poznali. Možná dnes večer nebo ještě dřív se otevře země na místě, kde v této chvíli bezpečně stojíte. Jak víte, že to bude lepší tam, kam dosud Fortuna nedosáhla? Co když jsou bezpečnější místa, která jsou v této chvíli v troskách? Pleteme se, pokud věříme, že některým místům na světě se nebezpečí vyhýbá, že jsou bezpečná… Příroda ještě nevytvořila nic takového, čím by se nedalo hnout. (Otázky přírodní filozofie) 7. V době Caligulova nástupu na trůn, v jedné z římských rodin, které se nezapletly do vysoké politiky, ztratila matka syna. Metiliovi bylo téměř pětadvacet a byl to mladý muž se slibnou budoucností. S matkou Marcií měl velice těsný vztah a jeho smrt pro ni byla katastrofou. Přestala vést společenský život a ponořila se do svého žalu. Její přátelé s ní cítili, ale doufali, že její bolest brzy alespoň trochu odezní. Nestalo se tak. Uběhl rok, pak druhý a třetí, a Marciin smutek byl stále stejný. Po třech letech plakala stejně jako v den synova pohřbu. Seneca jí poslal dopis. Vyjádřil svou největší soustrast a pak s taktem pokračoval: „[je] spor o to, zda má být bolest velká, nebo zda má být trvalá.“ (Útěcha pro Marcii IV) Marcia se vzepřela tomu, co jí připadalo tak strašlivé a ojedinělé – a tím víc strašlivé, že to bylo ojedinělé. Všude kolem sebe viděla matky, které stále měly své syny, mladé muže na počátku kariéry, kteří sloužili v armádě nebo vstupovali do politiky. Proč zrovna ona o toho svého musela přijít? 8. Smrt je zvláštní a hrozná, ale není – Seneca pokračoval – nenormální. Kdyby se Marcia pořádně rozhlédla kolem sebe, zjistila by, že seznam synů, které Fortuna zabila, je žalostně početný. O syna přišla Octavia, Livia i Cornelia; a stejně tak Xenofon, Paulus, Lucius Bibulus, Lucius Sulla, Augustus a Scipio. Marcia nepočítala s tím, že by její syn mohl předčasně umřít, což vlastně znamená, že předčasná úmrtí nepovažovala za normální – je to pochopitelné, ale nebezpečné.
98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS185918
Dokud nás nepostihne neštěstí, nemyslíme na ně… Tolik pohřebních průvodů se ubírá kolem našeho domu, a my nemyslíme na smrt; tolik je předčasných úmrtí, a my si představujeme, jak naši synové obléknou togu, budou konat vojenskou službu, ujmou se otcovského dědictví. (Útěcha pro Marcii IX) Děti mohou žít, ale jak naivní je věřit, že je zaručené, že se dožijí dospělosti – nebo večeře: Ani pro dnešní noc se vám nic neslibuje. I to je však lhůta příliš dlouhá: neslibuje se vám nic ani pro nejbližší hodinu. (Útěcha pro Marcii X) Je nebezpečně naivní, pokud do budoucnosti hledíme s přílišnými nadějemi. Jakékoli neštěstí, které kdy člověka postihlo, jakkoli bylo ojedinělé a uplynula od něj dlouhá doba, je možností, se kterou musíme počítat. 9. Protože nás Fortunina dlouhá období vlídnosti mohou ukolébat, Seneca naléhá, abychom si každý den našli trochu času a zamysleli se nad ní. Nevíme, co se stane dál: musíme ale něco očekávat. Brzy ráno bychom měli podstoupit to, co Seneca nazval praemeditatio, meditace o budoucnosti, o všech utrpeních duše a těla, které na nás Fortuna může později svrhnout. Senecovo praemeditatio [Moudří] začnou každý den přemýšlením… Štěstěna nedává nic do vlastnictví.
(De Ira) (Listy Luciliovi LXXII)
Ani v soukromém, ani ve veřejném životě není nic stálého; otočit se dovedou osudy lidí stejně jako osudy měst. (Listy Luciliovi XCI)
99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS185918
Co dlouhá řada let budovala s velikým úsilím a za hojné shovívavosti bohů, to rozmetá a rozptýlí jediný den. Ale kdo mluví o dni, přisoudil příliš dlouhou dobu chvátajícím pohromám; i hodina nebo její zlomek stačí vyvrátit říše. Kolikrát už asijská, kolikrát achajská města upadla ve zkázu jenom zemětřesením? Kolik měst bylo pohlceno v Sýrii, kolik v Makedonii? Kolikrát zpustošila tato pohroma Kypr? (Listy Luciliovi XCI) Žijeme v prostředí určeném k zániku.
(Listy Luciliovi XCI)
Narodila ses smrtelná, smrtelné jsi přivedla na svět. (Útěcha pro Marcii XI.1) Počítejte se vším, očekávejte všechno.
(De Ira)
10. Totéž mohlo být samozřejmě řečeno i jinak. Střízlivým filozofickým jazykem by se dalo říct, že jednání subjektu je jen jedním z příčinných faktorů určujících události v průběhu jeho života. Seneca raději použil košatou nadsázku: Kdykoli někdo padne vedle tebe nebo za tebou, zvolej: „Neoklameš mě, Štěstěno, a nezahubíš mě proto, že bych byl bezstarostný nebo neopatrný. Vím, co chystáš. Zasáhla jsi sice jiného, ale mířila jsi na mě.“ Originál končí vrcholnou, vzletnou aliterací: Quotiens aliquis ad latus aut pone tergum ceciderit, exclama: „Non decipies me, fortuna, nec securum aut neglegentem opprimes, Scio quid pares; alium quidem percussisti, sed me petisti.“ 11. Většina filozofů necítí potřebu takto psát, protože věří, že pokud je argument logický, styl, kterým je prezentován čtenáři, neovlivní jeho účinek. Seneca byl však přesvědčen, že přemýšlení probíhá jinak. Argumenty jsou jako úhoři: jakkoli jsou logické, mohou se vymknout slabému uchopení mysli, pokud je pevně nesevře jazy-
100 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS185918