IV. ZÁKLADNÍ PRACOVNĚPRÁVNÍ VZTAHY A ROZDÍLY MEZI NIMI
Pokud jde o dohody o pracích konaných mimo pracovní poměr, dle ustanovení § 77 odst. 2 zákoníku práce „není-li v tomto zákoně dále stanoveno jinak, vztahuje se na práci konanou na základě dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr úprava pro výkon práce v pracovním poměru“. To však neplatí, pokud jde o: a) převedení na jinou práci a přeložení, b) dočasné přidělení, c) odstupné, d) pracovní dobu a dobu odpočinku; v té souvislosti je ale uvedeno, že výkon práce nesmí přesáhnout 12 hodin během 24 hodin po sobě jdoucích, e) překážky v práci na straně zaměstnance, f) dovolenou, g) skončení pracovního poměru, h) odměňování, ovšem s výjimkou minimální mzdy a i) cestovní náhrady. Ve třetím odstavci téhož ustanovení zákoník práce podotýká, že u zaměstnance činného na základě dohody o pracovní činnosti nebo dohody o provedení práce lze sjednat (v dohodě nebo v kolektivní smlouvě), popřípadě stanovit vnitřním předpisem, právo na jiné důležité osobní překážky v práci a na dovolenou. Musí být ovšem dodrženy podmínky, které zákoník práce pro tyto instituty předepisuje. Samostatně se zákoník práce zmiňuje o právu zaměstnance činného v rámci některé z dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr na cestovní náhrady, a to v ustanovení § 155. Dle tohoto ustanovení je mu možné poskytnout cestovní náhrady pouze v případě, že bylo sjednáno toto právo, jakož i místo pravidelného pracoviště zaměstnance (k tomu viz kapitolu V. Vznik pracovního poměru). Má-li ovšem zaměstnanec podle dohody o provedení práce vykonat pracovní úkol v místě mimo obec bydliště, má právo na cestovní náhrady, bylo-li jejich poskytnutí sjednáno, i když není sjednáno místo pravidelného pracoviště.
98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS186221
4. ROZDÍLY MEZI PRACOVNÍM POMĚREM A DOHODAMI
!
UPOZORNĚNÍ
Pravidlo o maximální délce výkonu práce 12 hodin během 24 hodin po sobě jdoucích bylo ve vztahu k dohodám o pracích konaných mimo pracovní poměr doplněno s účinností od 1. 1. 2012, aby bylo výslovně vyloučeno, že zaměstnanci činní na základě těchto dohod budou vykonávat práci v délce, která odporuje i zásadám BOZP.
Zmínka o výjimce týkající se minimální mzdy koresponduje s ustanovením § 111 zákoníku práce. Ani odměna z dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr nemůže být nižší než minimální mzda (viz též dále). POZNÁMKA
Bez sjednání v dohodě nebo v kolektivní smlouvě, popř. stanovení ve vnitřním předpisu zaměstnavatele, nemůže zaměstnanec pracující na základě některé z dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr úspěšně dovozovat, že má právo na dovolenou nebo na pracovní volno při překážkách v práci na své straně. Pokud jde o překážky v práci na straně zaměstnavatele, tam je jejich uplatnění a s tím související právo na případnou náhradu odměny vyloučeno z povahy věci, protože zaměstnancům pracujícím na základě těchto dohod nemá zaměstnavatel na rozdíl od zaměstnanců v pracovním poměru povinnost rozvrhnout pracovní dobu a přidělovat práci.
4.5 Odměňování Jak vyplývá z výše uvedeného, zaměstnancům pracujícím na základě pracovního poměru přísluší za vykonanou práci mzda či plat, kdežto zaměstnancům, kteří uzavřeli dohodu o pracovní činnosti nebo dohodu o provedení práce, vzniká za výkon práce (provedení úkolu) právo na odměnu. Její výši a podmínky pro její poskytování si dle ustanovení § 138 zákoníku práce zpravidla sjednávají zaměstnavatel se zaměstnancem v dohodě samotné. Nejčastěji jde o časovou formu odměny za hodinu či za měsíc nebo o sjednání odměny v konkrétní výši za realizaci konkrétního pracovního úkolu. Zákoník práce na odměnu z dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr vztahuje ustanovení o minimální mzdě. Dle ustanovení § 111 odst. 1 zákoníku práce nesmí být mzda, plat a rovněž tak odměna z dohody o pracovní činnosti jakož i z dohody o provedení práce nižší než minimální mzda. Nedosáhne-li pak taková odměna minimální mzdy, je dle třetího odstavce téhož ustanovení zákoníku
99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS186221
IV. ZÁKLADNÍ PRACOVNĚPRÁVNÍ VZTAHY A ROZDÍLY MEZI NIMI
práce povinen zaměstnavatel poskytnout zaměstnanci k odměně z dohody doplatek ve výši rozdílu mezi výší této odměny připadající na 1 hodinu a příslušnou minimální hodinovou mzdou. Co se na odměnu z dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr naopak nevztahuje, jsou nejnižší úrovně zaručené mzdy. Těmi zaměstnavatel poměřuje pouze mzdu (a to u těch zaměstnanců, jejichž mzda není sjednána v kolektivní smlouvě), resp. plat. Nic to ovšem nemění na tom, že dle ustanovení § 110 odst. 1 zákoníku práce „za stejnou práci nebo za práci stejné hodnoty přísluší všem zaměstnancům u zaměstnavatele stejná mzda, plat nebo odměna z dohody“. Nesmí se proto stávat, že za stejnou práci nebo za práci stejné hodnoty jsou jinak odměňováni zaměstnanci v pracovním poměru a zaměstnanci pracující třeba na základě dohody o pracovní činnosti. POZNÁMKA
Zákoník práce nebrání tomu, aby i na zaměstnance činné na základě dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr dopadala některá ustanovení např. vnitřního mzdového předpisu zaměstnavatele, zejména pokud jde o prémiovou složku, nebo aby jim ji zaměstnavatel poskytl na základě nebo i bez přímého sjednání v dohodě. Je třeba poznamenat, že za práci v některé z těchto dohod nepřísluší zaměstnanci zákonné příplatky, např. za práci v noční době, za práci v sobotu a v neděli apod. Pokud by ale mezi zaměstnancem v pracovním poměru a zaměstnancem na některou ze zmíněných dohod byl rozdíl pouze v rozsahu práce, a nikoli např. v její náročnosti, směnnosti, pracovních podmínkách apod., pak by měl zaměstnavatel také těmto zaměstnancům příplatky přiznat nebo jim takovou práci zohlednit při sjednávání (stanovení) výše odměny.
Pokud jde o splatnost a výplatu odměny z dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr, platí pro ně obdobně ustanovení § 141, 142 a 143 zákoníku práce o splatnosti a výplatě mzdy nebo platu. Odměna je tedy obecně splatná po vykonání práce, a to nejpozději v kalendářním měsíci následujícím po měsíci, ve kterém vzniklo zaměstnanci právo na odměnu, a pro její výplatu se použijí sjednané, stanovené nebo určené výplatní termíny u zaměstnavatele. Zákoník práce ve svém ustanovení § 144 výslovně předpokládá, že smluvní strany se mohou domluvit ale i jinak, a to mj. též na jednorázové splatnosti odměny z dohody až po provedení celého pracovního úkolu. V takovém případě vyplatí zaměstnavatel zaměstnanci odměnu z dohody v nejbližším výplatním termínu po dokončení a odevzdání práce.
100 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS186221