„Ale ne, to se stává,“ řekla. „No jasně, mně obzvlášť,“ zamumlal si pro sebe, Sam mu však nevěřila. Pochybovala, že by se právě Tyleru Wheelerovi takové věci stávaly často. Naopak. Působil na ni dojmem, že má všechno pod kontrolou. Z mola na loďku přeskočil Tylerův pes a našel si místečko vedle kormidla, kde se pohodlně rozvalil. Hlavu si polo žil na packy a hnědýma očima sledoval, co se kolem něj děje. Na obloze visely bělostné mráčky, vysoko proti blankytnému nebi se vznášel sokol, ráhno hlavní plachty se uvolnilo a posunulo. „Zatraceně,“ zaklel Tyler. Podíval se na plachtu, pak na Sam. „Mohla byste mi teda pomoct?“ „Určitě, ale musím vás varovat. Nejsem žádný námořník.“ Tyler se na ni podíval. „To já taky ne.“ Zhoupl se na patách a postavil se. „Mohla byste to ráhno na chvilku podržet? Pořád se uvolňuje, potřeboval bych ho vrátit na místo.“ „Samozřejmě.“ „Ale pozor, je dost těžké.“ „Na univerzitě jsem vzpírala.“ Změřil si ji od hlavy k patě a lehce se usmál. „Jasně. Ale moc daleko jste to nedotáhla, co?“ „No jo, dělala jsem si legraci,“ řekla a vstoupila na palubu. „Hrála jsem ale dlouho tenis.“ „Umění smeče vám tu moc nepomůže… Ale to nevadí. Tak tady to chytněte.“ Vzal ji za ruce a přiložil její dlaně k ráhnu. Oba pak zatlačili, aby tyč dostali do správné polohy. „V pohodě?“ zeptal se jí Tyler a ověřil, zda ráhno opravdu drží na svém místě. Zatahal za něj, pak zkontroloval stěžeň. Ráh no se ani nepohnulo. Podíval se na Sam, z čela mu stékal pot. „Tak už to můžete pustit.“ Samanta si otřepala ruce. „Uf. Nevěděla jsem, že jsem tolik vypadla z formy.“ Tyler si znovu rychle prohlédl její tělo „To nevadí, už je to ho tové.“ Sundal si sluneční brýle, aby si ohrnutým rukávem košile otřel pot z čela. Sam mu poprvé pohlédla do tmavě zelených očí. „Díky,“ řekl a znovu si brýle nasadil na kořen nosu. „Rádo se stalo. Kdykoliv budete zase potřebovat pomoct s opravami, stačí se na mě obrátit.“ 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS186692
Usmál se. „Snad to nebude moc často.“ Pohledem přelétl palu bu Zářivého anděla. „Třeba mi tím Bůh chce naznačit, abych tu loď nekupoval. Znáte to staré přísloví? Jaký je druhý nejšťastnější den v životě majitele lodi?“ „Nevím, dám se poddat.“ „Den, kdy svoji loď koupí. A víte, který je jeho první nejšťast nější den?“ Čekala. „Den, kdy ji prodá.“ Zasmála se a zadívala se na loď. „No vidíte. A já vždycky mys lela, že chlapi takové kraviny doslova milují.“ „Někteří ano. S loděmi je to ale stejné jako se ženskými. Musí te zkrátka najít tu pravou. Někdy šlápnete vedle, jindy zase máte kliku.“ Zadíval se jí skrz tmavá skla brýlí přímo do očí. Cítila to. „Jo, a taky se říká, že muži jsou jako auta. Na každém se na jdou chyby.“ „Hm. A jaké třeba?“ zeptal se pobaveně. „Neznáme se natolik dobře, abych vám je mohla všechny vy počítat,“ zasmála se a vykročila z loďky na molo. Špatně však došlápla na poraněnou nohu a sykla bolestí. „Jste v pořádku?“ „To se ozývá staré válečné zranění,“ zažertovala. Stála na molu, čekala, až bolest přejde, a sledovala Tylera Wheelera, jak se pokouší opravit motor. Strkal do něj kleště, klíče a jiné záhadné nástroje, o jejichž funkci neměla nejmenší ponětí. Pak se ho poku sil nastartovat. S výsledkem však nebyl spokojen, a tak ho vypnul a pustil se znovu do práce. Jeho starý pes ležel ve stínu a trpělivě svého páníčka pozoroval. Sam se všemi silami pokoušela odvrátit pohled od jeho vypra covaných zad a paží. Nechtěla zírat na to, jak se ocelově pevné svaly zatínají a pak zase uvolňují. Ráda by odvrátila zrak, když se mu džínové šortky o kousek svezly dolů a odhalily bílý pás neopálené kůže pod břichem. Na to ihned zapomeň, varovala se v duchu. Vždyť toho chlapa ani neznáš. Přesto nemohla z jeho tváře a pevného, pružného těla spustit oči. 99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS186692
Znovu se pokusil nastartovat motor. Zaprskal, udržel se však v chodu. „Tohle by snad mohlo stačit, abych s ní odjel domů a provedl na ní pořádnou opravu,“ zamručel. Sáhl do malé skříň ky pod veslem, vytáhl z ní hadr a utřel si ruce. Když vzápětí uvol ňoval ráhno, usmíval se jako malý kluk, co dostal novou hračku. „Ještě do ní asi budu muset nacpat pořádný balík peněz.“ „Nedal byste si něco? Třeba skleničku vína, pivo… Kdybych se pořádně podívala, možná bych našla i kolu.“ V hlavě jí znovu zazněla varování detektiva Bentze o kontaktu s cizími lidmi a vý měně zámků. Rychle ale tyhle myšlenky zahnala. Tyler Wheeler ji zajímal a Sam se o něm chtěla dozvědět co nejvíc. „Možná bychom to mohli nechat na jindy.“ Nadechl se, jako by chtěl ještě něco dodat. Pak si to ale nejspíš rozmyslel a zadíval se na stříbrnou hladinu jezera, z níž zrovna v tu chvíli vyskočila rybka. „Pročpak?“ „Asi bych vám to neměl říkat, ale včera jsem potkal jednu naši sousedku. Bydlí tady hned přes ulici.“ Sam obrátila oči v sloup. „Ani nemusíte pokračovat. Přemlou vala vás, abyste se u mých dveří prezentoval alespoň s bonbo niérou a lahví…“ Zarazila se. Na mysli jí vytanula lahev ryzlinku, která se právě chladila v lednici. „Aha, tak proto…“ „Jo.“ Zdvihl ruce, jako by se chtěl vzdát, a provinile sykl: „Od halila jste mě.“ „A co ta loď?“ „Ta je opravdu rozbitá.“ Zakroutil hlavou. „Tohle bych asi na aranžovat ani neuměl.“ „No jasně,“ řekla mírně rozpačitě. Přímo jí nelhal, ale… „Mimochodem, Edie mi tvrdila, že jste něco mezi Nicole Kid manovou a Meg Ryanovou, a že vás prostě musím vidět.“ Když se vzápětí jejich oči setkaly, Sam se málem propadla studem. „To proto jsem ostatně zastavil u vašeho mola a ne u jiného, když se mi včera jachta rozbila. Chtěl jsem se podívat na vlastní oči.“ „A?“ „A… Ať teď povím cokoliv, můžu se šeredně spálit.“ Poškrá bal se v zátylku a zadíval se jiným směrem. „Když vám řeknu, že jste hezčí než Meg Ryanová a Nicole Kidmanová dohromady, 100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS186692