40. Moynahan, B.: Velká Británie XX. století – historie posledního století slovem a obrazem. 1. vydání Praha, Odeon 1997, 304 stran. Přeloženo z anglického originálu „The British Century“ 1997. O Titaniku je zde zmínka pouze v souvislosti se sociálním rozvrstvením. Fotografie montáže hřídele Titaniku jen podkresluje zprávy o pracovní době a mzdách dělníků. Pro vyšší vrstvy byl Titanic určen, a jeho katastrofa byla odplatou bohatým a mocným. Titaniku je zde věnován 1 krátký odstavec, přestože katastrofa Titaniku zasáhla Británii nečekaně prudce a zasloužila by si podrobnější rozpracování. 41. Obří dětská encyklopedie. Kol. aut., 1. vydání Praha, Svojtka a Co. 2000, 330 stran. Z anglického originálu „The Childrens Factfinder“ 1997. Encyklopedie je určena pro děti od čtyř do dvanácti let. Titanic je zde zmiňován v souvislosti s nadpřirozenými silami a viděními s popisem předvídání katastrofy kpt. Robertsonem, a v souvislosti s přírodními katastrofami a mořským nebezpečím ledovců. Obě kresby Titaniku jsou překvapivě vydařené. 42. Ottův slovník naučný nové doby – dodatky k velikému Ottovu slovníku naučnému, díl 6, sv. 2. Praha 1943, Novina, tiskařské a vydavatelské podniky. Slovník uvádí polohu vraku 41 stupňů 46 min. s.š. a 50 stupňů 14 min. z. d. Ojediněle vyzdvihuje neopatrné vedení lodi. Píše ale, že na palubě bylo 1563 osob, z toho se zachránilo 711 lidí. 43. Paturi, F. R.: Kronika techniky. 1. vydání Praha, Fortuna Print 1993, 650 stran. Přeloženo z německého originálu. Na jedné straně (s. 387) kronika podává alarmující množství nepravdivých informací. Dovídáme se mimo jiné, že lodi v osudný okamžik nárazu velel sám kapitán, loď utržila souvislou trhlinu, polovina člunů se převrhla díky víru, loď měla dvojité stěny a v trezorech na dně moře leží diamanty v hodnotě 500 mil. marek. Na druhou stranu celkem ojediněle vypichuje, že Titanic nebyl nejrychlejší. Katastrofa je zde dána do souvislosti se zlepšováním bezpečnosti dopravy. Text doprovázen dobovou kolorovanou ilustrací. Autor též sestavil Kroniku Země. 44. Pickford, N.: Atlas vraků lodí s poklady. Úplný ilustrovaný průvodce do historie, míst a lodí ztracených na dně oceánů. 1. vydání, Talentum 1995, 200 stran. Z anglického originálu „The Atlas of 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS186428
Shipwreck and Treasure“ 1994. Na jedné dvoustraně je o Titaniku poměrně podrobná a přesná zpráva, nicméně několik chyb se vyskytlo. White Star je prý americká společnost, úhybný manévr vyhoupl příď nahoru (?), vrak byl nalezen ve dvou kusech, jak se prý předpokládalo. Poklad Titaniku se netýká domnělých diamantů a zlata, ale vylovených artefaktů. S obrazovými přílohami je to již horší. K dokovému můstku je připsáno, že sloužil k nastupování cestujících, rozlomení Titaniku je zde prapodivně zakresleno údajně člověkem, který to maloval přímo při katastrofě (nesmysl, obrázek neodpovídá základním fyzikálním zákonům). Náraz do ledu je zde zobrazen tak, jakoby se Titanic přitom naklonil o cca 45 stupňů na bok a ještě se vzepjal, což protiřečí poznámce, že náraz byl velmi slabý. 45. Pleiner, R..: Minilexikon k dějinám lodí a námořní plavby. 1. vydání Praha, Naše vojsko 1994, 256 stran. Jedná se o encyklopedii, obsahující informace o námořnických termínech a o slavných lodích. Je zde i stručný odstavec o Titaniku s nepřesným náčrtem lodi. Autor čerpal z Davieho, Hubáčka a Škňouřila, dále napsal např. Pravěké dějiny Čech. Je historik a archeolog. 46. Pollard, M.: 100 největších katastrof. 1. vydání Praha, Columbus 1998, 147 stran. Přeloženo z anglického originálu „100 Greatest Disasters“ 1995. Na pouhé jedné straně se autor zmiňuje m.j. o tom, že loď narazila v plné rychlosti do obrovského ledovce čelně. Paradoxně, kdyby Titanic narazil čelně, pravděpodobně by se nepotopil. Na obrázku je zachycen Olympic a je zajímavé, že do tmy září i okénka velitelského můstku (nelogické). Autor též napsal publikace o Henry Fordovi. 47. Řízek, T.: Lodě. 1. vydání Havlíčkův Brod, Fragment 1995. Jedná se o leporelo pro děti, obsahující 11 obrázků lodí (od egyptské rákosové lodě z r. 2000 př. n. l. až po moderní tanker a pobřežní člun) se stručnou poznámkou a letopočtem. Pod heslem „Zaoceánský parník Titanic“ je vyobrazen Olympic s kouřícím 4. komínem, s komíny v barvách, které nepoužívala žádná paroplavební společnost, a s 26 záchrannými čluny (!). 48. Shuker, K. P. N.: Světový atlas záhad. 1. vydání Praha, Knižní Klub a Balois 1998, 224 stran. Přeloženo z anglického originálu „The 99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS186428
World Atlas of the Unexplained“ 1996. Katastrofa Titaniku je zde zařazena mezi takové záhady, jako UFO, chůze v ohni, levitace, Yetti či Bermudský trojúhelník. Atlas je bohatě doplněn ilustracemi a fotografiemi. Na dvou stranách pojednává o záhadách kolem Titaniku – o „nevídaném sledu podivných náhod“, jako např. o Robertsonově románu, Steadově povídce, o teorii Gardinera a Van der Vata apod. Atlas již ale nevysvětluje, že v podstatě o záhady nejde, ani tyto záhady neřeší. Příběh samotného Titaniku tvoří pouze 4/5 textu a dovídáme se, že Titanic podnikl svou plavbu až 14. 4. 1912, a potopil se během hodiny. 49. Skrjagin, L. N.: Tajemství námořních katastrof. 1. vydání Praha, Mladá fronta 1990, 373 stran. Přeloženo z ruského originálu „Tajny morskich katastrof“ 1986. Tato odborná publikace s bohatou fotodokumentací pojednává o různých námořních katastrofách obecně i o konkrétních neštěstích. Na Titanic jsou však zde pouze odvolávky, přirovnání či drobné roztroušené poznámky. Je neobvyklé, že tak významná katastrofa zde není podrobněji rozebrána. 50. Solari, L.: Marconi, vynálezce a člověk. 3. vydání Praha, Orbis 1943, 268 stran. Z italského originálu „Marconi nellintimita e nellavoro“, 1. vydání 1942. Publikace pojednává o životě a díle Guglielma Marconiho, vynálezce bezdrátového telegrafu. Tento vynález významně pomohl snížit důsledky katastrofy Titaniku. V osmé kapitole „Veliké úspěchy a veliké bolesti“ autor mimo jiné popisuje na stranách 136-139 případ Titanic. Titanic prý narazil do ledovce přídí, při rychlosti 24 uzlů. Při katastrofě údajně utonulo 1712 lidí, ostatní byli zachráněni s pomocí Carpathie, Olympiku, Californie, Baltiku „a jiných parníků“. 51. Škňouřil, E. a Růžička, K.: Osobní lodě minulosti a současnosti, Atlas lodí. Nakladatelství dopravy a spojů Praha 1983, svazek 3, 215 stran. Titaniku je zde věnováno poměrně mnoho prostoru v úvodu v podkapitole „Na přelomu století“, týkající se dějin námořní plavby. Z osmi stran této kapitoly se dvě strany týkají Titaniku. Tato kniha vyšla roku 1983, tedy dva roky před objevením vraku lodi. Podle toho také vypadají informace o Titaniku. Za neznámou loď, která byla 100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS186428