INFRASTRUKTURNÍ A SUPRASTRUKTURNÍ PŘEDPOKLADY
b) nesplavné – jedná se o všechny toky, na kterých není možná tzv. velká plavba, přestože na nich lze provozovat sportovní plavbu Na základě zákona č. 114/1995 Sb., o vnitrozemské plavbě, jsou vodní cesty rozděleny do dvou základních skupin, a to na sledované a ostatní. Plavebními znaky jsou označeny pouze sledované vodní cesty, které se dále dělí na vodní cesty dopravně významné (dále se člení na vodní cesty využívané a vodní cesty využitelné) a vodní cesty účelové. Dopravně významné vodní cesty se pak dále dělí na využívané vodní cesty, na kterých se v současné době provádí intenzivní nákladní, respektive osobní dopravy, a na využitelné vodní cesty, na kterých se v současnosti provádí pouze rekreační plavba a vodní doprava místního významu; jedná se však o vodní cesty potencionálně využitelné i pro tzv. velkou plavbu. Účelové vodní cesty jsou vodní cesty, na kterých je provozována jen rekreační plavba a vodní doprava místního významu. Vzhledem k tomu, že přirozeně splavné jsou jen velké vodní toky, je třeba mnoho řek pro plavbu upravit. Úprava vodních toků se provádí bagrováním, říční regulací nebo říční kanalizací: a) bagrování – pravidelné bagrování je nejjednodušším způsobem, jak zlepšit splavnost toku, cílem bývá především zvýšení plavební hloubky, jeho účinnost je však omezená, b) regulace – úprava vodních toků, která ponechává jejich spád, úpravy prostřednictvím řady regulačních prací a staveb spočívají např. v úpravách dna a břehů (drnování, hatě, dlažba atd.), vyrovnávání plavebně nepříznivých oblouků a meandrů, výstavbě tzv. koncentračních hrází (příčné, podélné), které soustřeďují vodu do plavební dráhy a napomáhají tak k udržení plavebních hloubek v takto upraveném úseku, c) kanalizace – jde o radikálnější zásah úpravy vodních toků pomocí plavebních stupňů (jezy, přehrady), které vzdouvají vodní hladinu a zabezpečují tak konstantní a dostatečnou plavební hloubku; pro přechod plavidel přes plavební stupeň je nutné vybudovat plavební komory, eventuálně při vyšších spádech lodní zdvihadla nebo lodní železnice (pro menší plavidla). Klasifikace vodních cest udává výstižnou informaci o kvalitě jednotlivých vodních cest. Stávající klasifikace evropských vodních cest byla přijata v roce 105
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS186783
INFRASTRUKTURNÍ A SUPRASTRUKTURNÍ PŘEDPOKLADY
1992 a vlastní parametry jsou v ní odvozenými hodnotami, protože je předepsána (až na podjezdnou výšku mostů) pouze velikost přípustných lodí a souprav.45 Nejnižší třídy (tj. třídy I, II a III) klasifikují vodní cesty místního významu. Jejich parametry nejsou v souladu s principy mezinárodního klasifikačního principu a nemají celoevropský charakter. Jejich parametry vycházejí z rozměrů plavidel typických pro příslušný region, proto jsou tyto vodní cesty posuzovány odděleně na území západní a východní Evropy. Další rozšiřování těchto vodních cest se nepředpokládá. Tabulka 2.10 Klasifikace vnitrozemských vodních cest – vodní cesty místního významu západně od Labe Třída
Typ lodě
Délka (m)
Šířka (m)
Ponor (m)
Nosnost (t)
I
Péniche
35,8
5,05
1,8–2,2
250–400
II
Kempenaar
50–55
6,6
2,5
400–650
III
Gustav Koenigs
67–80
8,2
2,5
650–1 000
Zdroj: EHK
Tabulka 2.11 Klasifikace vnitrozemských vodních cest – vodní cesty místního významu východně od Labe Třída
Typ lodě
Délka (m)
Šířka (m)
Ponor (m)
Nosnost (t)
I
Gross Finow
41
4,7
1,4
180
II
Barka Motorowa
57
7,5–9,0
1,6
500–630
III
MNL
67–70
8,2–9,0
1,6–2,0
470–700
118–132
8,2–9,0
2,5
1 000
TS
Vodní cesty mezinárodního významu začínají IV. třídou, modernizované vodní cesty mezinárodního významu musí odpovídat minimálně požadavkům třídy Va, při výstavbě nových cest je třeba dodržet parametry třídy Vb46 a má 45 46
KUBEC, J. Nová klasifikace Evropských vodních cest. Vodní cesty a plavba, 2/1993. KUBEC, J., PODZIMEK, J. Vodní cesty světa. Praha : Aventinum, 1996.
106
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS186783
INFRASTRUKTURNÍ A SUPRASTRUKTURNÍ PŘEDPOKLADY
u nich být zabezpečen ponor min. 2,8 m, přičemž na vodních cestách s kolísající hladinou by doporučená hodnota ponoru měla zmíněnou hodnotu dosahovat 240 dní v roce. Nejvyšší třídou je třída VII, jejímiž reprezentanty jsou největší tlačné soupravy a v některých případech i námořní lodi. Určité rozpětí v tabulkách uváděných rozměrů bylo stanoveno s ohledem na parametry některých existujících vodních cest. V rámci dohody AGN jsou do evropských magistrál v síti vodních cest zařazeny i vodní cesty na území ČR. Součástí trasy E 20 je úsek řeky Labe do Pardubic a následné propojení D – O – L, součástí trasy E 30 úsek řeky Odry po Ostravu a další větev propojení D – O – L, od Přerova se předpokládá společná trasa s E 20. Tabulka 2.12 Klasifikace vnitrozemských vodních cest – vodní cesty mezinárodního významu Třída
Plavidlo
Délka (m)
Šířka (m)
Ponor (m)
Nosnost (t)
MNL
80–85
9,5
2,5
1 000–1 500
TS
85
9,5
2,5–2,8
1 250–1 450
MNL
95–10
11,4
2,5–2,8
1 500–3 000
TS
95–110
11,4
2,5–4,5
1 600–3 000
TS
172–175
11,4
2,5–4,5
3 200–6 000
VIa
TS
95–110
22,8
2,5–4,5
3 200–6 000
VIb
MNL
140
15,0
3,9
> 3 000
TS
185–195
22,8
2,5–4,5
6 400–12 000
TS
270–280
22,8
2,5–4,5
9 600–18 000
193–200
33,0–34,2
2,5–4,5
9 600–18 000
285 –295
33,0–34,2
2,5–4,5
14 500–27 000
IV Va Vb
VIc VII
TS
Zdroj: EHK
Veškeré užívání vodní cesty v ČR je bezplatné, jedinou výjimku tvoří proplavování plavební komorou mimo dobu běžného provozu. Vyhláška Státní plavební správy uvádí přesné časové rozpisy, kdy je možné jednotlivé plavební komory využít, problematické je, že se časy proplavování na jednotlivých komorách neshodují. 107
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS186783