Část první
•
Tibbetská říčka /101
„Co budeš Garedovi platná jako manželka, když nedokážeš dát dohromady ani jednoduchou večeři!“ řvala Elona. Leesha se zachmuřila. Co se pamatovala, její matka v životě nic neuvařila. Leesha se pořádně nevyspala už několik dní, zato matce Stvořitel zřejmě zakázal přiložit ruku k dílu. Celý den s Brunou a Darsy ošetřovala choré. Rychle získávala zručnost, proto ji Bruna dávala za příklad Darsy. Darsy to bylo fuk. Leesha věděla, že ji Bruna chce vzít do učení. Stařena na ni netlačila, ale své záměry dala jasně najevo. Jenže ona musí taky myslet na tátovu papírnu. Od dětství pracovala v dílně, ve velkém přístavku u domu, psala za vesničany zprávy a vyráběla archy. Erny jí říkal, že na to má talent. Dělala hezčí vazby než on, ráda zalévala do archů okvětní lístky a dámy v Laktonu a hradišti Rizonu za ně platily víc než jejich manželé za čistý papír. Erny doufal, že až odejde na odpočinek, tak Leesha povede obchod a Gared bude vyrábět papírovinu a vůbec dělat všechnu těžkou práci. Jenže Leeshu výroba papíru nikdy moc nezajímala. Dělala to převážně proto, aby byla s otcem a z dosahu matčina bičujícího jazyka. Elona sice měla ráda peníze, které to vynášelo, ale dílnu nenáviděla a nadávala na zápach louhu v kádích na kaši a hluk drtičky. Takže dílna byla útočištěm před matkou, kam se Leesha a Erny často stahovali, místem smíchu, jakým dům nikdy nebyl. Leesha zrovna krájela zeleninu pod maso, když ji Steavův dunivý chechot přiměl vzhlédnout. Byl ve světnici, seděl v tátově křesle a pil jeho pivo. Elona seděla na područce, ruku měla položenou na jeho rameni, smála se a nakláněla se k němu. Leesha litovala, že není ohnivým démonem a nemůže po nich plivnout oheň. Nikdy ji netěšilo být zavřená v domě s Elonou, ale teď ještě navíc pořád musela myslet na to, co jí vyprávěla Bruna. Máma tátu nemiluje a pravděpodobně nikdy nemilovala. Svou dceru považuje za krutý vtip Stvořitele. A když ji Erny přenášel přes chrany, nebyla panna. Tohle ji z neznámého důvodu ťalo nejhlouběji. Bruna říkala, že není žádný hřích, když se žena potěší s mužem, ale matčino pokrytectví stejně pálilo. Účastnila se vyhnání Klarissy z vesnice, aby zakryla vlastní hřích. „Já nebudu jako ty,“ přísahala si Leesha. Její svatební den bude takový, jak to chce Stvořitel, a ona se stane ženou až v řádné manželské posteli.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS186336
102 / Peter V. Brett • Tetovaný Steave něco řekl, Elona zařičela smíchy a Leesha si začala zpívat, aby je neslyšela. Měla sytý, čistý hlas; pastýř Michel ji věčně žádal, ať zpívá na bohoslužbách. „Leesho!“ zaječela vzápětí matka. „Nech toho trylkování! My tady skoro neslyšíme vlastní myšlenky.“ „Nevypadá to, že byste tam nějak moc přemýšleli,“ zamumlala Leesha. „Cože?“ vyjela na ni Elona. „Nic!“ zavolala Leesha tím nejnevinnějším hláskem. Večeřeli těsně po západu slunce a Leesha pyšně sledovala, jak Gared chlebem, který sama upekla, do čista vytírá třetí misku jejího dušeného masa. „Jako kuchařka není nic moc, Garede,“ omlouvala ji Elona, „ale když si ucpeš nos, tak syté je to dost.“ Steave, který zrovna v tu chvíli pil pivo, ho vyprskl nosem, Gared se rozesmál a Elona sebrala Ernymu z klína ubrousek a utřela Steavovi obličej. Leesha pohledem hledala u otce zastání, ale ten jen klopil zrak k misce. Co se vynořil z dílny, neřekl ani slovo. A to už bylo na Leeshu moc. Sklidila ze stolu a stáhla se do své světničky, ale ani tam nenalezla klid. Zapomněla, že matka do té místnosti uložila Steava na neurčito, po dobu, co u nich bude s Garedem bydlet. Obrovitý drvoštěp nanosil na čisťounkou podlahu bláto a svoje špinavé boty si postavil na její oblíbenou knihu, kterou měla položenou vedle postele. Rozplakala se a běžela ke svému pokladu, ale desky byly beznadějně zablácené. Povlečení z jemné rizonské vlny bylo špinavé stvořitelví od čeho a odporně smrdělo pižmovým potem a matčiným oblíbeným drahým angierským parfémem. Leeshe se udělalo špatně. Popadla svou drahocennou knihu, prchla do otcovy dílny a s pláčem se ji marně snažila očistit. A tam ji našel Gared. „Tak sem si utekla,“ řekl a chtěl ji vzít do své mohutné náruče. Leesha se odtáhla, otřela si oči a pokusila se vzchopit. „Potřebovala jsem jen chvilku pro sebe,“ řekla. Gared ji chytil za loket. „To kvůli tomu vtipu, co řekla tvoje máma?“ zeptal se. Leesha zavrtěla hlavou, znovu se pokusila odvrátit, ale Gared ji držel pevně. „Já sem se smál jen tátovi,“ řekl. „Tvoje maso mi moc chutnalo.“ „Opravdu?“ popotáhla Leesha.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS186336
Část první
•
Tibbetská říčka /103
„Opravdu,“ řekl vážně, přitáhl si ji blíž a vášnivě ji políbil. „Takovym jídlem bysme nakrmili celou armádu synů,“ zachraptěl. Leesha se zahihňala. „Možná budu mít problém vytlačit celou armádu malých Garedů,“ nadhodila. Přitiskl ji k sobě silněji a sklonil se k jejímu k uchu. „Zrovna teď mě zajímá jen to, esli bys jednoho vmáčkla dovnitř.“ Leesha zaúpěla, ale jemně ho odstrčila. „Brzy už budeme svoji,“ připomněla mu. „Včera bylo pozdě,“ odtušil Gared, ale pustil ji.
Leesha si zalezla pod pokrývky u ohně ve světnici. Steave obsadil její světničku a Gared si lehl do dílny na kavalec. Podlaha ve světnici byla v noci studená a táhlo tam a vlněná houně, na které ležela, byla drsná a tvrdá. Toužila po své posteli, i když pach Steavova a matčina hříchu z ní nevyžene nic míň než oheň. Pořádně nechápala, proč se vůbec Elona obtěžuje s nějakými lstmi. Vždyť tím nikoho neošálí. Zrovna tak dobře mohla vykázat Ernyho do světnice a Steava si vzít rovnou do své postele. Leesha už se nemohla dočkat, až odejde s Garedem. Ležela, bděla, poslouchala, jak démoni zkoušejí chrany, a představovala si, jak s Garedem vede papírnickou dílnu, táta je na odpočinku a máma se Steavem jsou jen trpěni. Břicho má vzedmuté a plné a vede účetní knihy, Gared chodí od drtičky shrbený a zpocený a vždycky políbí ji i jejich maličké, kteří se honí po dílně. Ta představa hřála, ale pak si vzpomněla, co říkala Bruna, a napadlo ji, jestli jí nebude něco chybět, když zasvětí život dětem a výrobě papíru. Znovu zavřela oči a představila si samu sebe jako kořenářku Drvoštěpské Kotliny, na kterou všichni spoléhají při léčení chorob, rození dětí a hojení ran. Byla to lákavá představa, jenže do ní nějak nezapadal Gared a děti. Kořenářka musí chodit po nemocných a představa Gareda nosícího bylinky a nástroje od pacienta k pacientovi nevypadala o nic pravděpodobněji než představa, že Gared se stará o děti, zatímco ona pracuje. Bruna to dokázala, i když před desítkami let; vdala se a vychovávala děti, přestože ošetřovala lidi, ale Leesha nechápala, jak to dokázala. Bude se muset stařeny zeptat. Zaslechla klapnutí, vzhlédla a zjistila, že z dílny ostýchavě vstoupil Gared. Předstírala, že spí, dokud nedošel až k ní, a pak se najednou oto-
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS186336