Je tûÏké b˘t bohem
101
a pfiepychovém malinovém plá‰ti, pod nímÏ matnû pobleskovalo mûdûné brnûní. „Barone!“ vykfiikl Rumata a spustil nohy z pohovky. „Kde se berete ve mûstû, kamaráde? Uno, nech barona na pokoji!“ „Je to sakramentsky jízliv˘ kluk,“ hfimûl baron a pfiibliÏoval se s rozevfienou náruãí. „Z toho nûco bude. Kolik za nûj chcete? Ostatnû o tom aÏ pozdûji… Nechte se obejmout.“ Objali se. Z barona zavanula vÛnû pra‰né silnice, koÀského potu a smûsice nejrÛznûj‰ích vín. „Vidím, Ïe jste taky naprosto stfiízliv˘, pfiíteli,“ fiekl rozhofiãenû. „Ov‰em, vy jste vÏdycky stfiízliv˘. ·Èastlivãe!“ „Posaìte se, pfiíteli!“ fiekl Rumata. „Uno! Pfiines nám estorské, ale hodnû!“ Baron vztyãil obrovskou dlaÀ. „Ani kapku!“ „Ani kapku estorského? Uno, nenos estorské, pfiines irukánské!“ „AÈ nenosí Ïádné víno!“ fiekl baron. „Já nepiju.“ Rumata si sedl. „Co se stalo?“ zeptal se znepokojenû. „Marodíte?“ „Jsem zdráv jako b˘k. Ale ty zatracené rodinné scény… Zkrátka a dobfie, nepohodl jsem se s baronesou – a proto jsem tady.“ „Vy jste se nepohodl s baronesou? Vy?! Tak dost, barone, to jsou prapodivné Ïerty!“ „Pfiedstavte si to. Sám chodím jako v mlhách. Sto dvacet mil jsem jel na koni jako v mlhách!“ „Mil˘ pfiíteli,“ fiekl Rumata. „OkamÏitû sedneme na konû a jedeme do Bau.“ „Ale moje kobyla si je‰tû neodpoãinula!“ namítl baron. „A potom, já ji chci vytrestat!“
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS186207
102
Arkadij a Boris Strugaãtí
„Koho?“ „No baronesu, ksakru! KoneckoncÛ – jsem chlap, nebo ne? Tak prosím, ona není spokojená s opil˘m Pampou, tak aÈ vidí, jak˘ je Pampa stfiízliv˘. Rad‰i tady shniju od vody, neÏ abych se vrátil na hrad…“ Uno poznamenal zarputile: „¤eknûte mu, aÈ tolik nefÀuká…“ „Jede‰, ty hádû!“ zaburácel baron dobromyslnû. „A pfiines pivo! Zpotil jsem se, musím nahradit úbytek tekutiny v tûle.“ Baron nahrazoval úbytek tekutiny v tûle asi pÛl hodiny, a mírnû zmalátnûl. V pfiestávkách mezi dou‰ky vykládal Rumatovi o sv˘ch potíÏích. Nûkolikrát proklel „ty oÏralky ze sousedství, ktefií jsou na hradû peãení vafiení. Ráno pfiijedou pod záminkou, Ïe se jde na hon, a neÏ se ãlovûk vzpamatuje, jsou v‰ichni namazaní a rozbíjejí nábytek. Rozlezou se po celém hradû, v‰ude nadûlají, obtûÏují sluÏebnictvo, mrzaãí psy a dávají ‰patn˘ pfiíklad mladému baronetovi. Pak se v‰ichni rozjedou domÛ a ãlovûk, opil˘ do nûmoty, zÛstane s baronesou mezi ãtyfima oãima…“ Ke konci svého vyprávûní se baron docela váÏnû rozãilil, a dokonce uÏ chtûl poÏádat o estorské, ale ovládl se a fiekl: „Rumato, pfiíteli, pojìme odtud. Vy máte pfiíli‰ bohaté sklepy. Odjeìme nûkam!“ „Ale kam?“ „To je úplnû jedno kam. Tak tfieba do ·edé radosti.“ „Hm,“ poznamenal Rumata. „A co budeme dûlat v ·edé radosti?“ Baron chvíli mlãel a zufiivû se ‰kubal za knír. „Jak to co?“ fiekl nakonec. „Zvlá‰tní otázka… Prostû posedíme, popovídáme si…“
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS186207
Je tûÏké b˘t bohem
103
„V ·edé radosti?“ otázal se Rumata s pochybnostmi. „Ano. Chápu vás,“ fiekl baron. „Je to hrozné… Ale stejnû odjeìme. Tady mám pofiád chuÈ poÏádat o estorské.“ „Konû!“ rozkázal Rumata a za‰el si do pracovny pro obruã s vysílaãkou. Za nûkolik minut uÏ jeli vedle sebe úzkou ulicí, pohrouÏenou do neproniknutelné tmy. Baron trochu oÏil a nahlas vykládal, jakého pfiedevãírem u‰tvali kÀoura, o nevídan˘ch vlastnostech mladého baroneta, o zázraku v klá‰tefie svatého Tukky, kde otec pfievor porodil z boku chlapce s ‰esti prsty… Pfiitom nezapomínal na zábavu. âas od ãasu vyl jako vlk, pokfiikoval a ‰lehal karabáãem do zavfien˘ch okenic. KdyÏ dojeli k ·edé radosti, baron zarazil konû a hluboce se zamyslel. Rumata ãekal. Za‰pinûná okna pivnice jasnû svítila, pfied ní pfie‰lapovali uvázaní konû, ospale si nadávaly namalované holky sedící v fiadû na laviãce pod okny, dva sluhové s námahou vtlaãili do otevfien˘ch dvefií obrovsk˘ sud pokryt˘ skvrnami ledku. Baron fiekl smutnû: „Sám… Stra‰né pomy‰lení. Celá noc pfied námi a já jsem sám… a ona tam je taky sama…“ „Neberte si to tak, pfiíteli,“ fiekl Rumata. „S ní je pfiece baronet a s vámi já.“ „To je nûco docela jiného,“ fiekl baron. „Vy to vÛbec nechápete, pfiíteli. Jste pfiíli‰ mlad˘ a lehkomysln˘… MoÏná vám dokonce dûlá potû‰ení dívat se na tyhle coury…“ „A proã by ne?“ namítl Rumata a zvûdavû pozoroval barona. „Myslím, Ïe to jsou docela pfiíjemná dûvãátka.“ Baron pohodil hlavou a sarkasticky se u‰klíbl: „Tamhle té, co stojí,“ fiekl nahlas, „visí zadek. A ta, co se zrovna
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS186207