Zapomeňte, že jste byli lidmi…
Osudy /2
Zmizení a návrat posledního osvětimského velitele Byli tři. Tři muži, kteří sami o sobě mohli právem říkat: „Jsem tady, v prostoru na poloviční cestě mezi Krakovem a Katovicemi, neomezeným pánem nad životem či smrtí statisíců!“ Tři muži, kteří se vystřídali ve funkci velitele rozsáhlého komplexu koncentračního tábora Osvětim, kde zahynulo přes milion lidí. První z nich: Rudolf Franz Ferdinand Höss, rodák z Baden-Badenu, si podle prvotní vůle svých měšťanských rodičů měl vybrat životní dráhu kněze a posléze snad i misionáře, ale dopadlo to tak, že se nestal poslem křesťanského smíření, ale čímsi zcela opačným: udělal kariéru v oddílech SS a na jaře 1940 se stal velitelem Osvětimi, jejíž část – BrzezinkaBirkenau – se přeměnila ve vyhlazovací „továrnu na smrt“ s kapacitou až dvaceti tisíc mrtvých denně. V roce 1943 SS-obersturmbannführera Rudolfa Hösse povýšili na inspektora všech koncentračních táborů, takže z Osvětimi odešel, ale ještě několikrát se tam při uskutečňování speciálních akcí vrátil a prosazoval je vahou svého postavení i zkušeností. Odpovědnost za své činy zpočátku nést nehodlal. Poté, co ho v březnu 1946 s falešnými doklady na jméno Rudolf Lang a údajnou minulostí poddůstojníka u námořnictva zadržela britská vojenská policie na statku poblíž Landsbergu, však pochopil danou situaci a začal se vyjadřovat otevřeněji, než to dokázali jiní. Jako svědek 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS186174
Osudy /2
Zmizení a návrat posledního osvětimského velitele
před norimberským mezinárodním tribunálem řekl: „Konečné řešení židovské otázky znamenalo úplné vyhubení Židů v Evropě.“ A přidal děsivé podrobnosti: „Poté, co jsem v Osvětimi vybudoval komplex ničících zařízení, začalo se s používáním plynu s názvem Cyklon B. Krystalizovaný kyanovodík jsme do smrtících komor vhazovali malým otvorem. Usmrcování trvalo podle klimatických podmínek tři až patnáct minut. Věděli jsme, že lidé uvnitř jsou mrtví, jakmile přestali křičet. Čekali jsme potom ještě asi půl hodiny, než jsme otevřeli dveře a mrtvoly odstranili, současně jim naše sonderkomando snímalo prsteny a vytrhávalo zlaté protézy.“ V květnu 1946 byli Höss a řada jeho druhů vydáni Polsku. Přelíčení s velitelem Osvětimi se před varšavským Nejvyšším národním tribunálem konalo o deset měsíců později a rozsudek měl dle očekávání všech – včetně obžalovaného – hrdelní podobu. Rudolfa Hösse oběsili přímo v Osvětimi na prostranství před krematorii, a protože se chtělo zabránit těžko zvladatelnému náporu přihlížejících, stalo se tak o den dříve, než bylo oznámeno: 16. dubna 1947 ve čtvrt na devět ráno. Ještě předtím však Höss ve vyšetřovací vazbě v Krakově a Wadowicích sepsal obsáhlou osobní zpověď, která ve své původní verzi končila těžko pochopitelnými slovy: „Nechť ve mně svět vidí i nadále krvelačnou bestii, ukrutného sadistu, vraha milionů. Vím, že si veřejnost jinak nedovede velitele Osvětimi představit, a nikdy neporozumí tomu, že i on měl dobré srdce a nebyl ve své podstatě zlý.“ Druhý z nich: Následníkem Hösse se v listopadu 1943 stal důstojník SS Arthur Liebehenschel. Nejprve se zdálo, že je to z hlediska vězňů obrat k lepšímu. Nový komandant omezil moc kápů z řad kriminálníků a ty nejhorší nechal přeložit do Flossenbürgu, zakázal svévolné bití vězňů a jejich týrání v bunkru. Uskutečnil také reorganizaci a celý rozrůstající se komplex rozdělil do tří správních celků: 1. Hlavní tábor Osvětim s pracovními závody. 2. Vyhlazovací tábor Birkenau s okolím. 3. Tábor Buna-Monowice s pobočnými pracovišti chemického koncernu I.G. Farben. Naděje na trvalejší zlidštění poměrů však brzy vzaly zasvé. 99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS186174
Zapomeňte, že jste byli lidmi…
Osvětim – místa, kudy se přijíždělo na smrt.
100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS186174