Víla a draci
97
ze mû vytáhl kopí, a proto jsem se probudil Ïiv˘. Quod erat demonstrandum. Zfiízen˘, nemocn˘, s halucinacemi, ale pfieÏil jsem. Dal‰í otázka: co mû dostalo ven ze stromu? Krkavãí stín fiíkal, Ïe to nikdo nemÛÏe udûlat za mû. Jako skrz mlhu si pamatuju, Ïe jsem se o to pokou‰el. Pamatuju si námahu a nûjaké noãní mÛry. Noc, vlky a dé‰È. Ale taky si pamatuju, Ïe se mi to nepodafiilo. Nejspí‰. Vycházím z lesa a mífiím do kopce, skrz holinu, porostlou modro‰edou trávou. Opírám se o hÛl, odstrkávám kolena dlanûmi a plazím se nahoru do svahu, k vrcholu, kter˘ jako by se vzdaloval – pfiipadá mi, Ïe hora roste s tím, jak na ni lezu. Na vrcholu, mezi svûtl˘mi vápencov˘mi skalami rozsypan˘mi okolo, nejdfiív ztûÏka usedám a pak vystavuju potem zalit˘ obliãej chladnému podzimnímu vûtru. Tráva na úboãí voní tûÏce, medovû, aroma mi najednou pfiipomene ryngle. Sladké zelené ryngle v nálevu, jaké se prodávaly v konzervách, kdyÏ jsem byl je‰tû dítû. Sním o rynglovém kompotu a o perníãcích. Kombinace tûch dvou chutí se mi zdá dokonalá. Zabíjel bych za moÏnost sníst litrovou plechovku rynglí a zakusovat je polévan˘mi polsk˘mi perníãky. Pfii tom pomy‰lení se mi kfieãovitû sevfiou ãelisti. Tady nejsou ryngle ani perníãky. Jenom lok zvûtralé vody z dfievûné ãutory páchnoucí kozlem. A pak vstávám a dívám se tam, odkud jsem pfii‰el. MÛj vrchol není nijak zvlá‰È vysok˘, ale i tak je z nûho docela dobfie vidût. Hory se tyãí okolo v ponurém, Ïulovém zástupu od severov˘chodu obloukem na západ. Právû odtamtud jsem pfii‰el. Asi vidím záda a ramena Plaãící dívky, za ní trochu severnûji idiotskou kouli na sloupu, fieknûme Globusov˘ vrch – kuÏel propichující kouli. UÏ se ztrácí v mlhách a nofií se do nízk˘ch mrakÛ. V‰echno je to jinde, neÏ jsem si myslel, a podstatnû dál. Nûkde vpravo od nûj by mûlo
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS187148
98
Jaros∏av Grz´dowicz / Pán ledové zahrady 2
b˘t údolí, které vede do Zahrady slastí a pak ohybem do Hudebního pekla a Trnového hradu. Tam se musím vrátit, i kdyÏ mi pfii tom pomy‰lení naskakuje husí kÛÏe. Vrátit se jako úkladn˘ vrah. ZmocÀuje se mû hnûv. Ani ne na pra‰tûného van Dykena jako spí‰ na sebe. Krkavãí stín mûl pravdu. Na co jsem spoléhal? Na okamÏik pfiekvapení? Omlouvá mû jenom to, Ïe nejsem schopen akceptovat zázraky. Prostû ne. Je to pfiíli‰ hloupé. Hledím na otáãející se ãásti Ïelezného hradu a vidím stroj. Nic víc. PonûvadÏ se mi to zdá o dost racionálnûj‰í, pfiestoÏe je tenhle svût ponofien do vûãného stfiedovûku a není tu technologie, která by umoÏnila vybudovat nûco podobného. Kousíãek magie a já okamÏitû hloupnu. Dívám se k Ohnivé zemi a vidím rozmlÏené sloupy koufie, mám pocit, Ïe vítr pfiiná‰í dûsiv˘ smrad rozpáran˘ch mrtvol a ãerstvé krve, smíchan˘ s tûÏk˘m pachem spáleni‰È. Zdá se mi, Ïe sly‰ím v˘kfiiky, ale v‰echno je to jenom má fantazie. Prostû vím, jak páchne místo masakru. A navzdory v‰em tûm pohádkov˘m proprietám jsou tady masakry skuteãné. Navzdory kouzlÛm tady teãe opravdová krev. Uvûdomuju si je‰tû, Ïe jsem jako Kfiovák, kter˘ nedokáÏe pfiijmout skuteãnost, Ïe existují vrtulníky, noktovizory a automatické pu‰ky. Vidí v noci, mají klacky, které dokáÏí na dálku roztrhat ãlovûka? Lítají vzduchem v Ïelezn˘ch krabicích? Pohádky! JenomÏe mé pfiesvûdãení nesmete helikoptéru z oblohy ani mû neochrání pfied dávkou z elektromagnetické pu‰ky. Rozhodnu se jít na v˘chod a pfiekroãit fietûz niωích hor, kter˘ se táhne na severov˘chodû. ProdlouÏím si tak cestu a dorazím do Ohnivé zemû z jiné strany, ale trasa bude lehãí a povede dál od na‰eho ãarodûje a jeho veselé party. Dnes je‰tû pfies údolí chránûné zalesnûn˘mi hfibety a pak támhletou kotlinou ukrytou v mlze. Pak si budu muset najít úkryt na noc. Bûhem sestupu jako by mû nohy bolely víc a na jin˘ch místech, neÏ kdyÏ jsem se drápal nahoru. Pofiád mû ‰ku-
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS187148
Víla a draci
99
be v kotníku, kter˘ jsem si zranil je‰tû pfiedtím, neÏ se ze mû stal strom. Je to svinstvo. Nûjakou dobu zase jdu, nebo se spí‰ plahoãím podél potoka a dochází mi, Ïe jsem pfiecenil své síly. VÏdyÈ jsem teprve dnes pfii‰el k sobû. Potfiebuju rekonvalescenci. Prohledávám haldy omyt˘ch oblázkÛ, dokud nenajdu nûkolik kouskÛ kfiemene. Zkou‰ím je, kfie‰u s nimi o jeden ze sv˘ch krátk˘ch meãÛ, a podafií se mi vyrobit snopy jisker, takÏe schovávám kameny do váãku. Budu mít oheÀ. Bylo by fajn, kdybych je‰tû získal nûco, co by se dalo upéct. Sním o nalezení místa k pfienocování a k odpoãinku, ale pofiád jsem moc blízko. Vím to. Prostû to cítím. Netu‰ím, zda mám opravdu nûjakou pfiedtuchu, nebo jestli je to hysterie. Jak to funguje? Jaké má tfieba van Dyken skuteãné schopnosti? Vycítí mû na dálku jako ãarodûj z pohádek, zatímco sedí ve vûÏi a propátrává dalekozrak˘m planoucím okem horizont? Nebo provádí pfienos tfieba pomocí kfii‰Èálové koule? Na jakou vzdálenost? Jdu. Jdu a sním o jídle. Jdu k hofie, k prÛsmyku utopenému v mlze. Není tu nic, co by se dalo ulovit, nic, co by se dalo utrhnout a seÏv˘kat. Jen nepoÏivatelné kefie podobné kleãi, skály poseté jedovatû Ïlut˘mi skvrnami porostu, kter˘ vypadá, jako by ho nûkdo polil barvou, a oblaka mlhy. Jdu k prÛsmyku, bojuju se svaly, sténám bolestí a pfied oãima se mi objevují dagnje na buzara s lákavû rozevfien˘mi plátky mu‰lí, plovoucí v láku z oliv, ãesneku, bylinek a bílého vína. Nebo jajentina iz pod peke, vonící tymiánem a saturejkou, se zlatavou cibulkou a bublající omáãkou. âím blíÏ jsem k prÛsmyku, tím vût‰í je zima. Mlha mû ovíjí vlhk˘mi cáry hust˘mi jako vata, okolo se r˘sují jen skály. Musím projít prÛsmykem a pak dolÛ, do kotliny. Mezi tûmihle skalními útesy do rána nepfieÏiju. Není tady dfievo
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS187148