K O N T ROLA V E V EŘEJ NÉ SPRÁVĚ
pokutu. Pokuta může být zadavateli udělena až do výše 5 % hodnoty zakázky, a to pokud nedodržel ustanovení zákona a zakázku tak zadal v rozporu s jeho zněním. Další pokuta – až do výše 10 mil. Kč – může být udělena v situaci, kdy zadavatel zrušil vypsanou zakázku, aniž by tato možnost byla obsažena v zadávací dokumentaci nebo nebyly splněny informační povinnosti.
5.4
Systém finanční kontroly
Vzhledem k tomu, že kontrola prováděná Parlamentem České republiky je velmi obecná a nejde do detailu a NKÚ zase své audity dělá výběrově a navíc nepokrývá celý subsektor místních rozpočtů, je nutné, aby v rámci institucionální kontroly byl přítomen další komplexní systém. V České republice se jedná o systém finanční kontroly ustanovený zákonem o finanční kontrole. Obecně je jeho účelem zajištění neustálé kontroly nad veřejnými financemi a majetkem s cílem zajistit: dodržování právních předpisů při hospodaření s nimi, § § ochranu veřejných prostředků proti rizikům, nesrovnalostem nebo jiným nedostatkům způsobeným zejména porušením právních předpisů, nehospodárným, neúčelným a neefektivním nakládáním s veřejnými prostředky nebo trestnou činností, § včasnou a spolehlivou informovanost vedoucích orgánů veřejné správy o nakládání s veřejnými prostředky, o prováděných operacích, o jejich průkazném účetním zpracování za účelem účinného usměrňování činnosti orgánů veřejné správy v souladu se stanovenými úkoly, § hospodárný, efektivní a účelný výkon veřejné správy. Zatímco první tři dílčí cíle představují aplikaci kontroly shody, poslední je jednoznačným auditem výkonnosti. Konkrétní zmínění kritérií hospodárnosti, efektivnosti a účelnosti explicitně odkazuje na použití metodiky 3E. Systém finanční kontroly lze dekomponovat na několik složek, jak je zachyceno v následujícím obrázku 5.1.
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS185377
KONTROLNÍ SYST É M ČE SKÉ RE PU BL I KY
Obr. 5.1 Systém finanční kontroly Systém finanční kontroly Veřejnosprávní kontrola
§ Předběžná § Průběžná § Následná
Vnitřní kontrolní systém
Systém finanční kontroly vykonávané podle mezinárodních smluv
§ Zavedení, udržování a prověřování účinnosti vnitřního kontrolního systému § Řídicí kontrola § Interní audit
Pramen: autor
Veřejnosprávní kontrola je kontrolou zaměřenou na správné vynakládání veřejných výdajů v organizacích veřejné správy a u příjemců finančních podpor z veřejných zdrojů. Jejím cílem je tedy ověřit, zdali byly veřejné finanční prostředky vynaloženy na účel, na který byly poskytnuty, a v souladu se stanovenými podmínkami. Je vykonávána ministerstvem financí a finančními úřady a také jednotlivými poskytovateli veřejných podpor (správci kapitol státního rozpočtu, obecní a krajské úřady atd.). Vnitřní kontrolní systém lze dekomponovat do tří složek. První je vytvoření takových pravidel a postupů uvnitř organizace, které zajistí podmínky pro hospodárný, efektivní a účelný výkon veřejné správy a jsou schopny identifikovat provozní, finanční, právní a jiná rizika vznikající v souvislosti s plněním cílů orgánu veřejné správy. Jejich vytvoření je povinností vedoucího orgánu veřejné správy a v praxi se jedná o přesnou specifikaci práv a povinností jednotlivých zaměstnanců např. v rámci organizačního řádu. Prakticky jsou tato pravidla aplikována při realizaci tzv. řídicí kontroly, což je soubor procesů zajišťujících předběžnou, průběžnou i následnou kontrolu realizovaných opatření, a také v rámci tzv. interního auditu. Pod tímto pojmem se skrývá nezávislé a objektivní přezkoumávání a vyhodnocování operací a vnitřního kontrolního systému orgánu veřejné správy. Útvar interního auditu je sice součástí dané organizace, ale není hierarchicky začleněn. Jedná se ve své podstatě o štábní organizační jednotku, jejíž výsledky práce jsou předávány vedoucímu pracovníkovi. Konečně posledním prvkem systému finanční kontroly je finanční kontrola vykonávaná podle mezinárodních smluv. Jejím předmětem jsou prostředky, které byly 99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS185377
K O N T ROLA V E V EŘEJ NÉ SPRÁVĚ
subjektům v České republice poskytnuty z prostředků mezinárodních organizací. Jedná se zejména o finance z fondů Evropské unie či rozpočtu NATO a začlenění tohoto prvku do zákona o finanční kontrole umožňuje kontrolním orgánům těchto mezinárodních organizací provádět kontroly v České republice, přičemž příjemci jsou povinni poskytnout součinnost. Zvláštní roli v systému finanční kontroly hraje ministerstvo financí. Vedle toho, že provádí veřejnosprávní kontrolu u organizačních složek státu (včetně jim podřízených organizací) a poskytovatelů finančních podpor (s výjimkou místních samospráv), zřizuje také tzv. centrální harmonizační jednotku. Jedná se o útvar podřízený přímo ministrovi, jehož náplní práce je metodické řízení výkonu finanční kontroly v praxi. To v praxi znamená tvorbu metodik a jiných dokumentů, které specifikují, jak kterou z činností předepsaných zákonem v praxi realizovat.
5.5
Laická kontrola
Druhým pilířem kontrolního systému je tzv. laická kontrola, kterou bychom též mohli označit jako kontrolu veřejností. Jak již bylo zmíněno, veřejný sektor rozhoduje o velkém objemu finančních prostředků, které však získal od daňových poplatníků. Je tedy logické, aby občané měli právo vědět, na co jsou tyto prostředky vynaloženy a jestli bylo postupováno v souladu s pravidly dobrého hospodáře. K tomu, aby toto mohlo fungovat, je však nutné zajistit občanům nenákladný přístup k informacím. Veřejná správa by ve své komunikaci měla dodržovat základní princip, který konstatuje, že veřejné jsou všechny informace kromě těch, které stanoví zákon. To je principiálně jiný přístup než před rokem 1991 uplatňovaný princip diskrétnosti. Obecně lze konstatovat, že pravým a jediným vlastníkem informace o činnosti veřejné správy je občan a v principu má na tuto informaci nárok. To jim zaručuje i zákon o svobodném přístupu k informacím (č. 106/1999 Sb.), který podrobně definuje povinnosti tzv. povinných subjektů, tedy subjektů, které musí poskytovat informace občanům. Mezi povinné subjekty patří státní orgány, územní samosprávné celky a jejich orgány a veřejné instituce a dále subjekty, kterým zákon svěřil rozhodování o právech, právem chráněných zájmech nebo povinnostech fyzických nebo právnických osob v oblasti veřejné správy, a to pouze v rozsahu této jejich rozhodovací činnosti. Povinný subjekt poskytuje informace dvojím způsobem: aktivně a pasivně. V prvním případě zveřejňuje informace na svých webových stránkách a ve svém sídle a úřadovnách. Jedná se například o důvod a způsob založení povinného subjektu, popis organizační struktury či výroční zprávy. Pasivní poskytování informací 100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS185377