95
Tato razantní změna znepokojuje mnoho lidí a má důsledky na produktivní věk. Dochází k přelomovým zvratům v životě, vytváří se nové formy samostatnosti a vůbec existuje více prostoru pro vývoj, který je mimo tradiční normy. K tomu patří také fáze nezaměstnanosti, učení se, pro mnohé bohužel také nedobrovolná práce na částečný úvazek a pochybné práce, práce na přechodnou dobu, za nízkou mzdu nebo neplacená praxe. Důsledkem je, že zákonné důchody budou v budoucnosti stěží stačit na financování podzimu života zvláště u toho, kdo má stálý příjem a průměrnou mzdu. Proto opírají politici péči o staré lidi o další pilíře, a to podnikové dodatečné důchody a privátní pojištění. Ale co s obrovským množstvím nízkých mezd? Nyní již existuje čtvrtina všech zaměstnanců, která pracuje na plný úvazek a je tak špatně zaplacena, že z toho nemůže žít. Jak mají získat mimořádné důchody, kde mají získat nárok na podnikové důchody? A z čeho mají financovat privátní péči? Také v jiných oblastech politiky existují stále příklady pro trvání na svém názoru a jeho potlačování. Tak jako stanovil papež ve středověku, že země je kotouč, tak uvažovaly politické strany staré spolkové republiky až do devadesátých let: „Německo není žádná přistěhovalecká země“. Pak byli svědky extrémní skutečnosti. Neboť cizinci proudili každý rok ve stovkách tisíc přes naše hranice, aby zde hledali štěstí nebo alespoň ochranu před pronásledováním. Dnes je přistěhovalectví uznávaným právem volby, aby se snížil pokles obyvatelstva a nedostatek pracovních sil. Nebo vezměme si ochranu životního prostředí a podnebí. To jsou kromě demografických otázek další hlavní témata 21. století. Doprava je jedním z rozhodujících faktorů klimatických změn ovlivněných lidmi. Již dávno se ví, že podnebí, a dokonce i dopravě prospívá snížení rychlosti na dálnicích, přesto je průměrná rychlost na německých dálnicích těsně nad 115 km za hodinu. Vědci stále vypočítávají, o kolik výfukových plynů by bylo méně, kolika zácpám a nehodám by se dalo zabránit. Přesto odmítají staré politické strany rychlostní limit a drží se stále zásady „jízda bez limitů pro svobodné občany“, kterou vymyslel ADAC před 27 lety. Zvláště evidentním příkladem toho, jak diskutabilně řeší tyto problémy politické instituce, je dluhová brzda. Toto heslo označuje
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS186171
96
16. NEPRUŽNÉ INSTITUCE
ustanovení, které bylo přijato v roce 2009 jako zákon. Podle něj musí od roku 2016 spolková vláda a od roku 2020 i jednotlivé země dodržovat vyrovnaný rozpočet. To není ovšem žádná novinka, že zákon přísně omezuje dluhy. Od vzniku spolkové republiky si už nesmí stát půjčovat peníze, když je chce vydávat na investice. Výstavba silnic, kanalizace, výzkumných ústavů a vysokých škol bude přinášet příštím generacím užitek, tak jak to bylo myšleno tvůrci ústavy. A proto je správné financovat investice formou úvěrů a jako u podniku je splácet řadu let. Ve skutečnosti se úvěry nesplácí, ale dále kumulují; skutečně se nesplácí novými dluhy jen budovy vysokých škol, ale také platy profesorů. Zákaz o zadlužování v rámci zákona tak přichází vniveč, protože vláda a parlamenty, tedy politici, ho prostě nedodržují. Jen se dala politikům možnost zvýšit hranici zadlužení. Zda je to účinnější než staré nařízení, se teprve ukáže. Přitom nejde jen o otázky politické taktiky. Jde o základy demokracie. Kdo ignoruje realitu, jak se ukazuje u důchodové otázky, nebo je zbabělý v případě rychlostního limitu anebo postrádá důvěryhodnost jako u státního dluhu, ten poškozuje ve svém důsledku politickou stabilitu společnosti. Čím více se vzdálí skutečnost od toho, co požadují politici, tím více ztrácí občané důvěru v politický systém a ve své zástupce. Alarmující příznaky jsou již zřejmé: stále se dělají průzkumy o tom, nakolik se věří politickým stranám, že mohou vyřešit společenské problémy. Křivka klesá strmě dolů. A to souvisí také s institucionální blokádou, která brání a prodlužuje včasné reformy ať z ideologického zaslepení, z věcné ignorance, z organizačně specifické těžkopádnosti nebo z politické taktiky oportunismu. A stále častěji již neakceptují občané tato rozhodnutí bez připomínek, jak bylo dříve běžné podle zásady: „Neexistuje žádná alternativa“. Komunální politika ve městě Celle v Dolním Sasku ukazuje příklad hodný následování, když se tamní úřady rozhodly ukončit provoz koupaliště ve čtvrti Westercelle: stávající provoz je údajně příliš drahý a čištění zanedbaného bazénu již nebudou dále financovat. V místních novinách zahájil řeznický mistr Bernd Zimermann akci na záchranu bazénu. Získal právníky, podnikové ekonomy, experty na PR a jiné, jako zakládající členy svazu, který měl během několika dní přes 400 členů. Svaz
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS186171
97
provozuje od té doby koupaliště s velkým úspěchem a díky dobrovolnému zapojení mnohých lidí to není jen obyčejné koupaliště, ale místo pro setkávání místní společnosti. Příběh z Westercelle a 21 dalších příkladů jsou uvedeny v knize, která vyšla z iniciativy nového sociálního tržního hospodářství a výzkumného ústavu pro angažování občanů na univerzitě v Paderbornu. Má název: „Udělejme si Německo sami – 22 pozoruhodných příkladů, jak si občané tvoří stát“. A co bude pro budoucnost ještě důležitější: občané spravují své záležitosti a jdou příkladem při řešení otázek budoucnosti, i když politika a instituce zaostávají.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS186171