KAPITOLA 7
a nejde o vypořádání vztahu mezi členem družstva a družstvem. Vypořádací podíl je vázán na zánik členství v družstvu a povinnost družstva vyplatit vypořádací podíl nenastupuje ke dni zániku bezpodílového spoluvlastnictví ani ke dni zrušení společného členství účastníků v družstvu. Vypořádací podíl tedy nepředstavuje hodnotu, která by v době zániku bezpodílového spoluvlastnictví tvořila jeho součást. Dále Nejvyšší soud v tomto rozsudku uvádí, že cena členského podílu v bytovém družstvu není regulována žádným cenovým předpisem (srov. zákon č. 526/1990 Sb., o cenách) a převádějící s nabývajícím ji sjednávají dohodou. Je-li třeba tento členský podíl, představující majetkovou hodnotu, ocenit v řízení o vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví (nebo společného jmění manželů), nelze vycházet ze zákona č. 151/1997 Sb., o oceňování majetku a o změně některých zákonů, neboť tento zákon upravuje způsoby oceňování majetku a služeb pro účely stanovené zvláštními předpisy, přičemž oceňování věcí a jiných majetkových hodnot pro potřeby vypořádání bezpodílového není účelem stanoveným některým zvláštním předpisem. Jinými slovy neexistuje předpis, který by pro potřeby vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví manželů odkazoval na zákon č. 151/1997 Sb. Pokud tedy tento zákon v § 23 upravuje oceňování podílů v obchodních společnostech a účastí družstev (nikoliv tedy členských práv a povinností), týká se oceňování vypořádacího podílu, a to pro jiné účely, než je vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví manželů. V případě převodu členských práv a povinností by se tento předpis aplikoval pouze, pokud by se tak účastníci dohodli (srov. § 1 odst. 1 citovaného zákona), když jinak se na sjednávání cen nevztahuje (§ 1 odst. 2 citovaného zákona). Je-li tedy třeba stanovit spornou cenu předmětného majetkového práva pro účely vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví manželů soudem, je nutno vycházet (zpravidla v součinnosti se znalcem z oboru ekonomiky – odhady cen) z ceny obvyklé, tj. z ceny, kterou by bylo možno za převod členského podílu v rozhodné době a místě dosáhnout. Kdyby takto soud nepostupoval, došlo by k porušení pravidla rovnosti podílů stanoveného v § 150 obč. zák., ve znění před novelou provedenou zákonem č. 91/1998 Sb., neboť by došlo ke zvýhodnění toho z bývalých manželů, který se stal výlučným členem bytového družstva a jediným nájemcem družstevního bytu. Pokud nabyli právo na uzavření smlouvy o nájmu družstevního bytu rozvedení manželé v době svého manželství a nedohodli se na tom, kdo z nich bude po rozvodu jako nájemce a člen družstva byt užívat, 88 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS186316
Vypořádání společného jmění manželů
musí jeden z nich podat k soudu žalobu na zrušení práva společného nájmu družstevního bytu a určení, kdo z rozvedených manželů bude jako nájemce a člen družstva byt užívat. V tomto případě zanikne společné členství v družstvu až právní mocí předmětného rozsudku. Členský podíl v družstvu se jako původně společné majetkové právo manželů stane ve vztahu k družstvu majetkovým právem jen jednoho z manželů. Jestliže ke zrušení práva společného nájmu družstevního bytu do tří let od zániku společného jmění manželů (tj. ode dne právní moci rozsudku o rozvodu manželství) a k vypořádání členského podílu v rámci vypořádání společného jmění manželů nedojde, pak jeho vypořádání spadá pod režim § 149 odst. 4 obč. zák. jako tzv. ostatní majetkové právo manželům společné. Toto právo se pak již vypořádává podle zásad pro vypořádání podílového spoluvlastnictví podle ustanovení § 142 obč. zák. s tím, že podíly účastníků jsou stejné. (K výše uvedenému závěru dospěl Nejvyšší soud ve svém rozsudku ze dne 31. 3. 2004 čj. 22 Cdo 2565/2003.) Pro vyrovnání je pak rozhodující obvyklá cena členských práv a povinností ke dni zániku společného členství rozvedených manželů v družstvu. Z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 31. 3. 2004 sp. zn. 22 Cdo 590/2003 vyplývá, že zaniklo-li společné členství bývalých manželů v družstvu do tří let od zániku manželství, může se manžel, který se nestal členem družstva, po uplynutí tří let od zániku manželství domáhat na druhém manželovi zaplacení poloviny hodnoty členského podílu z titulu vypořádání společného majetkového práva, transformovaného zákonnou domněnkou podle § 149 odst. 4 obč. zák. do režimu podílového spoluvlastnictví. Jde již jen o majetkové právo jednoho z manželů vůči druhému, které může být uplatněno u soudu poprvé v den, kdy nastaly účinky domněnky podle § 149 odst. 4 obč. zák., to je v den, kdy uplynuly tři roky od zániku manželství. Proto tímto dnem začíná také běžet obecná tříletá promlčecí lhůta stanovená v § 101 obč. zák., když pro uplatnění tohoto práva není promlčecí lhůta zvláště stanovena.
Oddíl 6 Po třech letech nevyvratitelná právní domněnka V případě, že nedojde do tří let od zániku společného jmění manželů k jeho vypořádání dohodou ani není v této lhůtě podána žaloba na jeho vypořádání rozhodnutím soudu, platí ohledně movitých věcí, že se 89 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS186316
KAPITOLA 7
manželé vypořádali podle stavu, v jakém každý z nich věci ze společného jmění manželů pro potřebu svou, své rodiny a domácnosti výlučně jako vlastník užívá, a o ostatních movitých věcech a o nemovitých věcech platí, že jsou v podílovém spoluvlastnictví a že podíly obou spoluvlastníků jsou stejné. Totéž platí přiměřeně o ostatních majetkových právech, pohledávkách a závazcích manželům společných. Jedná se o nevyvratitelnou právní domněnku, která nastupuje, nebyla-li ani v poslední den tříleté lhůty uzavřena dohoda či podána žaloba u soudu. Když bylo např. manželství pravomocně rozvedeno 1. 3. 2008, domněnka nastoupí dne 1. 3. 2011. Podle rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 22 Cdo 1192/2007 ze dne 26. 11. 2009 soud může do vypořádání zahrnout jen ten majetek, který účastníci výslovně učinili předmětem vypořádání; to platí i pro zápočty toho, co bylo vynaloženo ze společného majetku na výlučné majetky manželů a naopak (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. května 2007 sp. zn. 22 Cdo 1112/2006, Soubor civilních rozhodnutí Nejvyššího soudu č. C 5061). Z toho vyplývá, že v řízení o vypořádání BSM (i SJM) může soud vypořádat jen ten majetek, který účastníci řízení navrhli k vypořádání do tří let od jeho zániku. V téže lhůtě musí účastníci dle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 22 Cdo 1192/2007, učinit předmětem vypořádání všechny věci, závazky, vnosy a zápočty. Soud může vypořádat jen ten majetek, který účastníci navrhli k vypořádání do tří let od jeho zániku, jinak nastoupí domněnka vypořádání a věc přejde do podílového spoluvlastnictví. Pokud by se tedy po třech letech rozhodli bývalí manželé řešit své majetkové záležitosti ohledně nemovitostí a společně užívaných věcí, nezbylo by jim než postupovat podle předpisů občanského zákoníku týkajících se spoluvlastnictví (§ 137 a násl. obč. zák.). O zrušení spoluvlastnictví by mohli uzavřít dohodu, která musí být písemná, anebo by jeden z nich mohl podat žalobu na zrušení spoluvlastnictví soudem. Pokud by nebylo rozdělení věci (např. domu stavebně vertikálně nebo na jednotky) dobře možné, přikázal by soud věc za přiměřenou náhradu jednomu spoluvlastníkovi, přitom by přihlédl k tomu, aby věc mohla být účelně využitá. Nechtěl-li by věc žádný ze spoluvlastníků, nařídil by soud její prodej a výtěžek rozdělil podle podílů (§ 141 a 142 obč. zák.), dále viz kapitolu o nesezdaných párech.
90 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS186316