ripleyho záhady
se napřímil v očekávání, že mu plachta přistane na hlavě. Byl si téměř jistý, že ten tvor si ho dá dnes k večeři… ale nestalo se tak. Když oči otevřel, viděl, jak bytost jemně pokládá plachtu na hlavu hadovi a poté ho sundává Kobemu z nohou. „Čekejte tady,“ oznámila pak bytost agentům a zmizela. Věřte nevěřte, plaz promluvil! Členové R-týmu byli tak konsternováni tím, jak normálně a lidsky jeho hlas zněl, že zůstali jako přikovaní.
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS185870
nestvůra z bažin
„To je ten, po kom pátráme, že?“ zašeptala Zia. „Myslím, že je to on,“ odpověděl Jack. „Není úžasný?“ „Neměli bychom ho sledovat?“ navrhl Kobe. Jack a Zia kývli. „Jak zjistíme, kam běžel?“ zeptala se Zia a podívala se na Kobeho, který uměl mistrně stopovat. Kobe vytáhl z kapsy termokameru. „Nemyslím, že na tohle budeme potřebovat nějaké zvláštní schopnosti,“ odpověděl.
99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS185870
ripleyho záhady
„Dobrá úvaha,“ souhlasil Jack. „Mluvící ještěr za sebou bude zanechávat jinou tepelnou stopu než hadi. Jsem si jistý, že je teplokrevný jako my.“ „Asi takovou?“ zeptal se Kobe a ukázal na červenou skvrnu pohybující se napříč obrazovkou. „Ano, přesně takovou,“ odpověděl Jack, „pojďme.“ Všichni tři se vydali po stopách neznámé bytosti a přitom sledovali teplotní skvrnu na obrazovce přístroje. Brodili se přes vodní kanály a postupovali travnatými oblastmi, až dorazili ke skupině stromů, kde se skrvna zastavila. Ještěří muž zřejmě dorazil do cíle. Kobe se rozhlédl kolem. Mezi hustě rostoucími stromy stála dřevěná bouda, která však byla zcela porostlá popínavými rostlinami, takže ji nebylo téměř vidět. Vydali se směrem k ní. Když hledali dveře, ozval se ze stromoví hlas. „Říkal jsem vám, abyste čekali,“ řekl. „Co tady děláte?“ Agenti se rozhlíželi kolem sebe, aby našli místo, odkud hlas vychází. Ještěří muž seskočil ze 100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS185870