jen a říkala kvak. Kvakvakvokoax byl jako blázen. Vezmeš-li si mne za muže, řekl jí, přinesu a dám ti, co budeš chtít. A tu ona řekla: Tedy mi přines modré z nebe, kvak.“ „A co udělal Kvakvakvokoax?“ ptal se Zelinka. „Nu, co měl dělat? Seděl pod vodou a naříkal: Kva kva kva kvá, kva kva kva kvá. A pak si chtěl vzít život. Proto skočil z vody do vzduchu, aby se v něm utopil, kvak. Nikdo před ním ještě do vzduchu neskočil. Kvakvakvokoax byl první.“ „A co udělal ve vzduchu?“ „Nic. Podíval se nahoru, a nad ním bylo modré nebe. Podíval se dolů, a pod ním bylo také modré nebe. Kvakvakvokoax užasl. Tehdy
105
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS186475
ještě nikdo nevěděl, že se nebe odráží ve vodě. Když Kvakvakvokoax uviděl, že je na vodě modrá obloha, vykřikl podivením „kvak“ a spadl zase do vody. A pak vzal Kuakuakunku na záda a vyskočil s ní do vzduchu. Kuakuakunka uviděla ve vodě modré nebe a vykřikla radostí „kvakvá“. Neboť jí Kvakvakvokoax přinesl modré z nebe.“ „A co bylo dál?“ „Nic. Byli pak spolu šťastně živi a narodilo se jim mnoho jiker. A od té doby vylézají vodníci z vody ven, aby viděli, že nebe je taky tam, kde je jejich domov. Když někdo opustí domov, ať je to kdo chce, a ohlédne se pak zpátky, jako se Kvakvakvokoax podíval do vody, vidí, že tam doma je to pravé nebe. Víš, to pravé modré a krásné nebe. Kvak.“ „A kdo to dokázal?“ „Kvakvakvokoax.“ „Ať žije Kvakvakvokoax!“ „A Kuakuakunka!“ V tu chvíli šel kolem jeden člověk a myslil si: „To dnes ty žáby kvákají!“ I popadl kámen a hodil jej do té mokřiny. Voda vysoko vystříkla, zašplouchalo to, a bylo ticho: všichni vodníci skočili do vody, a teprve příštího roku budou zase mít konferenci.
106
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS186475
DRUHÁ LOUPEŽNICKÁ POHÁDKA
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS186475