Kapitola 2
průmyslového vzoru (viz též rozhodnutí OHIM ve věci Lindner Recyclingtech GmbH v. Frassons Verkstäder AB [R-690/2007-3], s. 69). Zápisné řízení probíhá před Úřadem pro harmonizaci ve vnitřním trhu v Alicante (OHIM). V rámci řízení sice dochází k věcnému průzkumu zápisné způsobilosti, avšak OHIM pouze prověřuje (1) formální náležitosti přihlášky, (2) hodnotí, zda se vůbec jedná o průmyslový vzor podle čl. 3 písm. a) Nařízení 6/2002 a (3) posuzuje podmínku výluky zápisné způsobilosti z důvodu ochrany dobrých mravů / veřejného pořádku (čl. 9 Nařízení 6/2002). Otázky splnění předpokladů novosti a individuální povahy jsou řešeny až v rámci sporného řízení o prohlášení neplatnosti (a to buď před OHIM, nebo před některým ze soudů pro průmyslové vzory Společenství). Nařízení 6/2002 samostatně upravuje v čl. 14 až 18 otázku práva k průmyslovému vzoru Společenství (obdobně jako v ustanovení § 12 zák. o prům. vz.), stejně jako otázku nakládání s průmyslovým vzorem Společenství. V této souvislosti Nařízení 6/2002 hovoří o tom, že průmyslový vzor se považuje za předmět vlastnictví (čl. 27) a současně může být předmětem i jiných věcných práv, například práva zástavního (čl. 29). Nařízení 6/2002 ve vztahu k majetkovým právům vyplývajícím ze zápisu upravuje v čl. 32 rovněž otázku poskytování licencí, přičemž licenci lze poskytnout jak pro celé území Společenství (Evropské unie), tak pouze pro jeden nebo několik členských států. Účinnost licence vůči třetím osobám je (obdobně jako účinnost zápisu převodu, účinnost vzniku zástavního práva apod.) podle článku 33 Nařízení 6/2002 vázána až na zápis do rejstříku průmyslových vzorů Společenství. Další podstatnou záležitostí je otázka vyvratitelné domněnky držitele práv. V článku 17 Nařízení 6/2002 je stanoveno, že pro účely řízení před OHIM, stejně jako pro jakákoliv jiná řízení, bude za oprávněného nositele práv považována osoba, která je uvedena jakožto vlastník v rejstříku průmyslových vzorů Společenství, nebo (v případě, že dosud k zápisu nedošlo) jejíž jméno je uvedeno v přihlášce. S domněnkou držitele práv souvisí i předpoklad platnosti průmyslového vzoru Společenství. V této věci Nařízení 6/2002 v článku 85 stanoví, že průmyslový vzor je v soudních řízeních považován za platný a prohlášení jeho neplatnosti (čl. 25) je možné učinit pouze z důvodů a způsoby, které Nařízení 6/2002 stanoví. Jedná se především o prohlášení neplatnosti před OHIM, nebo jakožto protinávrh v rámci řízení o uplatňování práv před soudy pro průmyslové vzory Společenství.
88 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS186754
Průmyslové vzory
2.6.2 Nezapsaný průmyslový vzor Společenství O nezapsaném průmyslovém vzoru Zelená kniha o právní ochraně průmyslových vzorů uvádí: „Průmysl vyžaduje účinnou ochranu. Důraz je kladen na dvě formy ochrany, a to v závislosti na povaze dotčených zájmů. Jistá průmyslová odvětví, která produkují výrobky s krátkou dobou životnosti, vyžadují ochranu, jež nebude zatížena povinností registrace a u níž délka trvání práv nehraje zásadní roli. V jiných odvětvích průmyslu je naopak oceňována možnost chránit průmyslové vzory formou registrace, kterou nositelé práv považují za projev právní jistoty a současně vyžadují takovou délku ochrany, která odpovídá době životnosti příslušných výrobků na trhu. Oba rozdílné požadavky jsou relevantní, a proto se navrhuje, aby ochrana prostřednictvím nezapsaného průmyslového vzoru Společenství nepodléhala formálním požadavkům a aby doba ochrany byla krátká (tři roky).“ 155 „Evropský zákonodárce“ přistoupil k zakotvení neformální a krátkodobé formy ochrany prostřednictvím nezapsaných průmyslových vzorů (viz body 16 a 17 Preambule Nařízení 6/2002), a to především s ohledem na zájmy textilního průmyslu (zde dochází k prezentaci vzorů/modelů na módních přehlídkách a vzhled určitého oblečení je módní záležitostí). Dohoda TRIPS ostatně v článku 25 odst. 2 ve vztahu k textilním průmyslovým vzorům výslovně požadavky neformálnosti ochrany zakotvuje. Přestože je zřejmé, že určitou formu ochrany je možné nezapsaným průmyslovým vzorům poskytovat i prostřednictvím práva autorského nebo ochrany před nekalou soutěží,156 způsob ochrany formou nezapsaného průmyslového vzoru má své opodstatnění. Na rozdíl od autorského práva není třeba, aby průmyslový vzor dosahoval „uměleckých kvalit“ (viz princip statistické jedinečnosti, s. 97), oproti ochraně nekalosoutěžní (založené na odpovědnostním principu) zase ochrana cestou 155
156
„Industry requires an efficient protection. The accent is put however, on two different requirements according to the nature of the interests involved. Sectors of industry dealing with short-lived products require protection without the burden of registration, the term of protection playing a secondary role. Other industry sectors appreciate the advantages of registration as far as legal certainty is concerned and require a term of protection corresponding to the foreseeable life of their products on the market. Both demands are valid and the Commission believes that they could both be met by Instituting a Community Design which could assume two different forms: an Unregistered Community Design, not subject to any deposit, formalities with a short term of protection (tentatively 3 years).“ Srov. Green Paper on the Legal Protection of Industrial Design [on-line]. Citováno 15. 2. 2012. Dostupný z: <http://aei.pitt.edu/ 1785/>. S. 55. Srov. Kur, A. Die Zukunft des Designschutzes in Europa – Musterrecht, Urheberrecht, Wettbewerbsrecht. GRUR-Int. 5/1998, s. 357–359.
89 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS186754
Kapitola 2
nezapsaných průmyslových vzorů zakládá výlučná práva (právo na ochranu proti kopírování), přičemž není rozhodné, zda imitující jednání je jednáním v rozporu s dobrými mravy soutěže (§ 44 odst. 1 obch. zák.), či nikoliv. Nařízení 6/2002 nechápe režim nezapsaných průmyslových vzorů jako režim přísně oddělený od tradičního režimu registračního. Naopak se předpokládá, že se oba režimy budou vhodně doplňovat. Propojení obou forem ochrany se projevuje především v tom, že Nařízení 6/2002 poskytuje vlastníku průmyslového vzoru tzv. ochrannou lhůtu (grace period), v rámci níž je možné přihlásit (dosud nezapsaný) průmyslový vzor k ochraně, aniž je předchozí zveřejnění vlastníkem na překážku novosti a individuální povahy (čl. 7 odst. 2 Nařízení 6/2002). Definiční kritéria (jakási quasi zápisná způsobilost) nezapsaného průmyslového vzoru Společenství jsou stejná jako v případě zapsaného průmyslového vzoru. Oproti zapsanému průmyslovému vzoru je však pro posuzování novosti a individuální povahy rozhodný okamžik zpřístupnění průmyslového vzoru veřejnosti, a nikoliv okamžik podání přihlášky (resp. okamžik uplatňovaného data přednosti). V této souvislosti je třeba poukázat na to, že z hlediska vzniku práv k nezapsanému průmyslovému vzoru je u zpřístupnění veřejnosti podstatné, na kterém místě naší planety k němu dojde. Ustanovení čl. 11 odst. 1 Nařízení 6/2002 totiž požaduje, aby nezapsaný průmyslový vzor Společenství byl zpřístupněn veřejnosti „v rámci Společenství“. Zpřístupnění mimo území Evropských společenství (resp. Evropské unie) tak sice nemusí být na překážku novosti (pokud je v rámci ochranné lhůty zavčasu podána přihláška), avšak v případě, že (obvykle zahraniční) původce nepodá přihlášku, nemůže se dovolávat ochrany nezapsaným průmyslovým vzorem Společenství, pokud ke zveřejnění došlo „mimo rámec Společenství“.157 Doba ochrany se u nezapsaného průmyslového vzoru počítá od okamžiku zpřístupnění průmyslového vzoru veřejnosti. V případě nezapsaného průmyslového vzoru z logiky věci není možné žádat o obnovení zápisu, doba ochrany je tak fixně stanovena na dobu tří let. Oproti zapsanému průmyslovému vzoru poskytuje nezapsaný průmyslový vzor značně zúžený katalog výlučných práv. Jediné právo, které Nařízení 6/2002 (čl. 19 odst. 2) vlastníku nezapsaného průmyslového vzoru přiznává, je právo zápovědní, a to pouze v případech, kdy „napadané“ užití vyplývá z kopírování průmyslového vzoru. Kopírováním je s ohledem na ustanovení čl. 10 157
Srov. rozhodnutí německého Bundesgerichtshof ze dne 9. 10. 2008 ve věci „Gepäckpresse“ (I ZR 126/06) [on-line]. Citováno 15. 2. 2012. Dostupný z:<http://oami.europa.eu/ows/rw/ resource/documents/RCD/case-law/gebaeckpresse.pdf>. S. 11–12.
90 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS186754