Přehled směnečné judikatury sáhnout zrušení směnečného platebního rozkazu. Uvedené započtení má právní význam pouze pro případný výkon rozhodnutí. Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 18. 12. 2006, sp. zn. 12 Cmo 336/2006 OP č. 9/2007, s. 37 a násl. Z odůvodnění: Ve včas podaných námitkách se lze dovolat zániku závazku ze směnky (případně závazku směnkou zajištěného) započtením pouze v případě, že úkon započtení byl učiněn do vydání směnečného platebního rozkazu, nikoliv až v námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu, tedy po jeho vydání.
147. Směnečné řízení a vzájemné závazky
směnečný peníz 1 300 000 Kč snížen. Toto tvrzení nemůže vést ke snížení směnečného dluhu žalované. I kdyby žalovaná prokázala, že má vůči žalobci pohledávku spočívající v bezdůvodném obohacení žalobce (§ 454 obč. zák.), neznamená tato okolnost automaticky, že se její směnečný dluh snižuje. Náš právní řád nezná automatické započtení vzájemných pohledávek ze zákona, proto chce-li osoba dosáhnout započtení své pohledávky na svůj závazek, musí učinit jednostranný úkon započtení dle § 580 obč. zák., přičemž v tomto případě by musel být uskutečněn do dne vydání směnečného platebního rozkazu.
148. Směnka podepsaná z ochoty čl. I. § 17 zákona směnečného a šekového
Namítá-li žalovaný v námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu, že žalobce má vůči žalovanému dluh, avšak žalovaný zároveň netvrdí, že před vydáním směnečného platebního rozkazu učinil úkon započtení, nemá tvrzená existence dluhu žalobce žádný vliv na platební povinnost uloženou ve směnečném platebním rozkazu.
I. Skutečnost, že směnku podepsal ten, kdo nebyl dlužníkem remitenta, jen z ochoty, aby zajistil povinnost z jiné směnky podepsané jinou osobou, nezakládá námitku směnky bezdůvodně vydané. II. Když majitel směnky dohodl s dlužníkem, že směnka bude zaplacena, teprve když nebude zaplacen dluh touto směnkou zajištěný, a zatím není zřejmé, že zajištěný dluh zaplacen nebude, je to důvodem, aby k námitce byl směnečný platební rozkaz zrušen.
Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 24. 10. 2005, sp. zn. 12 Cmo 184/2005 OP č. 7–8/2007, s. 50 a násl.
Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 28. 9. 1994, sp. zn. 5 Cmo 9/1994 SoRo č. 2/1996, s. 34
Z odůvodnění:
Z odůvodnění:
Žalovaná, která je výstavcem směnky vlastní ve prospěch žalobce, v námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu uvedla, že za žalobce zaplatila částku 492 000 Kč, proto by o tuto částku měl být
Odpůrce směnku podepsal, a to nikoliv proti příslibu jakéhokoliv budoucího plnění peněžitého nebo nepeněžitého, ale vědomě proto, aby byl vůči navrhovateli zajištěn dluh pana J. E. Směnečné právo počítá
§ 580 obč. zák.
100 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS186757
Obrana dlužníka se zvláštním druhem zajištění pohledávek ze směnky, a to prostřednictvím směnečného rukojemství podle čl. I. § 30 a násl. zák. č. 191/1950 Sb. Neznamená to však, že nelze závazek ze směnky zajistit i jiným způsobem. Stejně tak nemusí být ujednání o tomto zajištění nutně v podobě jiného obecně právního zajišťovacího institutu, např. obecného ručení. Dohoda, jak je prokázána, je možná a není v rozporu s žádným právním předpisem; nelze ani dospět k závěru, že právní předpisy obchází. Konečně není ani proti dobrým mravům; je zřejmé, že odpůrce věděl, proč se podepisuje na směnku, a tento podpis odpovídal jeho vůli zajistit dluh J. E., nepochybně cítil se k tomu alespoň morálně povinen. Námitka nedluhu nebyla by důvodem pro zrušení směnečného platebního rozkazu. Druhá námitka směřuje na možné obohacení navrhovatele na úkor odpůrce. Z provedeného dokazování je zřejmé, že navrhovatel má v rukou nejen dvě směnky kryjící jen jeden obecně právní závazek, ale pokud by byl směnečný platební rozkaz soudu prvého stupně potvrzen, držel by v rukou i dvě vykonatelná na sobě nezávislá soudní rozhodnutí, která by ho opravňovala ke dvojí na sobě nezávislé exekuci. Zde je nutno poukázat na skutečnost, že v případě běžného rukojemství by taková situace nemohla nastat, neboť by pak sice mohlo znít soudní rozhodnutí na oba, tedy jak na pana J. E., tak i na odpůrce, ovšem jako na solidární dlužníky, kde plnění jednoho vůči navrhovateli zprošťovalo by povinnosti i druhého dlužníka. Při dvou směnkách a při dvou vykonatelných soudních rozhodnutích by to však nebylo možné. Proto je nutno dospět k závěru, že za dané situace by skutečně mohlo dojít v důsledku dvou soudních rozhodnutí k neoprávněnému obohacení navrhovatele na úkor odpůrce. Tedy vzhledem k druhé námitce byl směnečný platební rozkaz zrušen správně.
149. Námitka nesvobodnosti podpisu čl. I. § 17 zákona směnečného a šekového § 37 odst. 1 obč. zák. Nesvobodné podpisy na směnce nezavazují, nesvobodnost jednání však musí být prokázána. Pasivní účast fyzicky disponované osoby při jednání o dluhu není sama o sobě bez dalšího výhrůžkou. Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 1. 3. 1995, sp. zn. 5 Cmo 358/1994 PrRo č. 6/1996, s. 289 a násl. Z odůvodnění: Pokud jde o samotnou závaznost podpisu výstavce na směnce, je nutno konstatovat, že právní úkony týkající se směnky se řídí s výjimkami, vyplývajícími ze zák. č. 191/1950 Sb., obecnými ustanoveními obchodního a občanského zákoníku, a tedy podmínkou platnosti právních úkonů směnečných, tedy podmínkou závaznosti podpisu na směnce, je svobodnost jednání toho, kdo směnku podepisuje. Za omezení svobodnosti nelze považovat skutečnost, že navrhovatel upozornil na to, že využije svého práva odejmout předmět leasingu, který užívá odpůrce na základě leasingové smlouvy. Pokud jde o vlastní průběh jednání, při kterém byla směnka podepsána, vyplývá z dokazování, že konkrétní hrozby ani jiná označitelná jednání osob, které se za navrhovatele jednání účastnily, se neuskutečnily. Odvolatel považuje za hrozbu především přítomnost mimořádně fyzicky disponovaného cizince a prohlášení zaměstnance navrhovatele, že příště přijde vymáhat dluh více osob. Za jednání nesvobodné je nutno považovat případy, kdy dotčený jedná pod výhrůžkou, které kdyby nebylo, právní úkon by neučinil. Výhrůžka
101 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS186757
Přehled směnečné judikatury může být výslovná, může však být jistě i vyjádřená jinak než verbálně, musí však jít o konkrétní jednání, ze kterého jistá hrozba pro jednajícího plyne. Prohlášení, že napříště přijde vymáhat dluh více osob, ani za současné přítomnosti fyzicky vysoce zdatného jedince, jehož chování je ovšem zcela pasivní a v jeho chování nelze nic označit jako hrozbu, nelze ovšem za takovou bezprávnou výhrůžku považovat. Jednání osob účastnících se jednání za navrhovatele, jak bylo zjištěno, neprokazuje, že by bylo jednáno nesvobodně. Proto považuje odvolací soud podpis na směnce za závazný.
150. Námitka nedostatku důvodu při podpisu směnky čl. I. § 17 zákona směnečného a šekového Pokud někdo svobodně a vážně podepíše směnku v postavení směnečného dlužníka a činí tak podle svého názoru bezdůvodně, nemůže se později své platební povinnosti ze směnky zprostit. V takovém případě nemá směnečný dlužník k dispozici námitku z vlastního vztahu dle čl. I. § 17 zákona směnečného a šekového, neboť svým podpisem směnky se zavázal ji bez dalšího zaplatit. Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 6. 6. 2005, sp. zn. 12 Cmo 15/2005 OP č. 9/2005, s. 28 a násl. Z odůvodnění: Pokud někdo svobodně a vážně podepíše směnku v postavení směnečného dlužníka a činí tak podle svého názoru bezdůvodně, nemůže se později své platební povinnosti ze směnky zprostit. V takovém případě nemá směnečný dlužník k dispozici námitku z vlastního vztahu dle čl. I. § 17
zákona směnečného a šekového, neboť svým podpisem směnky se zavázal ji bez dalšího zaplatit. Možnost podat námitku podle uvedeného ustanovení je dána jen tehdy, pokud důvod podepsání směnky směnečným dlužníkem následně odpadl nebo se nenaplnil.
151. Snížení smluvní pokuty č. I. § 17 zákona směnečného a šekového § 301 obch. zák. I. Smluvní pokutu lze ve smyslu § 301 obch. zák. snížit pouze na návrh účastníka, a to pouze v řízení o zaplacení této pokuty. Není na libovůli soudu, zda pokutu sníží. Jsou-li pro to podmínky podle uvedeného ustanovení, své moderační oprávnění použije. Nemůže tak ovšem učinit jen ze své vlastní iniciativy, aniž by se toho smluvní strany v řízení dovolávaly. II. Ve směnečné věci, bez ohledu na to, zda vůbec a jakým způsobem se sporná směnka smluvní pokuty týká, nelze § 301 obch. zák. použít. Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 26. 10. 2004, sp. zn. 5 Cmo 320/204 SoRo č. 5/2005, s. 184 a násl. Z odůvodnění: Je nutno uvést, že použité slovo „může“ v § 301 obch. zák. neznamená, že soud zcela libovolně tam uvedeného oprávnění použije či nepoužije. Naproti tomu neobstojí názor, že tak musí učinit z úřední povinnosti i sám bez návrhu. Je nutno si uvědomit, že jde o mocenský zásah do platných smluvních vztahů účastníků, a bylo by zcela protismyslné, kdyby ten se prováděl možná dokonce proti vůli všech zúčastněných. Povinný tedy musí přijít
102 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS186757