Tahle loupež si vyžádala ten nejsložitější plán ze všech. Babička se schovala v muzeu v brnění, které bylo stovky let staré, z dob Kateřiny Veliké. Vždycky když se vojáci podívali jinam, posunula se v tom plechovém oblečku 102 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS186552
o pár milimetrů dopředu, až se dostala tak blízko, že na brož dosáhla. Trvalo jí to týden. „Jako když se hraje Cukr káva limonáda?“ ptal se Ben. 103 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS186552
„Přesně tak, mladý muži!“ kývla. „Pak jsem sklo rozbila stříbrnou sekerou, která patřila k tomu brnění, a brož jsem sebrala.“ „A jak jsi utekla, babi?“ „To je dobrá otázka... jak jsem vlastně utekla?“ Babička vypadala zmateně. „Promiň, to je tím věkem, chlapče. Zapomínám.“ Ben se povzbudivě usmál. „To neva, babi.“ Ale za chvilku se staré paní zřejmě vrátila paměť. „Aha, ano, už vím,“ pokračovala. „Vyběhla jsem na nádvoří muzea, vlezla jsem do hlavně velikého děla, které tam stálo, a odpálila jsem se do bezpečí!“ Ben si to chvilku představoval: jeho babička v nejhlubším a nejtemnějším Rusku, jak letí ve starém brnění vzduchem. Těžko se tomu věřilo, ale jak jinak by tahle drobná stařenka přišla k tak úžasné sbírce drahocenných klenotů? Ben byl z babiččiných odvážných historek nadšený. Doma mu nikdy nikdo příběhy nevypravoval ani nečetl; rodiče vždycky jenom zapnuli televizi a plácli sebou na gauč, když přišli z práce. Vypravování staré paní bylo tak 104 Ukázka elektronické knihy