Druhá část: Komparace
V České republice existují římsko-katolické církevní a zbožné nadace (samostatné zbožné nadace), jež jsou zřízeny jako samostatné organizační jednotky církve (církevní právnické osoby). Jsou nadané samostatnou právní subjektivitou, podléhají regulaci univerzálního kanonického práva a evidenci Ministerstvem kultury, v souladu se zákonem č. 3/2002 Sb., o svobodě náboženského vyznání a postavení církví a náboženských společností. Tento režim bude s největší pravděpodobností zachován i do budoucna.
1.10.2.3 Nadace péče o zaměstnance Specifikem švýcarské právní úpravy je zakotvení zvláštního právního režimu pro nadace péče o zaměstnance (Personalfürsorgestiftungen) přímo v občanském zákoníku (§ 89bis ZGB). Tento typ nadace se objevil po první světové válce nejprve fakticky, později však dosáhl i vlastní právní regulace138. V současné době se jedná o nejdůležitější a nejrozšířenější typ nadací, který co do počtu předstihl i nadace klasické. Jedná se o nadace založené zaměstnavateli (soukromými osobami) ve prospěch svých zaměstnanců, za účelem péče o přestárlé, pozůstalé a invalidní osoby. Spolu se státem podporovaným sociálním systémem dbají o sociální zabezpečení svých zaměstnanců. Základním rozdílem mezi klasickou nadací a tímto zvláštním typem je okruh destinatářů, který je objektivně přesně vymezen a ohraničen, odlišují se rovněž způsobem financování a získáváním příspěvků pro plnění nadačního účelu a možností podílu destinatářů na správě nadace. Pro právní postavení nadací péče o zaměstnance jsou rozhodující obecná ustanovení nadačního práva a právnických osob v ZGB, dále zvláštní úprava v § 89bis ZGB a § 331 až 331e OR; v neposlední řadě též úprava obsažená v zákoně o sociálním zabezpečení z roku 1985139.
1.10.2.4 Nadace veřejného práva Ve všech srovnávaných zemích se mimo nadací soukromého práva vyskytují i nadační subjekty, jež jsou zřizovány buď přímo zákonem, nebo na základě zřizovacího úkonu orgánu státní správy nebo samosprávy. Vyznačují se především podřazením a správou ze strany orgánů veřejné moci. Ve srovnání s nadacemi 138
139
Blíže SPRECHER, T., von SALIS, U. Schweiz. In RICHTER, A., WACHTER, T. Handbuch des internationalen Stiftungsrecht. Angelbachtal: Zerb Verlag, 2007, s. 1366. Bundesgesetz über die berufliche Alters-, Hinterlassenen und Invalidenvorsorge, „BVG“ z roku 1985.
80 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS186693
Kapitola 1: Charakteristika nadace
soukromého práva jsou však méně flexibilní a zaměřené často na úzce vymezený okruh účelů. Ve Švýcarsku mohou být takové nadace zřizovány jak na svazové, tak na kantonální úrovni. Příkladem nadací zřízených na svazové úrovni je Pro Helvetia (SR 447.1), Schweizerische Nationalpark (SR 454) či Sicherheitsfond (SR 831.432.1); na úrovni kantonální např. Fondation de Droit Public (Kanton Genéve) či Christoph Merian-Stiftung (Kanton Basel). V Nizozemsku, vzhledem k neexistenci zvláštních právních úprav, se pro nadace zřizované orgány státní správy nebo samosprávy použije úprava nadací, obsažená v občanském zákoníku; na zaměstnance nadací se však pohlíží jako na státní zaměstnance140. V Rakousku je samostatným zákonem zřízena např. nadace Rakouský rozhlas141. V České republice se jedná zejména o tzv. veřejné fondy142, např. Pozemkový fond České republiky, Státní fond životního prostředí, Státní fond kultury České republiky, Státní fond České republiky na podporu české kinematografie atd. Bližší pozornost však nadacím veřejného práva věnována nebude, neboť se tato studie zaměřuje především na nadace práva soukromého.
1.10.2.5 Komunální nadace V Německu se vyskytuje zvláštní typ nadací, jež jsou podřízeny územním samosprávným celkům – tzv. komunální (nebo též obecní) nadace. Existují již od středověku v poměrně hojném počtu a dodnes hrají důležitou roli. Vyskytovaly se ve všech spolkových zemích s výjimkou měst, která měla statut samostatných států (Hamburk, Brémy). Jejich účelem je naplňování veřejně prospěšných účelů a dohled vykonáván v rámci samosprávy143. Právní úpravy ostatních srovnávaných zemí obdobný typ nadace nerozlišují.
140
141 142
143
Srov. DUYNSTEE, J. A. T. J. Beschouwingen over de stichting naar Nederlands privaatrecht. 2. vyd. Deventer: Kluwer, 1978, s. 51. Bundesgesetz über den Österreichischen Rundfunk (ORF-Gesetz) z roku 1984. Pozemkový fond České republiky (zákon č. 569/1991 Sb., o Pozemkovém fondu České republiky), Státní fond životního prostředí (zákon č. 388/1991 Sb. o Státním fondu životního prostředí České republiky), Státní fond kultury České republiky (zákon č. 239/1992 Sb., o Státním fondu kultury České republiky), Státní fond České republiky pro podporu a rozvoj české kinematografie (zákon č. 241/1992 Sb., o Státním fondu České republiky pro podporu a rozvoj české kinematografie), Fond dětí a mládeže (zákon č. 113/1993 Sb., o Fondu dětí a mládeže České republiky). Vztah mezi státní správou a samosprávou a rozdělení pravomocí se v jednotlivých spolkových zemích liší. Blíže k problematice komunálních nadací viz von CAMPENHAUSEN, A. F. In SEIFART, W., von CAMPENHAUSEN, A. F. (Hrsg.) Stiftungsrecht-Handbuch. 3. Aufl. München: C. H. Beck Verlag, 2009, s. 10.
81 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS186693
Druhá část: Komparace
1.11 Faktické typy nadací Literatura zabývající se nadačním právem i vlastní nadační praxe rozeznává celou řadu faktických typů nadací bez ohledu na to, zda mají svůj specifický odraz v platném právu.
1.11.1 Podnikající nadace Zvláštní pozornosti se v poslední době dostává faktické formě podnikajících nadací. Jedná se o nadace, které podnikají buď přímo – vlastním jménem144, nebo nepřímo tím, že se podílejí na podnikání jiných osob – vlastní obchodní podíly v jiných osobních nebo kapitálových obchodních společnostech. Jejich majetek je tvořen buď částečně nebo zcela podnikem nebo obchodním podílem. V souvislosti s podnikatelskými aktivitami nadací vyvstává celá řada nadačněprávních, daňověprávních i obchodněprávních otázek, o kterých je vedena, zejména v Německu, kontinuální právně-politická diskuse. Problematický je v této souvislosti již samotný charakter nadace coby osoby bez vlivu vlastníka či akcionáře, jenž by vykonával některé kontrolní funkce. Kritické názory145 se týkají zejména nedostatečnosti právní regulace v této oblasti, která je ve srovnání s úpravou postavení obchodních společností i podnikajících spolků skutečně nedostatečná. Problematická je i ochrana věřitelů podnikajících nadací, neboť analogické použití úpravy podnikajících spolků v ustanoveních § 21–22 BGB nebo práva obchodních společností je většinou autorů zpochybňováno146. Otázka proto zní, jaký má zákonodárce důvod ponechat tuto oblast svému osudu? Materiál pro reformu německého nadačního práva z roku 2001 obsahoval návrh zavést pro nadace obdobná pravidla, jako jsou dnes obsažena v ustanovení § 21, 22 BGB pro spolky, nicméně příslušná Bundes-Länder Arbeitsgruppe Stiftungsrecht ji ve své závěrečné zprávě zamítla s argumentem, že vnější dohled, jenž je určující pro nadační sféru, disponuje dostatečnými prostředky ke sjednání pořádku v této sféře147. Německé právní pojetí tedy v zásadě umožňuje podnikání nadací bez omezení, které je běžné i v řadě jiných evropských právních úprav. Jediným limitem je 144 145
146 147
Něm. Unternehmensträgerstiftungen. K tomuto tématu podrobně též: von HIPPEL T. Grundprobleme von Nonprofit-Organisationen. Tübingen: Mohr Siebeck, 2007, s. 495 a násl. Argumenty pro a proti analogii viz von HIPPEL, T., tamtéž, s. 495. Viz Der Bericht der Bund-Länder-Arbeitsgruppe zur Modernisierung des Stiftungsrechts [online], s. 49. [cit. 2010-09-14]. Dostupné z: <http://www.bmj.bund.de/files/-/405/Abschlussbericht.pdf>.
82 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS186693