Podpora v nezaměstnanosti padě je tedy místně příslušným Městský soud v Praze. Ve včasné kasační stížnosti stěžovatel namítl, že věc je třeba právně kvalifikovat podle § 7 odst. 4 s. ř. s. a proto navrhl, aby Nejvyšší správní soud kasační stížností napadené usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 28. 12. 2006, čj. 22 Cad 236/2006-8, zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení. Kasační stížnost je podle § 102 a násl. s. ř. s. přípustná a stěžovatel v ní namítá důvod podle § 103 odst. 1 písm. a) s. ř. s.; rozsahem a důvody kasační stížnosti je Nejvyšší správní soud podle § 109 odst. 2 a odst. 3 s. ř. s. vázán. Nejvyšší správní soud přitom neshledal vady podle § 109 odst. 3 s. ř. s., k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti. Kasační stížnost není důvodná. Důvod kasační stížnosti je uveden v § 103 odst. 1 písm. a) s. ř. s., podle něhož je možné podat kasační stížnost z důvodu tvrzené nezákonnosti spočívající v nesprávném posouzení právní otázky soudem v předcházejícím řízení. Nesprávné posouzení právní otázky spočívá v tom, že je na správně zjištěný skutkový stav aplikována nesprávná právní norma, popřípadě je aplikována správná právní norma, která je však nesprávně vyložena. Stěžovatel je přesvědčen, že soud při určování místní příslušnosti soudu pro řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného nesprávně aplikoval § 7 odst. 2 s. ř. s. Podle stěžovatele měla být místní příslušnost v daném případě určena podle § 7 odst. 4 s. ř. s., podle něhož „ve věcech nemocenského pojištění, pojistného na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti je k řízení příslušný krajský soud, v jehož obvodu je sídlo správního orgánu, který ve věci rozhodl v prvním stupni“.
Danou věc však nebylo možné podřadit pod uvedené ustanovení soudního řádu správního, jak se domnívá stěžovatel, neboť správní orgán prvního stupně rozhodl o povinnosti žalobce vrátit neoprávněně získanou finanční částku vyplacenou na podpoře v nezaměstnanosti. Takové rozhodnutí však nelze považovat za rozhodnutí vydané ve věci nemocenského pojištění, pojistného na sociální zabezpečení ani ve věci příspěvku na státní politiku zaměstnanosti. Jelikož se nejednalo ani o věc důchodového pojištění, kde by byla založena místní příslušnost soudu podle § 7 odst. 3 s. ř. s., je pro řízení místně příslušným soud, v jehož obvodu je sídlo správního orgánu, který ve věci rozhodl v posledním stupni. Takovým správním orgánem je v souzené věci Ministerstvo práce a sociálních věcí; proto je soudem místně příslušným Městský soud v Praze. Krajský soud v Brně tedy postupoval správně, pokud věc postoupil k dalšímu řízení Městskému soudu v Praze, důvod kasační stížnosti podle § 103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. tedy není dán. Nejvyšší správní soud proto kasační stížnost jako nedůvodnou zamítl (§ 110 odst. 1 s. ř. s.).
27. Okamžité zrušení pracovního poměru a podpora v nezaměstnanosti § 39 odst. 2 písm. a) zákona o zaměstnanosti § 55 zákoníku práce I. Okamžité zrušení pracovního poměru může ztratit své účinky (tj. mít za následek skončení pracovního poměru) jedině tehdy, kdyby se účastníci v průběhu soudního řízení o určení neplatnosti okamžitého zrušení pracovního poměru (tj. v době od jeho zahájení do jeho pravomocného skončení) písemně dohodli o narovnání mezi nimi sporného
99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS186461
zákon o zaměstnanosti nároku (nárok žalobou u soudu uplatněné neplatnosti okamžitého zrušení pracovního poměru) tak, že jejich pracovní poměr po doručení okamžitého zrušení pracovního poměru trval a že bude trvat i nadále. II. Je-li pracovněprávní vztah ukončen okamžitým zrušením pracovního poměru, řízení o návrhu na určení neplatnosti tohoto úkonu bylo zastaveno pro zpětvzetí žaloby a dohoda o narovnání sporných nároků uzavřená účastníky nestanovila, že pracovní poměr po doručení okamžitého zrušení pracovního poměru trval a že bude trvat i nadále, nárok na podporu v nezaměstnanosti nevzniká. Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 6. 2008, sp. zn. 6 Ads 54/2007 ASPI JUD138431CZ Z odůvodnění: Žalobce (dále jen „stěžovatel“) včas podanou kasační stížností napadá shora označený rozsudek Městského soudu v Praze, kterým byla zamítnuta jeho žaloba proti rozhodnutí žalovaného, jímž bylo zamítnuto stěžovatelovo odvolání a potvrzeno rozhodnutí Úřadu práce v Liberci. Tímto rozhodnutím nebylo stěžovateli přiznáno hmotné zabezpečení ode dne 5. 1. 2004 podle § 14 odst. 1 písm. f) zákona č. 1/1991, o zaměstnanosti (účinného do 30. 9. 2004, dále jen „zákon o zaměstnanosti“). Soud v odůvodnění svého rozsudku označil za nesporné, že stěžovatel ukončil pracovní poměr ke dni 28. 11. 2003, neboť tento den jej s ním okamžitě zrušil zaměstnavatel pro opakované absence na pracovišti. Stěžovatel se dne 30. 12. 2003 obrátil na soud s žalobou o neplatnost okamžitého zrušení pracovního poměru. V době, kdy se stěžovatel zaevidoval jako uchazeč o zaměstnání, tj. 5. 1. 2004, toto řízení před Okresním soudem v Jablonci
nad Nisou probíhalo, pročež bylo správní řízení o nároku na hmotné zabezpečení uchazečů o zaměstnání přerušeno. O žalobě na neplatnost okamžitého zrušení pracovního poměru však soudem meritorně rozhodnuto nebylo, jelikož stěžovatel vzal žalobu zpět poté, co se s bývalým zaměstnavatelem dohodl na tom, že jeho pracovní poměr bude ukončen dohodou k témuž datu, ke kterému byl jeho pracovní poměr okamžitě zrušen. Městský soud dospěl k závěru, že žalovaný i Úřad práce v Liberci postupoval správně, přičemž zohlednil stanovisko vyslovené Nejvyšším soudem pod č. Jc 114/97 v rozhodnutí sp. zn. 2 Cdon 1155/96. V něm bylo konstatováno, že okamžité zrušení pracovního poměru, které bylo doručeno druhému účastníku, nemůže být tím, kdo je učinil, dodatečně odvoláno (zrušeno). Účinky spočívající ve skončení pracovního poměru pozbývá jen na základě pravomocného rozhodnutí soudu, jímž bylo určeno, že okamžité skončení pracovního poměru je neplatné, nebo na základě dohody o sporných nárocích uzavřené v průběhu soudního řízení, v níž se oba účastníci dohodli na tom, že pracovní poměr po doručení okamžitého zrušení pracovního poměru trval a že bude trvat i nadále. O takový případ se však ve stěžovatelově případě nejedná, protože v jeho případě došlo k dohodě toliko o tom, že pracovní poměr končí dohodou ke stejnému datu, k jakému s ním byl pracovní poměr zrušen. V kasační stížnosti proti tomuto rozsudku stěžovatel tvrdil, že veškerá původní rozhodnutí byla vydána v rozporu se zákonem, zejména s § 3 správního řádu a příslušnými ustanoveními zákoníku práce. Písemnou dohodu o sporných nárocích uzavřeli účastníci plně v souladu s § 259 zákoníku práce (zákona č. 65/1965 Sb., účinného do 31. 12. 2006), a to v průběhu neskončeného soudního sporu, čímž došlo ke ztrátě účinků okamžitého zrušení pra-
100 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS186461
Podpora v nezaměstnanosti covního poměru. zaměstnavatel tedy písemně uznal, že okamžité rozvázání pracovního poměru doručené dne 28. 11. 2003 je od počátku neplatné. Stěžovatelův pracovní poměr skončil dohodou ke dni 28. 11. 2003, plně v souladu s § 61 odst. 3 zákoníku práce, a proto nemůže platit původní právní úkon. Pravomocným rozhodnutím žalovaného i správního orgánu I. stupně bylo porušeno stěžovatelovo základní právo dle článku 30 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, podle něhož každý, kdo je v hmotné nouzi, má právo na takovou pomoc, která je nezbytná pro zajištění základních životních podmínek. z těchto důvodů navrhl, aby Nejvyšší správní soud napadený rozsudek Městského soudu v Praze zrušil, věc mu vrátil k dalšímu řízení a stěžovateli přiznal náhradu nákladů řízení. Kasační stížnost není důvodná. Podle § 14 odst. 1 písm. f) zákona o zaměstnanosti se hmotné zabezpečení neposkytovalo, jestliže uchazeč o zaměstnání v posledních šesti měsících opětovně ukončil zaměstnání sám bez vážných důvodů, nebo s ním v této době bylo zaměstnání ukončeno pro neuspokojivé pracovní výsledky nebo pro porušování povinností vyplývajících ze zaměstnání. V rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 2 Cdon 1155/96 ze dne 29. 10. 1997, uveřejněném pod č. 114 ve sbírce Soudní judikatura č. 14/97, bylo mj. konstatováno následující: „Okamžité zrušení pracovního poměru, které bylo doručeno druhému účastníku, nemůže být tím, kdo je učinil, dodatečně odvoláno (zrušeno). Své účinky spočívající ve skončení pracovního poměru pozbývá jen na základě pravomocného rozhodnutí soudu, kterým bylo určeno, že okamžité zrušení pracovního poměru je neplatné, nebo na základě dohody o sporných nárocích (§ 259 zák. práce) uzavřené
v průběhu řízení u soudu (jehož předmětem bylo určení neplatnosti okamžitého zrušení pracovního poměru), v níž se účastníci dohodli, že jejich pracovní poměr po doručení okamžitého zrušení pracovního poměru trval a že bude trvat i nadále … . K účinnému odvolání (zrušení) okamžitého zrušení pracovního poměru nemůže dojít ani tehdy, jestliže účastník neplatnost tohoto rozvázání pracovního poměru u soudu uplatnil. I po zahájení řízení u soudu trvá vázanost doručeným zrušovacím projevem. za neplatné lze považovat okamžité zrušení pracovního poměru jen tehdy, jestliže soud žalobě na určení neplatnosti tohoto rozvázání pracovního poměru vyhověl. Skončilo-li řízení před soudem jinak (např. zamítnutím žaloby, zastavením řízení po zpětvzetí žaloby), je okamžité zrušení pracovního poměru platným důvodem rozvázání pracovního poměru (pracovní poměr účastníků skončil podle tohoto zrušovacího projevu). Ani v tomto případě odvolání (zrušení) okamžitého zrušení pracovního poměru ze strany účastníka, který je učinil (například v průběhu řízení), na těchto zákonných důsledcích nemůže nic změnit. Okamžité zrušení pracovního poměru může ztratit své účinky (tj. mít za následek skončení pracovního poměru) jedině tehdy, kdyby se účastníci v průběhu soudního řízení o určení neplatnosti okamžitého zrušení pracovního poměru (tj. v době od jeho zahájení do jeho pravomocného skončení) ve smyslu ustanovení § 259 zák. práce písemně dohodli o narovnání mezi nimi sporného nároku (nárok žalobou u soudu uplatněné neplatnosti okamžitého zrušení pracovního poměru) tak, že jejich pracovní poměr po doručení okamžitého zrušení pracovního poměru trval a že bude trvat i nadále. Nejvyšší správní soud poznamenává, že výše uvedený výklad Nejvyššího soudu k účinkům dohody o narovnání sporných
101 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS186461