4. kapitola
Právní prostředky ochrany proti nekalé soutěži obsažené v obchodním zákoníku
jednání a odstranění závadného stavu a až poté nároky zbývající (tj. přiměřené zadostiučinění, náhradu škody a vydání bezdůvodného obohacení), jež uvozuje slovy „dále mohou požadovat“ (srov. formulaci obsaženou v ustanovení § 53 ObchZ: „Osoby, jejichž práva byla nekalou soutěží porušena či ohrožena, mohou se proti rušiteli domáhat, aby se tohoto jednání zdržel a odstranil závadný stav. Dále mohou požadovat přiměřené zadostiučinění, které může být poskytnuto i v penězích, náhradu škody a vydání bezdůvodného obohacení.“). Z uvedeného však nelze vyvozovat závěr, že nároky uvedené na prvním místě je nutno požadovat přednostně a nároky uvedené na druhém místě tak lze požadovat až tehdy, když před nimi byla uplatněna žaloba na zdržení se jednání a odstranění závadného stavu.3 Právní prostředky ochrany proti nekalé soutěži obsažené v obchodním zákoníku tak můžeme v zásadě rozdělit do dvou kategorií podle jejich funkcí – na zabraňovací (v důsledku podání těchto žalob a jejich případného úspěchu by mělo fakticky dojít k zamezení dalšího pokračování či setrvávání v nekalosoutěžním jednání) a na kompenzační (v důsledku podání těchto žalob a jejich případného úspěchu by mělo dojít k určité náhradě, satisfakci, v důsledku nekalosoutěžního jednání). Zabraňovací prostředky ochrany proti nekalé soutěži podle obchodního zákoníku
Kompenzační prostředky ochrany proti nekalé soutěži podle obchodního zákoníku
–– žaloba na zdržení se nekalosoutěžního jednání –– žaloba na odstranění nekalosoutěžního stavu
–– žaloba na přiznání přiměřeného zadostiučinění –– žaloba na náhradu škody –– žaloba na vydání bezdůvodného obohacení
Nároky aktivně legitimovaných osob z nekalé soutěže podle obchodního zákoníku můžeme rovněž dělit podle kritéria založeného na majetkovém (přiměřené zadostiučinění v penězích, náhrada škody, vydání bezdůvodného obohacení) či nemajetkovém charakteru nároků (zdržení se nekalosoutěžního jednání, odstranění nekalosoutěžního stavu, přiměřené zadostiučinění v nepeněžní formě).
Shodně srov. HAJN, P. Nové skutečnosti v ochraně proti nekalé soutěži. Právní rádce, 2002, č. 2, str. 8.
�
89 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS186310
4. kapitola
Právní prostředky ochrany proti nekalé soutěži obsažené v obchodním zákoníku
Právní prostředky ochrany proti nekalé soutěži podle obchodního zákoníku mající nemajetkový charakter
Právní prostředky ochrany proti nekalé soutěži podle obchodního zákoníku mající majetkový charakter
–– žaloba na zdržení se nekalosoutěžního jednání –– žaloba na odstranění nekalosoutěžního stavu –– žaloba na přiznání přiměřeného zadostiučinění v nepeněžní formě
–– žaloba na přiznání přiměřeného zadostiučinění v penězích –– žaloba na náhradu škody –– žaloba na vydání bezdůvodného obohacení
Ustanovení § 54 ObchZ, jakožto druhé ze dvou procesních ustanovení o nekalé soutěži obsažených v obchodním zákoníku, se zabývá nároky právnických osob oprávněných hájit zájmy soutěžitelů nebo spotřebitelů (odstavec 1) a důkazním břemenem ve věcech nekalé soutěže (odstavec 2). Toto ustanovení lze považovat za ustanovení speciální ve vztahu k § 53 ObchZ.
4.2 Zdržení se nekalosoutěžního jednání Žaloba, jíž se žalobce domáhá zdržení se určitého jednání (upuštění od neoprávněného zásahu do jeho práv), se označuje rovněž jako tzv. zápůrčí nebo negatorní žaloba. Nárok na zdržení se nekalosoutěžního jednání se uplatňuje žalobou podle ustanovení § 80 písm. b) OSŘ. Zdržovací nárok má především preventivní povahu, neboť směřuje proti soustavnému nekalosoutěžnímu jednání, jehož trvání či opakování v budoucnu hrozí (např. uveřejňování nevhodné reklamy v tisku). Lze jej použít pouze tehdy, když hrozba nekalosoutěžního jednání dostatečně vyplývá z okolností případu, resp. musí být dostatečně prokázána (to znamená i tehdy, pokud ještě k nekalosoutěžnímu jednání nedošlo, avšak z určitého jednání lze odůvodněně usuzovat, že k nekalé soutěži bezprostředně dojde). Uvedené je plně v souladu s následujícím rozhodnutím Vrchního soudu v Praze:4 „Příkaz zdržet se určitého jednání zlehčování, resp. obecně určitého nekalosoutěžního jednání, v sobě obsahuje určení, že dané jednání je jednáním nekalosoutěžním a příkaz zdržet se jej, směřující do budoucnosti. Proto musí být splněn předpoklad, že by k takovému jednání Rozhodnutí Vrchního soudu v Praze, sp. zn. 3 Cmo 135/95.
�
90 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS186310
4. kapitola
Právní prostředky ochrany proti nekalé soutěži obsažené v obchodním zákoníku
v budoucnosti jinak došlo nebo zřejmě mohlo dojít. To je v případě, že jde o soustavné jednání, jehož další trvání hrozí, ale také v případě, že jednání nekalé soutěže podle okolností a stavu věcí v době rozhodování hrozí, tj. je důvodná obava, že k němu dojde, i když nepůjde o soustavné jednání. Hrozba nekalosoutěžního jednání musí dostatečně vyplývat z okolností případu, resp. musí být dostatečně osvědčena.“ Z téhož závěru vychází rovněž Nejvyšší soud ČR:5 „… povinnost zdržet se určitého jednání lze upínat jen k takovému jednání, u kterého existuje nebezpečí, že by v budoucnu mohlo být opakováno…“ Z povahy věci tak vyplývá, že zdržovací nárok nelze úspěšně podat, pokud se rušitel nekalé soutěže již nedopouští, ledaže by šlo o jednání v určitém smyslu periodické a hrozilo by, že se ho rušitel dopustí znovu (hrozba opakování). To je v souladu s prvorepublikovou rozhodovací praxí:6 „Předpokladem zdržovacího nároku podle zákona proti nekalé soutěži č. 111/1927 Sb. z. a n. jest objektivní nebezpečí dalšího rušení. Takovéhoto nebezpečí tu není, přestal-li žalovaný jako jednatel zamýšlené společnosti s ručením omezeným již před podáním žaloby užívati závadného údaje ve firemním znění, ježto společnost s ručením omezením nebyla založena a byla místo ní založena veřejná obchodní společnost, jejímž je sice žalovaný veřejným společníkem, avšak není oprávněn společnost znamenati a ji zastupovati.“ V souladu s rozhodovací praxí Nejvyššího soudu ČR7 se o situaci, kdy nebude existovat hrozba opakování nekalosoutěžního jednání, bude jednat v případě nekalosoutěžní skutkové podstaty „porušování obchodního tajemství“, neboť k naplnění této skutkové podstaty dojde i jediným skutkem, tedy prozrazením obchodního tajemství, čímž je v mnoha případech nadále vyloučeno další utajování dosavadního obchodního tajemství, neboť k prozrazení mohlo dojít například v takové šíři (stalo se širšímu okruhu osob přístupné), že to, co bylo obchodním tajemstvím, tímto prozrazením do budoucna být přestává. V případě žaloby na zdržení se nekalosoutěžního jednání je nutno upozornit na poměrně náročnou formulaci petitů. Problém může nastat jak v případě příliš široce pojatých petitů, tak v případě jejich pojetí příliš úzkého. Nalezení „zlaté střední cesty“ však není jednoduché. K tomu se vyjádřil Vrchní soud v Praze8 ve svém již výše citovaném rozhodnutí, ve � � � �
Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. června 2008, sp. zn. 32 Odo 1568/2006. Rozhodnutí Vážný č. 16.530, sp. zn. Rv II 447/37. Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. června 2008, sp. zn. 32 Odo 1568/2006. Rozhodnutí Vrchního soudu v Praze, sp. zn. 3 Cmo 1159/94.
91 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS186310