „Kam jste ‰el?“ „Do pánsk˘ch um˘váren.“ To Baleyho na okamÏik zmátlo. Byla to odpovûì, o níÏ byl pfiesvûdãen, Ïe je pravdivá, ale neãekal, Ïe ji R. Daneel fiekne. Cítil,
– 102 –
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS187569
Ocelové jeskynû
Ïe se opût rozpadl kousek jeho jistoty, nicménû se dál pevnû drÏel své stopy. Komisafi ho sledoval oãima skryt˘ma za skly, pfielétal pohledem z jednoho mluvãího na druhého. Baley nyní uÏ nemohl couvnout, aÈ proti nûmu pouÏívali sebedÛmyslnûj‰ích dÛkazÛ. Musel se drÏet sv˘ch závûrÛ. „KdyÏ jsme pfii‰li do mé sekce,“ fiekl, „trval na svém, Ïe pÛjde se mnou do um˘váren. Jen chabû to omlouval. V noci se znovu vydal do um˘váren, jak právû pfiiznal. Kdyby byl ãlovûk, fiekl bych, Ïe má v‰echny dÛvody a právo tam jít. Zcela pfiirozenû. Ale jako robot vykonal tu cestu beze smyslu. Z toho plyne jediné – je to ãlovûk.“ Fastolfe pfiik˘vl. Jako by ho to vÛbec nevyvedlo z míry. „To je velmi zajímavé,“ fiekl. „Proã bychom se nezeptali R. Daneela, co ho vedlo vãera v noci do um˘váren?“ Komisafi Enderby se pfiedklonil. „Prosím vás, doktore Fastolfe,“ mumlal, „snad není nutné…“ „Neznepokojujte se, komisafii,“ fiekl Fastolfe, jehoÏ ústa se zkfiivila v úsmûv, v nûmÏ nic úsmûvného nebylo, „nepochybuji, Ïe Daneelova odpovûì se nedotkne va‰ich citÛ ani citÛ pana Baleyho. ¤ekl byste nám to, Daneeli?“ „KdyÏ Eliá‰ova Ïena Jessie,“ zaãal Daneel, „vãera veãer odcházela z bytu, její vztah ke mnû byl pfiátelsk˘. Bylo zcela zfiejmé, Ïe nemá Ïádn˘ dÛvod k tomu, aby si myslela, Ïe nejsem ãlovûk. Vrátila se v‰ak do bytu a vûdûla, Ïe jsem robot. Z toho jednoznaãnû vypl˘vá, Ïe tuto informaci dostala mimo byt. Nûkdo tedy musel mÛj rozhovor s Eliá‰em minulé noci vyslechnout. Jinak se nedalo odhalit tajemství mé pravé podstaty. Eliበmi sdûlil, Ïe byty jsou dobfie izolovány. Mluvili jsme spolu potichu. Obvyklé odposlouchávání by bylo k niãemu. Nicménû je známo, Ïe Eliበje policista. Existuje-li ve mûstû spiknutí organizované natolik dobfie, Ïe pfiipravilo vraÏdu doktora Sartona, mohlo stejnû dobfie vûdût, Ïe Eliበbyl povûfien vy‰etfiováním
– 103 –
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS187569
Isaac Asimov
vraÏdy. Tak je nejenom moÏné, ale dokonce i pravdûpodobné, Ïe ho sledovali i v bytû. KdyÏ Eliበa Jessie ‰li spát, prohledal jsem byt, jak jsem nejlépe umûl, ale nenalezl jsem Ïádn˘ vysílaã. Tím se celá vûc stala je‰tû sloÏitûj‰í. Dvoudetektor by mohl b˘t bez vysílaãe, ale musel by mít sloÏitûj‰í vybavení. Rozbor situace vedl k tomuto závûru – jediné místo, kde obyvatel mûsta mÛÏe dûlat témûfi cokoliv, aniÏ ho nûkdo bude ru‰it nebo se ho bude na nûco vyptávat, jsou um˘várny. MÛÏe tam dokonce i umístit dvoudetektor. Zvyk dodrÏovat v um˘várnách naprosté soukromí je velmi siln˘ a nikdo by se tam na nikoho ani nepodíval. Um˘várny sekce jsou v bezprostfiední blízkosti Eliá‰ova bytu, takÏe otázka vzdálenosti není dÛleÏitá. Staãil by kuffiíkov˘ model. ·el jsem to vy‰etfiit.“ „A co jste zjistil?“ zeptal se Baley rychle. „Nic, Eliá‰i, ani stopu po detektoru.“ Doktor Fastolfe fiekl: „NuÏe, pane Baley, zní to rozumnû?“ Nyní v‰ak Baleyho nejistota rychle zmizela. ¤ekl: „Do jisté míry snad rozumnû, ale po mnoha stránkách je to nedokonalé. Co on neví, je právû to, Ïe mi moje Ïena sdûlila, kde se dovûdûla tuto informaci a kdy. Dovûdûla se, Ïe je to robot, krátce potom, co opustila dÛm. Dokonce se to povídalo po mûstû uÏ nûkolik hodin. TakÏe skuteãnost, Ïe on je robot, se nedostala ven tím, Ïe nûkdo odposlouchával nበvãerej‰í rozhovor.“ „Nicménû to,“ fiekl doktor Fastolfe, „Ïe vãera v noci ‰el do um˘váren, se myslím vysvûtlilo.“ „Objevilo se v‰ak nûco jiného, co se nevysvûtlilo,“ odpovûdûl Baley popuzenû. „Kde, kdy a jak se dostala ta zpráva ven? Jak se rozkfiiklo, Ïe ve mûstû je robot z vesmíru? Pokud vím, jenom dva lidé vûdûli o tom poslání, komisafi Enderby a já, a my jsme o tom nehovofiili s nik˘m… Komisafii, vûdûl to je‰tû nûkdo z úfiadu?“
– 104 –
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS187569