98
Jaros∏av Grz´dowicz / Pán ledové zahrady
Pták otoãil hlavu na stranu, podíval se na Drakkainena, mrkl bíl˘m oãním víãkem, naãeÏ ochraptûl˘m, hrub˘m tónem, ale naprosto zfietelnû zopakoval: „Táhni!“ Zobákem rozhrnul rozsypané vûci a na‰el kousek suché klobásy, kterou okamÏitû spolkl, aniÏ by si v‰ímal Poutníkova kfiiku a divokého bûhu. Drakkainen bûÏel pfies celou m˘tinu a vykfiikoval nejhor‰í finské nadávky, ale s bolavou nohou nemûl ‰anci. Pták zprudka klovl do hromady jeho vûcí – vypadalo to, jako by do nich pra‰til krumpáãem. KdyÏ zvedl hlavu, v jeho zobanu se zaleskl mal˘, ocelovû leskl˘ váleãek. Zrnko. „Ne!“ fival Drakkainen. „OkamÏitû to vyplivni!“ Pták mávl obrovsk˘mi kfiídly a vznesl se nad m˘tinu. Moc nespûchal. „Tak se tím udav!“ fival prÛzkumník. „UsmaÏ se v pekle, odporn˘ hnuse!“ Ale krkavec se uÏ vzná‰el vysoko nad stromy. „Je‰tû si vítûznû zakrákej, zkurvysynu,“ zakfiiãel na nûj Drakkainen. „Zakrákej a vyplivni to! KéÏ by ti to roztrhlo stfieva, potvoro.“ Prohlédl zbylé vûci. Kotlík mûl díru, ale co bylo hor‰í, jeho poslední zbylé zrnko mûlo pochroumanou schránku. S klením rozloÏil stfiíkaãku a posbíral ostatní vûci a pak se dal do skládání luku. „UÏ víckrát ne, uÏ nikdy!“ bruãel pfii skládání obou ãástí luãi‰tû a montování kladky. Pokud pták polkne kapsli vcelku, nemûlo by se mu nic stát. KvÛli tomu hloupém ptákovi teì bude muset zabíjet krkavce po desítkách a pak je rozporcovávat. Úkol na léta. Jestli to zvífie neozdobí zrnkem hnízdo, jako to dûlají straky. Beznadûjné. „Proã jsi nemohl seÏrat nûco jiného!“ vykfiikl k nebi. „Nestaãila ti klobása?! Nemohl ses naÏrat zlata, kdyÏ uÏ to muselo b˘t nûco lesklého?“ Mûl pár ‰ípÛ, které musel dát dohromady. Ale stejnû tady musel ãekat. Nic víc udûlat nemohl.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS187147
KÛÀ, krkavec a ãlovûk
99
Zase si oblékl zbroj, posbíral vûci a vrátil se na kamenit˘ ostrÛvek, kde je‰tû pofiád stála jeho ch˘‰e. Mûl pocit, Ïe uÏ se tu pomalu zaãíná zabydlovat. Na místû opût rozdûlal oheÀ, sloÏil dohromady v‰echny ãásti luku a zvlá‰tním klíãem zkrátil nûkolikametrovou tûtivu, propletenou systémem kladek. Dobr˘ch ‰ípÛ s vysoustruÏen˘mi tûly mûl jen pût, ale dostal k nim i slu‰nou zásobu hrotÛ ve speciálním váãku. Vzal si maãetu a ‰el hledat materiál na ‰ípy. Zabralo mu to dost ãasu – nalézt v pfiírodû úplnû rovné pruty není tak jednoduché. Ve skuteãnosti by v˘roba obyãejn˘ch ‰ípÛ mûla zabrat celou zimu – vybrané pruty, zatíÏené dole závaÏími, se zavûsí nûkam na suché místo a pak se ãeká, aÏ se narovnají, vyschnou a stanou se dokonale rovn˘mi, a teprve pak se opatfií letkami a hroty. * Sedím a vyrábím ‰ípy. Je to uklidÀující práce. Lidé, Ïijící v primitivních kulturách, takhle tráví vût‰inu volného ãasu. Vyrábûjí ‰ípy, opravují náfiadí a zbranû, ‰ijí obleãení. Tohle je potfieba dûlat bez pfiestávky a já si na to musím zvyknout. Opasek pln˘ zlata na tom nic nemûní. NemÛÏu si zavolat taxi, zajet do supermarketu a koupit si svazek ‰ípÛ nebo balíãek risotto s mofisk˘mi plody. Urãitû je tu nûkde trÏi‰tû, ale rozhodnû tu nikdo neprodává boty, ‰ípy, cibuli, housky nebo máslo. KaÏd˘ si takové vûci dûlá sám. KaÏd˘ si sám chová slepice, peãe chléb, tká pfiikr˘vky nebo vafií pivo. MÛÏu si nûkde koupit hfiebíky nebo spony, ale nejsou tu obchody s potravinami. Tohle je kultura zemûdûlcÛ. Pfii procházce mezi kefii jsem na‰el ãtyfii péra rÛzn˘ch velikostí, která se budou hodit na letky. Rozdûluju je na dvû poloviny, pfiifiezávám konce, pfiipevÀuju pírka pryskyfiicí a dratví a po dvou hodinách práce uÏ mám ‰est ‰ípÛ. Nûjakou chvíli stfiílím do hromady písku mezi vysok˘mi skalami na bfiehu. Vrací se mi cvik. ·ípy létají pokaÏdé
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS187147
100
Jaros∏av Grz´dowicz / Pán ledové zahrady
jinam, takÏe se snaÏím poãítat s odchylkami, aÏ nakonec po del‰í dobû zasáhnu tlust˘ list poloÏen˘ na náspu jako cíl. MÛj luk s kladkov˘m natahováním stfiílí silou sedmdesáti liber, ale díky kladkám se natahuje jako tfiicetiliberní – ‰ípy se zabodávají do písku aÏ po letky. Pfiesto mû uÏ po hodinû bolí svaly pravé ruky a záda. Pfied oãima se mi vybaví znetvofiené kostry stfiedovûk˘ch luãi‰tníkÛ s kfiiv˘mi pátefiemi a stopami po zniãen˘ch ‰lachách. Natahuju po anglicku od nohou, sportovnû vodorovnû a po japonsku od hlavy. Pro jistotu stfiílím je‰tû od podpaÏí a od boku a drÏím pfii tom luk vodorovnû. Na dvacet metrÛ uÏ ‰ípy umisÈuju víceménû, kam chci, s v˘jimkou jednoho, kter˘ v˘raznû zaná‰í. Zabodávám ‰ípy do zemû vedle ch˘‰e, pfiipravené k pouÏití. Stfielná zbraÀ mi zvedá sebedÛvûru. Pocházím ze svûta, kde lidé nejradûji zabíjejí na dálku. Pfiestávka v cestû, urãená k ãekání. Tak ãekám. Po nûjaké dobû si beru meã, nÛÏ, toulec a jdu na lov. Není to tak jednoduché. Jeden ‰íp idiotsky zniãím, kdyÏ vystfielím na letícího ptáka, kter˘ se mi zdál b˘t podobn˘ huse. Pfiíli‰ doufám v pomoc ãítaãe a o vlas míjím, ale ‰íp letí dobr˘ch dvû stû metrÛ vzhÛru a pak dopadá do hou‰tin a mizí mi z oãí. Po nûkolika hodinách ztrácím nadûji. Okolí je jako po vymfiení. Není tu ani nic, co by se podobalo králíkÛm. Vût‰í b˘loÏravá zvífiata Ïerou za úsvitu, tohle není vhodn˘ ãas. Ale nejde jen o to. Nev‰iml jsem si Ïádn˘ch Ïab, my‰í, nesly‰ím ptáky ani nevidím hmyz. Nakonec to vzdávám a brodím se mûlãinami fieky s lukem v ruce a hledám mezi kameny a skalkami ryby. Nûkolikrát bezv˘slednû vystfielím, aÏ koneãnû mé dílo korunuje kroutící se, stfiíbfiitû pruhované tûlo podobné murénû, oznaãené z vody trãícím ‰ípem jako gigantick˘m splávkem. Odná‰ím rybu do tábofii‰tû a naplÀuje mû tûÏko pfiedstavitelná p˘cha. Cítím se zároveÀ neporazitelnû i smû‰nû. Cel˘ Ïivot, kdyÏ jsem chtûl rybu, koupil jsem si ji. ·el jsem
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS187147