„Jak k tomu došlo, že na vás začal křičet?“ ptá se reportérka. „Chtěl jsem novinám poskytnout zajímavé informace ze světa celebrit a na oplátku jsem žádal, aby mi Pražský den otiskl tiskovou zprávu o mém vynálezu. Víte,“ zvýší Broum hlas, „já jsem totiž vymyslel úžasnou věc proti zapařování mužských genitálií!“ Reportérka mu skočí do řeči: „Takže ten redaktor na vás slovně zaútočil naprosto bezdůvodně?“ „On by klidně zaútočil i fyzicky, tím jsem si jistý! Měl v očích šílený pohled! Řval na mě, že mu sedím na židli, ale přitom mi ji předtím sám nabídl. Je neuvěřitelné, že takoví lidé mohou pracovat v českých médiích!“ Kamera jezdí po chodbách budovy a obrazy doplňuje hlas reportérky: „Pan Broum požádal o schůzku s nadřízeným, místo něho se ale ve dveřích objevili dva uniformovaní policisté. Brouma povalili na podlahu, zbili a odvlekli pryč.“ „Byl to úplný policejní teror!“ vysvětluje Broum. „Křičel jsem, ať mě nechají, ale nikdo si toho v redakci nevšímal, nikdo neměl soucit. Když mě odváděli, redaktor Šourek naprosto cynicky pojídal indiánky.“ „Ani teď se pan Broum nemůže dovolat spravedlnosti. Kdyby dotyčné policisty žaloval za násilnou akci, neměl by u soudu šanci. Soudní lékař totiž prohlásil, že na těle poškozeného neshledal žádné známky násilí. Nikdo ale nezváží jeho psychickou újmu…“ 101
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS185643
Ministr hlas reportérky opět přestane vnímat. Celý úsek reportáže sledoval s kamennou tváří a nyní se s nezměněným výrazem zamyslí. „Šourek… Indiánci…“ zamumlá a zdá se, že se mu v hlavě vylíhl další plán. Druhý den je v redakci Pražského dne kvůli odvysílané reportáži pozdvižení. Ředitel Schauer zuří a má k tomu pořádný důvod. Když mu totiž komerční televize telefonovala, aby se zeptala na jeho stanovisko k incidentu s Broumem, rozhovor s reportérkou zněl následovně: „Co říkáte na to, že jeden z vašich redaktorů bezdůvodně hrubě napadl pana Brouma?“ „Tak předně bych chtěl zdůraznit, že šlo o napadení pouze slovní. Plně stojím za naším redaktorem. Pan Broum byl neodbytný a jeho chování překročilo všechny meze.“ „Jak to budete řešit? Potrestáte nějak svého zaměstnance?“ „K tomu není důvod. Když se někdo chová jako pan Broum, nemůže čekat, že se s ním bude jednat v rukavičkách.“ Střižna je ovšem mocná zbraň a po jejím použití vypadal ve finálním televizním zpracování rozhovor takto: „Co říkáte na to, že jeden z vašich redaktorů bezdůvodně hrubě napadl pana Brouma?“ „Jeho chování překročilo všechny meze.“ „Jak to budete řešit? Potrestáte nějak svého zaměstnance?“ 102
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS185643
„Nemůže čekat, že se s ním bude jednat v rukavičkách.“ Jiřímu Šourkovi není do smíchu. Ale jedna věc ho přesto těší. Kdy se vám stane, že před vámi šéf klečí na kolenou? „Jiří, já vám přísahám, že jsem jim tohle neřekl. To bylo jinak. Vystříhali to, mrchy, aby se jim to hodilo do plánu,“ dušuje se Schauer a zažívá nevýslovný pocit trapnosti. „Stál jsem za váma. Svoje lidi vždycky budu hájit.“ „Ale no tak co,“ krčí rameny Jiří. „Co s tím teď můžeme dělat? Kolik lidí mohlo tu reportáž vidět?“ „Milion?“ ozve se Luboš. „Hm,“ povzdychne si Jiří. „A kolik lidí z toho milionu na to za tejden zapomene?“ „Vy jste fajn člověk, Jiří, berete to s nadhledem, ale já se cejtím jako hovado,“ přizná Schauer. „Teď vám musim dát prémie nebo něco takovýho…“ Tomu se Jiří nebrání. Stejně tak je mu příjemné, že ho pro tentokrát ředitel přestal oslovovat příjmením. Schauera ale nejvíc mrzí jiná věc. Totiž celá podstata té záležitosti – nedokázal před veřejností obhájit svoji firmu a nyní to vypadá, jako kdyby zaměstnával hulváty. Do redakce přicházejí rozhořčené e-maily čtenářů požadující hlavu Jiřího Šourka i dvou policistů, kteří Brouma z redakce odvedli. Hlavně od anarchisticky smýšlejících občanů. Jediná možnost, jak situaci trochu napravit, je vydat v zítřejším vydání stanovisko redakce k celému případu, pod které se Schauer osobně podepíše. 103
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS185643