Peter M. Jolin – Harry Trottel a posel Talibánu
diazepamu.“ „A mně se to taky vůbec nelíbí,“ ozval se z davu hlas dalšího studenta, Barnabyho Calkinse z Vranibrku. „Aby se člověk musel bát o holej život jen kvůli tomu, že tu s náma studuje Harry. Osobně proti němu nic nemám a třeba je to i milej kluk, ale cítil bych se daleko líp, kdyby studoval někde jinde. Zabíjet ho zrovna nemusíte, to ne, ale co takhle poslat ho někam na stáž?“ „Harry zůstane zde,“ pravil přísně Angus Bumbál. „Chci jej mít pod dohledem. Navíc svým způsobem slouží jako návnada. Jedině tak můžeme Esvéčko jednou provždy zlikvidovat. Je mu na stopě, to je nyní nad slunce jasnější. Krouží někde kolem. A my vyčkáme na tu správnou příležitost a pak…“ „My?“ vypískl kdosi v davu žertovně pozměněným hlasem. „Vy rozhodně ne, Melmothe,“ povzdechl si ztěžka Angus. „Upřímně řečeno, jsem nesmírně potěšen, že letos na našem ústavu již definitivně končíte. A nesnažte se propadnout, nemělo by to žádnou cenu. My, tím samozřejmě myslím profesorský sbor. A když už jsem u toho, dovolte mi, abych vám představil nového vyučujícího zvířecí magie. Nebo… a to možná bude lepší… se vám představí on sám. Pane kolego, prosím!“ Nový profesor rozpačitě předstoupil před shromážděné žactvo. Tuhle chvíli zkrátka nenáviděl. A zažil ji už nesčetněkrát. Dokonce i naposledy v Bejrútu, kde angličtina rozhodně není úředním jazykem. Jenže některá slova znají prostě všichni. „Takže, já jsem nový profesor,“ přiznal po chvilce rozpačitého mlčení. „Budu vás vyučovat zvířecí magii a moc mne těší…“ „Nás taky,“ zapištěl znovu hlas z davu. „Prosím?“ „Nic. Jen že jsme rádi,“ ozval se Sebastian Melmoth. „Aha. No, takže teď, když už se navzájem známe…“ zamnul si profesor Pipin dlaně o sebe tak razantně, že zkropil potem několik studentů, kteří k němu stáli nejblíže. „Tak bych zase vrátil slovo
- 97 -
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS186418
Peter M. Jolin – Harry Trottel a posel Talibánu
tady panu řediteli.“ „Když my ještě nevíme, jak se jmenujete,“ pípl nesměle kdosi z houfu studentů druhého ročníku. „Hm, no, ano,“ podrbal se profesor na bradě. „Podívejte, já se jmenuju D. P. H. Pipin.“ Přibližně po deseti minutách, když utichly jak výkřiky „A jaký je?“, tak burácivý smích, profesor pokračoval. Ani po všech těch letech si na pobavené reakce, které následovaly po sdělení jeho totožnosti, nezvykl. Ještě jako dítě naléhal na své rodiče, aby si nechali změnit alespoň příjmení – na zkratce jeho křestních jmen David Paul Hubert zas tak nic extra legračního nebylo – ale pokaždé se mu dostalo stejné odpovědi. Starodávné rodinné jméno má mezi čarodějníky zvuk a rozhodně ho nebudeme měnit kvůli několika slaboduchým posměváčkům. S přibývajícím věkem sice dospíval k poznání, že svět se skládá výhradně ze slaboduchých posměváčků, ale pořád bylo lepší trpět úsměšky než se nechat vydědit. „Takže, pokud je to z vaší strany všechno, vrátil bych slovo tady panu řediteli,“ pravil profesor Pipin a s úlevou učinil několik kroků vzad, aby byl skryt za Angusovými zády. „Dobrá,“ přitakal Angus Bumbál. „Přejděme tedy rovnou k věci. Na neštovické akademii budou platit až do momentu, kdy bude Esvéčko polapen a převezen zpět do Guantanáma, určitá bezpečnostní opatření. Za prvé – v celém areálu školy platí přísný zákaz konzumace masa. Pro ty, kteří si něco přivezli z domova, připomínám, že držení jakéhokoli masného výrobku se trestá stržením padesáti bodů z kolejního hodnocení. A mimoto bude ještě dnes procházet pokoje poklasný Hadrin se svým psem Kelcem. Pochopitelně před psem nelze utajit ani mastný papír, takže bych vám radil, abyste své uzeniny raději odevzdali dobrovolně. To je první věc. Druhá – a ta bude pro většinu z vás, alespoň tedy pro všechny od třetího ročníku výš ještě mnohem
- 98 -
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS186418
Peter M. Jolin – Harry Trottel a posel Talibánu
nepříjemnější – návštěvy Prasečinek jsou zakázány i těm, kteří k nim mají povolení. Škola, stejně jako Prasečinky, je doslova obklopena cigorskými tábory. Cigoři jsou instruováni, aby každému nezletilému, kdo se pokusí do Prasečinek i přes můj výslovný zákaz proniknout, odebrali naprosto vše, a ještě jej označili otiskem zoubků na čele. To abyste si nemysleli, že tam budete courat nahatí nebo zahalení do lopuchových listů. Mimoto Hadrin všechny lopuchy na školní zahradě na můj příkaz zlikvidoval. A cigorské stigma neodčarujete, ani kdybyste se stavěli na hlavu, protože neovládáte kouzlo Bublanus.“ „No to je teda pěkně v háji,“ hučelo to mezi staršímu studenty jako v úle během rojení. „Dále,“ děl Angus Bumbál hlasem tak pevným, jak mu to jen litr vypité whisky umožňoval. „Všichni studenti arabského původu půjdou po skončení mého proslovu se mnou do ředitelny a pomohou mi dokončit překlad nejzákladnějšího slovníčku, který se všichni, jak jste tady, perfektně naučíte i se správnou výslovností. Naučíte, leč nepoužijete. Kdokoli promluví tímto jazykem, aniž by k tomu byl vyzván, bude po přezkoumání okolností dočasně nebo trvale vyloučen ze školy. Arabštinu smíte od této chvíle používat pouze tehdy, narazíte-li na člověka podezřelého z toho, že by mohl být Usaláma.“ „Každej může být Usaláma,“ vykřikl Ben Steiner. „Dokonce i vy. Může se proměnit v kohokoli. Uniká mi tudíž smysl tohoto opatření. Co když budu podezírat školníka? Kuchařku? Budu moct mluvit arabsky od rána do večera nebo co?!“ Angus se zamyslel. Ten hoch má v zásadě pravdu, hrome! uvědomil si. Nahlas ale řekl: „Milý bystrý studente… Jednou jsem řekl, že to tak bude, tak to tak prostě bude! A nechci okolo toho slyšet žádné blbé kecy!“ Angus ještě probral několik dalších dílčích opatření a pak
- 99 -
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS186418