Jak udělat dobrého muže Tyto úvahy jsou podstatnými kroky, abyste se stala úspěšnou „zaříkávačkou mužů“. Nemarněte čas čekáním na perfektně vycvičeného muže. Ujišťuji vás, že dobří muži se nehledají, dobrého muže si musíte vytvořit! Každá vaše akce a reakce, každé gesto a každé slovo vede muže nějakým směrem. Pokaždé se k vám o kousek přiblíží nebo se od vás kousek vzdálí. Rozhoduje o tom způsob, jakým se k němu chováte. Může dokonce i změnit to, jak vidí sám sebe. Pokud si například o sobě myslí, že je stydlivý, a neustále od ostatních uslyší, že působí sebejistě, svůj pohled na sebe změní. Jeden z nejkrásnějších a nejdojímavějších příběhů o umění objevit v člověku to nejlepší nám nepochybně vypráví Malý lord. V románu Frances H. Burnettové prožíváme, jak Cedric, malý lord Fauntleroy, obměkčí přísného, všemi obávaného, náladového dědečka. I když je dědeček zlý a nepřátelský, malý chlapec najde pro jeho chování pozitivní vysvětlení a neustále vnímá dědečka jako hodného a váženého člověka. Až se nakonec dědeček stane takovým, jakým ho vnuk vidí. Kolik slz dojetí už bylo a kolik ještě bude při této dojemné scéně vyplakáno. Malý lord Cedric to dokázal díky své nezaujaté dětské mysli. V dospělosti se nám to většinou nedaří. Přemítáme a rozvažujeme, jak bychom se měli chovat. Je dobře, když jsme pozitivně nastaveni a důsledně se soustředíme na svůj cíl: pochopit, důvěřovat a respektovat, prohloubit vztah, najít řešení problémů. Jedna má kamarádka se projevila jako šikovná zaříkávačka mužů ve vztahu se šéfem. Pracovala v ordinaci mladého léčitele. Byl ctižádostivý a byl pod silným tlakem, aby splnil měsíční cíl, aby ordinace prosperovala. Steffi si všimla, že mu ctižádost a šetrnost brání v úspěchu a komplikuje, ba znemožňuje práci jeho asistentkám. Signalizoval: Vždycky si musím všechno udělat sám, když chci, aby to bylo tak, jak chci. Nikdo
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS186063
jiný na to tady nemá. A to se každé ráno domlouvalo, co je třeba udělat, a asistentky byly velmi svědomité. Ale on neustále měnil pokyny a sám nedodržoval pravidla, která stanovil. Sice hlásal heslo, že atmosféra v ordinaci musí být pro pacienty přátelská, ale všichni zaměstnanci byli vynervovaní. Steffi přemýšlela, co by mohla podniknout. Jednoho dne ho požádala, aby si promluvili. Reagoval odmítavě, na takové věci nemá čas, musí ještě vyplnit karty pacientů. Steffi se omluvila, že ho zdržuje. Zeptala se, jestli si s ním může promluvit jindy, a zdůraznila, jak ráda pracuje s někým, kdo se tolik věnuje své práci a pacientům jako on. Mile mu řekla, že si představuje, že je jako její syn a že ho má opravdu ráda. Stejně pozitivně na něj působila i nonverbálně. Požádal ji, aby se posadila, chvilku času snad najde. Steffi postupovala důsledně konstruktivně. Řekla, že potřebuje, aby jí poradil. To slyšel rád. Začala: „Víte, jak jsem ráda, že tady mohu pracovat pro dobrou věc. Vy jste skvělý léčitel a máte lidem co dát. Plně věřím vašim metodám a každému vás doporučuji. Proto se vás teď chci zeptat, jak se mám chovat, když se se mnou klienti chtějí začít bavit a já mám na stole hromadu práce? A vy ani nechcete, aby se v čekárně moc mluvilo, protože to ruší pacienta, který je právě u vás v ordinaci. Ale také vám přece záleží na tom, aby u nás pacientům bylo dobře a cítili, že se jim dostává té nejlepší péče...“ Pak spolu dlouze hovořili o fungování ordinace a on nakonec prohlásil, že celý tým je na jedné lodi a všichni společně zvládnou případné problémy. Steffi ho začala systematicky koučovat. Chválila ho, když kolem sebe šířil dobrou náladu a zapojoval zaměstnance do rozhodování, šikovně také prezentovala dobré nápady týmu, jako kdyby to byly jeho nápady. Nálada v ordinaci se trvale viditelně zlepšovala. Koučování není otázkou jednoho okamžiku. Koučování je dlouhodobý proces, ve kterém si lidé kousek po kousku uvědomují určité situace a postupně mění svůj pohled na ně. Koučování často funguje tiše, úplně nenápadně.
99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS186063
Svědkem skvělého koučování jsem se stala dávno před tím, než jsem sama začala koučovat. Tenkrát jsem pracovala v jedné redakci jako novinářka. Měli jsme příšerně cholerického šéfredaktora. Věděli jsme sice, že je to dobrák od kosti. Ale dovedně to skrýval, většinou lítal po redakci jako neřízená střela. Jeho radarem byla naše sekretářka, velmi moudrá a hodná žena. Měla jeho důvěru a on respektoval její názor. Jednoho dne jsem byla úplně mimo. Byla jsem těhotná a zjistila jsem, že s otcem dítěte nebudeme vytvářet společnou budoucnost. Všechno, na co jsem se spoléhala, bylo pryč, ztratila jsem pevnou půdu pod nohama. V redakci jsem se nikomu se svým zklamáním svěřovat nechtěla. Ale moje nálada se odrazila v mé práci, články byly zmatené a plné chyb. Šéf mně za to jaksepatří vynadal. Ovládla jsem se, rozbrečela jsem se až na záchodě. O chvíli později se ke mně šéf začal chovat jako vyměněný. Podpořil mě, řekl mi, že si váží mé práce v redakci a že za ním můžu přijít, kdyby mě něco trápilo. Nevydržela jsem to a svěřila jsem se mu se svými starostmi. Vyprávěl mi, že jeho dcera má také nemanželské dítě, které je štěstím pro celou rodinu. A že mi pomůže. Uklidnila jsem se, mohla jsem opět normálně pracovat, cítila jsem se respektovaná. Co způsobilo náhlou změnu jeho chování? Po určité době jsem to pochopila. Naše sekretářka viděla, že mám uplakané oči, když jsem přišla do práce, sledovala mé časté pochody na toaletu a ze spousty drobných indicií si vyvodila závěry. Působila jako perfektní radar, předestřela šéfovi mou situaci a poradila mu také, jak se má ke mně chovat. Protože spolu měli dobrý vztah, on byl schopen tento koučink také přijmout.
100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS186063