23. RADECKÝ, RADECKÝ... Jedním z nejrozšířenějších pochodů Rakouska-Uherska byl Radeckého marš. Ale méně se ví o tom, jak vznikl. To bylo tak: Polní maršál Radecký si potrpěl na sklenku dobrého vína. Scházel se v jedné vídeňské vinárničce s dvorním radou Auerspergem. Jednoho dne přišel nakvašen a ani druhá láhev alsského vína nezlepšila jeho náladu. Navíc začal láteřit: ,,Čert aby to spral! Všude na nás číhá nepřítel, ale Vídeňáci se honí jen za zábavami. Jsou samý valčík. Dokud se líbil pradlenám a tovaryšům, vzal to ďas! Ale teď ani u dvora neuslyšíte nic jiného než valčík!" ,,Excelence, nenadávejte," utěšoval ho dvorní rada. ,,Vždyď ty valčíky se musí líbit každému. Člověk po nich doslova omládne. Například nejnovější valčík Život je tanec od Strausse." ,,Ano, tak se jmenuje ten muzikanský škrabálek!" rozkřikl se Radecký. Muž, který seděl v koutě u láhve vína, vyskočil jako uštknutý. Ale zase se posadil. ,,Nemyslete si, že jsem nějaký barbar," pokračoval Radecký. ,,Ale proč takový pisálek nenapíše pořádný pochod pro mé vojáky? To by asi váš oslavovaný Strauss nedokázal." Radecký si po tomto slovním výkonu mocně lokl vína. Muž v koutě dopil víno, narazil si klobouk na hlavu a kvapně vyšel na ulici. Byl to Johann Strauss. Maršálova slova ho pobouřila. On že nedovede složit pořádný vojenský pochod? Uvidíme! Johann Strauss celou noc prochodil v zajetí melodií. Když přišel ráno domů, neulehl, a tak jak byl, s kloboukem na hlavě, usedl ke klavíru. A zanedlouho si tento pochod -Radeckého marš- hvízdal kdejaký uličník. Stejně jako Straussovy valčíky si záhy podmanil i tento pochod kdekoho. RakouskoUhersko si zpívalo: Radecký, Radecký, to je velký pán...
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS186280
24. POVÍDÁNI O PRODANÉ NEVĚSTĚ Před rokem 1866 jméno slavného skladatele Bedřicha Smetany nebylo ještě tak známé. Smetana tedy bydlel v paláci Lužanských, naproti dnešnímu Národnímu divadlu. Tam, v tichém pokoji v třetím patře, sedával u psacího stolu a skláněl hlavu nad notovými papíry, odcházeje chvílemi ke klavíru, aby dal vyznít některé hudební myšlence rodícího se díla. A zatím, co sem zářilo oknem slunce a Vltava předla svou věčnou píseň, rostlo pod Mistrovou rukou jeho dílo, které bylo prozářeno slunečním jasem a národními zvyky. V lednu téhož roku poznala Praha první českou operu (nebo jak se tenkrát říkalo zpěvohru) - Smetanovy ,,Branibory v Čechách". A přijala je s takovým nadšením, že ředitel divadla Thomé si u Smetany objednal, nebo lépe řečeno zamluvil ,,Prodanou nevěstu", která nebyla ještě ani hotová. Však mnoho té krásné nevěstě nechybělo, ozdobené nejkrásnějším rouchem, o kterém se kdy jaké nevěstě snilo. Nehledě na to, že do divadla to bylo jenom skok, přes Ferdinandovu třídu. Konečně byl Mistr s dílem hotov. Zbývalo jen, aby opisovači rozepsali z tlusté partitury hlasy všech nástrojů, od pikoly k basám, hlasy pro Mařenku a Jeníka a pro všechny zpěváky. Pak následovala řada zkoušek a předposlední den v květnu se objevila ,,Prodaná nevěsta" na jevišti. Její radostné zvuky rozehřály srdce všech posluchačů, kteří si na Smetanovi, který sám operu řídil, vyžádali opakování prvního sboru ,,Proč bychom se netěšili..." a dvojzpěv ,,Znám jednu dívku..." Smetana byl znovu a znovu vyvoláván a za čtyři dny se dávala opera znovu, tentokrát v divadle Na hradbách. Na tomto představení však bylo málo posluchačů, krásná hudba již Pražany nevábila, byli naplněni jinými starostmi. Později se mylně uvádělo, že ,,Prodaná nevěsta" se zpočátku nelíbila. Ale příčinou slabé účasti byl přízrak brzké války, jejímž dějištěm byla tentokrát naše země. Když se slunce míru zase usmálo na naši zemi, uvádělo se v divadle představení a k němu byla zvolena ,,Prodaná nevěsta". Tentokrát bylo divadlo plné. Ředitel Thomé neříkal to co před válkou: ,,Ja, mein lieber Kapellmeister Smetana, mit der Protána ist nicht Die Protána ist keine Branipóry. (Ano, milý kapelníku Smetano, s Prodanou nic není. To není jako Braniboři.)''
99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS186280
Z tohoto článku by byla hezká hromádka popsaného papíru, kdybychom měli jmenovat města, kde byla ,,Prodaná nevěsta" provozována. Ale připomeňme si jen, že největší zásluhu o rozšíření díla, tak drahého českému národu, má ředitel Národního divadla F. A. Šubert, který se v roce 1892 vypravil s uměleckým souborem Národního divadla do Vídně. Mezi uváděnými českými kusy nechyběla samozřejmě ,,Prodaná nevěsta", která okouzlila diváky natolik, že neskrblili nejvyšší chválou, vyžádali si znovu její provedení a veškeré vídeňské noviny se rozplývaly nadšenými chvalozpěvy nad krásou Smetanovy české hudby. Cizí divadelní ředitelé, kteří byli tehdy shromážděni ve Vídni, si zamlouvali provozovací práva, aby mohli svému obecenstvu předvést ,,Prodanou...'' Jako zvláštní novinku. A tak se stala ,,Prodaná nevěsta světovou operou. A jak je drahá našemu národu? Na to není třeba slov. Každý, kdo šel kolem Národního divadla v neděli 13. listopadu 1986, viděl, jak od 18,00 hod. narůstala fronta na lístky, které se měly prodávat až v pondělí odpoledne. Mimo jiné také na ,,Prodanou..." Bylo třináct pod nulou. Lidé vydrželi, jen aby viděli zase naši ,,Prodanou nevěstu".
P.S. Dlužno dodat, že Národní divadlo bylo nějakou dobu zavřené kvůli opravám a lidé po asi dvouleté pauze čekali na lístky na první představení.
100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS186280