Zánik výkonu trestu
§ 24
K § 24 1. Promlčení výkonu trestu znamená, že po uplynutí promlčecí doby již nelze pravomocně uložený trest vykonat. Je to reakce na požadavek, aby na pachatele bylo působeno včasným výkonem uloženého trestu. Pokud právnická osoba během promlčecí doby nespáchala nový trestný čin, za který stanoví zákon trest stejný nebo přísnější, prokázala, že není výkonu trestu třeba. 2. Represivní funkce trestu ukládaného právnické osobě má poněkud odlišný obsah od trestu ukládaného osobě fyzické, zejména s ohledem na podstatné rozdíly mezi těmito dvěma subjekty práva. Avšak ani u právnických osob nemá smysl setrvávat na požadavku výkonu trestu po uplynutí určité doby. Proto podobným způsobem, jako je upraveno promlčení výkonu trestu fyzických osob v § 94 tr. zák., upravil zákonodárce promlčení výkonu trestu v případě právnických osob, přitom ovšem některé podrobnosti promlčení je nutno převzít přímo z trestního zákoníku, protože je TOPOZ neupravuje (srov. text níže). 3. Promlčení výkonu trestu u právnických osob ovšem vyžaduje speciální úpravu s ohledem na skutečnost, že u fyzické osoby je promlčecí doba navázána především na délku trestu odnětí svobody, přičemž TOPOZ uložení takového druhu trestu právnickým osobám nedovoluje. Proto je v TOPOZ délka promlčecí doby odstupňována a v závislosti na uloženém druhu trestu a trestní sazbě může činit minimálně pět, deset, dvacet nebo třicet let. 4. Pokud byl pachatel odsouzen k peněžitému trestu, je pro určení promlčecí lhůty rozhodný počet denních sazeb. Byl-li pachateli uložen trest zákazu činnosti, zákazu plnění veřejných zakázek, účasti v koncesním řízení nebo veřejné soutěži nebo trest zákazu přijímání dotací a subvencí, je délka promlčecí doby závislá na konkrétní délce uloženého trestu. 5. Dle důvodové zprávy se tam, kde to není z povahy věci vyloučeno, užije subsidiárně § 94 tr. zák. Promlčecí doba bude pro právnické osoby počínat vždy právní mocí rozsudku.100) S ohledem na povahu právnické osoby a taxativní výčet trestních sankcí, které ji mohou být uloženy, bude vyloučeno použití § 94 odst. 3 tr. zák. týkající se stavení promlčecí doby, jelikož je toto ustanovení navázáno na trest odnětí svobody. 6. Z dalších způsobů zániku výkonu trestu právnické osoby je třeba zmínit amnestii a milost prezidenta republiky (§ 366 až 370 tr. ř.). Naopak nebude možná obdoba zániku výkonu trestu v důsledku zániku či zrušení právnické osoby (jako případná analogie smrti fyzické osoby).101) Související ustanovení: § 7 – trestné činy; § 10 – trestní odpovědnost právního nástupce právnické osoby; § 15 – druhy trestů a ochranných opatření; § 25 – vyloučení z promlčení; § 32 – zrušení, zánik a přeměna právnické osoby. 100)
101)
Podmíněné odsouzení i podmíněné propuštění je u právnické osoby vyloučeno, neboť právnické osobě nelze uložit trest odnětí svobody. Při subsidiárním použití trestního zákoníku bude možné podmíněně upustit od výkonu zbytku trestu zákazu činnosti postupem dle § 90 tr. zák. Srov. komentář k § 10 a § 32.
87 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS185408
§ 25
Tresty a ochranná opatření
Související předpisy: § 90, § 94, § 95 tr. zák.; § 366–370 tr. ř.
§ 25 Vyloučení z promlčení Výkon trestu uloženého pro trestný čin teroristického útoku (§ 311 trestního zákoníku), pokud byl spáchán za takových okolností, že zakládá válečný zločin nebo zločin proti lidskosti podle předpisů mezinárodního práva, se nepromlčuje. K § 25 1. S ohledem na mezinárodní závazky České republiky musel zákonodárce vyloučit z promlčení výkon trestu uloženého za trestný čin teroristického útoku, pokud byl spáchán za takových okolností, že zakládá válečný zločin nebo zločin proti lidskosti podle předpisů mezinárodního práva. 2. Mezinárodním dokumentem, ze kterého požadavek nepromlčitelnosti vyplývá, je Úmluva o nepromlčitelnosti válečných zločinů a zločinů proti lidskosti. 3. V podrobnostech odkazujeme na komentář k § 13, který upravuje vyloučení z promlčení trestní odpovědnosti. Ani ustanovení § 25 se nevztahuje na ochranné opatření. Související ustanovení: § 7 – trestné činy; § 13 – vyloučení z promlčení; § 24 – promlčení výkonu trestu. Související předpisy: § 94, § 95 tr. zák.; vyhláška ministra zahraničních věcí č. 53/1974 Sb., o Úmluvě o nepromlčitelnosti válečných zločinů a zločinů proti lidskosti.
Hlava IV Ochranné opatření § 26 Zabrání věci nebo jiné majetkové hodnoty Soud může uložit právnické osobě ochranné opatření zabrání věci nebo jiné majetkové hodnoty, včetně zabrání náhradní hodnoty nebo zabrání spisů a zařízení, nebo namísto zabrání věci nebo jiné majetkové hodnoty uložit pozměnění věci nebo jiné majetkové hodnoty, odstranění určitého zařízení, označení nebo provedení jiné změny nebo omezení dispozice s věcí nebo jinou majetkovou hodnotou za podmínek stanovených trestním zákoníkem. 88 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS185408
Ochranné opatření
§ 26
K § 26 1. Ochranná opatření jsou zahrnována vedle trestů pod širší pojem „sankce“. Oba tyto druhy sankcí jsou akty státního donucení. Na rozdíl od trestů však u ochranných opatření dominuje ochrana společnosti a individuální prevence trestné činnosti (zaměření na konkrétního pachatele) a neobsahují morální odsudek. Účelem ochranných opatření je odstranění nebo alespoň snížení nebezpečí dalšího porušení nebo ohrožení zájmů chráněných trestním zákonem/zákoníkem, ale také léčba a izolace osob nepříčetných nebo zmenšeně příčetných (zejména zabezpečovací detence).102) Intenzita ochranných opatření není vždy závislá na závažnosti činu, ale i na jiných okolnostech. Výkon ochranných opatření se nepromlčuje, nepodléhají milosti prezidenta republiky. Ochranné opatření lze uložit jak vedle trestu, tak i v případě upuštění od potrestání, a dokonce i jiným osobám než obviněnému (například zúčastněné osobě podle § 101 a 102 tr. zák. a § 42 tr. ř.). 2. Zabrání věci nebo jiné majetkové hodnoty je jedním z často využívaných ochranných opatření u fyzických osob a z těch, které zná trestní zákoník (ochranné léčení, zabezpečovací detence, ochranná výchova, zabrání věci nebo jiné majetkové hodnoty), jediné, které vůči právnické osobě lze uplatnit. TOPOZ však neprovádí kompletní úpravu, proto je třeba ve zbývajících podmínkách uložení opatření vycházet ze subsidiární úpravy provedené trestním zákoníkem (§ 1 odst. 2 TOPOZ a § 101 až 104 tr. zák.), což ostatně text TOPOZ přímo ukládá. 3. Nebyl-li uložen trest propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty uvedené v § 70 odst. 1 tr. zák., může soud uložit, že se taková věc nebo jiná majetková hodnota zabírá: a) náleží-li pachateli, kterého nelze stíhat nebo odsoudit, b) náleží-li pachateli, od jehož potrestání soud upustil, nebo c) ohrožuje-li bezpečnost lidí nebo majetku, popřípadě společnosti, anebo hrozí nebezpečí, že bude sloužit ke spáchání zločinu. 4. Bez shora uvedených podmínek může soud uložit zabrání věci nebo jiné majetkové hodnoty pouze v případě, že je, byť nikoli bezprostředním, výnosem trestného činu, zejména: a) byla-li věc nebo jiná majetková hodnota získána trestným činem nebo jako odměna za něj a nenáleží-li pachateli, b) byla-li věc nebo jiná majetková hodnota nabyta jinou osobou než pachatelem, byť jen zčásti, za věc nebo jinou majetkovou hodnotu, která byla získána trestným činem nebo jako odměna za něj, pokud hodnota věci nebo jiné majetkové hodnoty, která byla získána trestným činem nebo jako odměna za něj, není ve vztahu k hodnotě nabyté věci nebo jiné majetkové hodnoty zanedbatelná, nebo 102)
Kratochvíl, V., a kol. Kurs trestního práva. Trestní právo hmotné. Obecná část. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 543.
89 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS185408