k logickým závěrům, že každá žena, včetně cizinek, to má v arabském světě těžké, takže nebude pro ni lehké se prosadit. Proto ti, kteří mají pracovní povinnosti v této části světa, respektive rozhodují o tom, koho z firmy nebo vládní instituce vyšlou do arabské země, si automaticky vybírají muže. Podle nich se ženy do arabských zemí nehodí právě kvůli zdejší diskriminaci žen. Tato rozhodnutí však dělají muži, kteří tento svět neznají a nezažili ho, nebo i když zažili, neprocítili společenské vztahy na vlastní kůži a neporozuměli jim. Tady chci zdůraznit nejen svoji osobní zkušenost, ale i zkušenost mých kamarádek a známých, které pracovaly v některé arabské zemi, a to postojů k cizince, hlavně příslušnici bílé rasy. Výsledek byl stejný – vůči takové ženě projevují arabští muži obdiv a respekt. Mnozí arabští muži si těchto cizinek váží. Proto, že samy nebo s manželi přijely do jejich země, že pracují v místní či zahraniční firmě, přednášejí na univerzitě anebo se starají o děti v soukromých školkách nebo pracují jako diplomatky. Proto, že se vůbec odhodlaly odjet do cizího světa, že jsou schopné si samy zařídit různé věci a být úspěšné. Že jsou schopné sednout za volant auta a jet do sousední země a tam absolvovat další jednání. Obdivují je a ctí je proto, že jsou samostatné a sebevědomé. I když v arabském světě je diskriminace žen očividná, ve vztahu k cizince nabírá pozitivní směr. V mém případě bylo jedno, jestli jsem diplomatka nebo obchodnice, vždy jsem vše poměrně lehce vyřídila. I když v případě diplomatky to bylo jednodušší, protože diplomaté v arabském světě mají vysloveně prestižní postavení, ale i jako obchodnice a jednatelka firmy jsem si bez zjevných problémů „otevírala dveře“ všude tam, kde jsem to potřebovala. Já sama, bez pomoci jiných. Cizinku, která v arabském světě pracuje, a ještě k tomu na vysokém postu, nelze v patriarchálním světě přehlédnout. Samozřejmě, že ve srovnání s muži jich je pramálo. Vedle mne – ženy – se další muži stávali méně viditelnými. Totéž platilo i při tvrdých obchodních jednáních. Arabští muži v souvislosti se mnou byli ve vyřizování obvykle ochotní anebo až moc nápomocní. Téměř vždy jsem měla něco vyřízené dřív než moji mužští kolegové. Podstatným momentem v přístupu arabských mužů k cizinkám
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS185513
je vrozená pohostinnost a péče. Každý muž se nevyhnutelně musí postarat o svoji manželku (manželky), matku, sestru, a když vidí cizinku, jak něco vyřizuje, cítí povinnost jí pomoci. Takový přístup mají Arabové. V zemích Zálivu to platí u místních Arabů, jiných Arabů, ale nearabských muslimských gastarbeitrů se to netýká. U nižších vrstev Pákistánců, Afghánců, Srílančanů, Indonésanů a některých Indů ve vztahu k cizinkám, ať jsou odkudkoli, automaticky funguje přesvědčení o podřadnosti žen, které je vidět i cítit absolutně všude. Tak jako všude jinde ve světě, i arabský muž se ohlédne za cizinkou. Zejména tehdy, když ji vidí samotnou, bez partnera. S tímto faktem je nutno počítat a je třeba vědět, jak v dané situaci reagovat. Avšak přístup Arabů k cizince, popsaný výše, je převládající. Tak to funguje. Tento postřeh považuji za mimořádně důležitý, a proto jsem mu v této knize věnovala samostatnou kapitolu. Arabský svět je plný paradoxů a toto je jeden z nich, který logicky vyplývá ze společenských vztahů muže a ženy a přitažlivosti neznámého. Je to moje vlastní zkušenost, ale i zkušenost mé přítelkyně, také bývalé diplomatky, která dlouhodobě působí v arabském světě byznysu.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS185513
ZVLÁŠTNOSTI V ARABSKÝCH VZTAZÍCH Sexualita je věčným tématem všude na světě, ale v různých zemích se k ní přistupuje úplně jinak. I na to jinak jsme si zvykli, jsou však některé věci, které z ní přece jenom vybočují nebo se jako zvláštní jeví i samotným příslušníkům konkrétní kultury. Arabská sexualita je specifická. Zároveň zdůrazňuji, že mnoho arabských manželství funguje stejně jako u nás. Týká se to hlavně vzdělaných a společensky vyšších vrstev, kde žena má svou samostatnost, respektive jistou dávku samostatnosti. Záleží na rodině, manželovi, zemi… Země, kde daná osoba žije, má výrazný vliv na nazírání na manželství. Například Jemen nejvýrazněji vybočuje v tom, že rodiče vdávají své dcery od sedmi či osmi let. Dceru buď provdají s teenagerem ve věku 17–18 let, nebo s dospělým mužem kolem třicítky. Sexuální soužití s nezletilými se za pedofilii nepovažuje. Nikoho nepřekvapuje, že dítě rodí děti. Téměř zákonem stanovený věk na vdavky děvčat – 17 let – se nedodržuje, tradice je mnohem silnější. Je třeba říci, že většina Jemenců je zaostalá, nevzdělaná a chudá, což vytváří ve vývoji společnosti začarovaný kruh.
Jednou jsem si prohlížela internetový portál ženské muslimské organizace. Probíhala na něm diskuse muslimek, včetně konvertovaných, s imámem. Ptaly se ho na manželské a sexuální vztahy. Jedna položila dotaz, jestli je v pořádku vycházet z místnosti, kde je její muž, otočená k němu zády. Bála se, aby tím, že mu vlastně ukazuje zadek a ne obličej (což se považuje za nedůstojné), její muž neměl pocit, že si ho „nedostatečně váží“. A žádala vysvětlení. Podobných dotazů bylo na tomto portálu více. Jeho prohlížení jsem ukončila poměrně brzy. Takové věci nepotřebuji řešit a přiznám se, že se ani nepotřebuji zabývat diskusemi, ve kterých lidé v principu podceňují život a sebe sama.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS185513