a čtvrtý věk. Funkční je i číselné označování věku, totiž 50+, 60+, 70+ atd., popř. 50 plus, 60 plus, 70 plus atd. Klíčový pracovník (angl. key worker), lidově »klíčák« – pracovník sociální služby, který s uživatelem vypracuje tzv. → individuální plán. Je zodpovědný za jeho plnění i případnou modifikaci. Sestavuje-li klíčový pracovník individuální plán na základě přání klienta, pak plní především roli důvěrníka. Týká-li se plán ošetřovatelského procesu, pak by měl být klíčový pracovník v roli case managera (→ case management). Každý senior (popř. i jeho rodina), který je uživatelem sociálních služeb, by měl znát jméno svého klíčového pracovníka proto, aby se na něho mohl obrátit v případě, že potřebuje nebo žádá změnu svého individuálního plánu. Klient – zákazník, objednatel jakékoliv služby (nebo zboží), kterou potřebuje a za kterou zaplatí. Je velkou teoretickou i politickou otázkou, zda zdravotnictví může a má mít tržní charakter, či nikoliv. Proto je třeba hledat odpověď na otázku, zda pacient může být vždy a všude klientem. Pacient je především trpící člověk, a i když má a může rozhodovat o lékařem nabízených možnostech diagnostiky a léčby, přece jen je pod tlakem své nemoci, a proto má také nárok na lidskou pomoc a účast. Ta je ovšem v → klientském modelu vztahu lékař a pacient redukována na minimum. V sociálních službách je situace »jednodušší«, neboť uživatel služby může roli klienta přijmout s tím, že může očekávat kvalitní, avšak »chladnou«, tj. nikoliv empatií doplněnou službu.
100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS186273
Účastná péče profesionálních pečovatelů se sice uvádí jako »samozřejmá« součást sociálních služeb, ale nebývá a ani nemůže být naplněna v systému, který je založen výhradně na penězích. Klientský model (zákaznický model) – po roce 1989 se nejprve začal uplatňovat v sociálních službách, ale stále více proniká i do zdravotnictví. Podstatou klientského modelu je, že objednatel služby »dočasně drží peníze«, které poskytovatel služby chce získat. Klinika nemocí stáří – tak se jmenovala první klinika pro nemocné seniory, kterou založil Rudolf Eiselt. Ten se nejprve v roce 1921 zasloužil o zřízení Ústavu pro nemoce stáří v chudobinci sv. Bartoloměje v Praze. Později, v roce 1928, »přestěhoval« tento ústav do nově vzniklého areálu → Masarykových domovů v Praze-Krči (dnes Thomayerova nemocnice) a povýšil jej na kliniku. Na tuto skutečnost bychom měli být právem hrdi, neboť se jednalo zcela určitě o první takové zařízení v Evropě a možná i na světě. Rudolf Eiselt je právem považován za otce naší klinické gerontologie, tedy → ge riatrie. Kodex ICN, též Etický kodex Mezinárodní rady ses ter (ICN Code of Ethics for Nurses) byl poprvé formulován v roce 1973, poslední novelizace proběhla v roce 2006. Podstatné je, že jej za svůj přijala i Česká asociace sester. Všeobecné (dříve zdravotní) sestry a ošetřovatelky mají čtyři základní úkoly: 1) pečovat o zdraví, 2) předcházet nemocem, 3) navracet zdraví
101
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS186273
a 4) zmírňovat utrpení nemocných. Pokud všeobecné sestry pracují v pobytových zařízeních sociálních služeb, dostávají se nezřídka do obtížné situace, když chtějí v souladu s úkoly danými tímto kodexem usilovat o prevenci nemocí u klientů, kteří mají současně právo na svůj obvyklý denní způsob života. Senioři například mohou pít alkohol, nemusejí dodržovat dietu a sestra nemá jinou možnost, než se je pokusit domluvou přimět ke změně životního stylu a vysvětlit jim, že si ubližují a že se negativní důsledky jejich počínání časem dostaví. Neřešeny zůstávají i nemalé finanční dopady takového neodpovědného jednání klientů, kteří dříve či později budou muset vyhledat lékaře a jejich léčba, zčásti zaviněna právě požíváním alkoholu nebo nerespektováním dietních opatření, bude hrazena ze solidárního zdravotního pojištění. Kognitivní funkce – poznávací, ale též vnímající a hodnoticí schopnosti člověka. Konkrétně: pamatování, uvažování, rozhodování, řešení problémů atd. S přibývajícím věkem úroveň kognitivních funkcí klesá. Je žádoucí, aby byly systematicky a včas posilovány a aby k úbytku kognice docházelo jen v nezbytné míře. Dobrým prostředkem k zachování kognice jsou nejen všechny aktivity, ale také stále oblíbenější kursy trénování paměti. Kognitivní poruchy (též kognitivní deficit) – znamenají, že některé poznávací a hodnoticí funkce člověka jsou v různé míře sníženy (→ kognitivní funkce). S přibývajícím věkem je toto snížení pravidelné, výrazný defi-
102
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS186273