a trámů popraviště českých pánů, františkáni po té šlachtě na Staroměstském rynku koupili celé popraviště a udělali z něj schody. Ale já se raději podívám někam nad Smíchov, říkají, že tam někde v šlechtické zahradě je pavilón, kde v podlaze je knoflík, na který když šlápnete, tak se rozevře stěna a vyjede vosková figurína, docela podobná té, kterou popisuje Jurij Tyňanov ve Voskové figuře, kde šestiprstý kripl za měsíční noci v kunstkomoře omylem šlápl na knoflík a vyjel sedící voskový car a prstem kriplovi pohrozil. Ale já nepůjdu nikam, mně stačí a bude stačit zavřít oči a všechno vidím ještě přesněji, než to je ve skutečnosti. Raději piju desítečku a dívám se na proudící chodce, mají obličeje jako záhony macešek, všichni dbají na svoje šaty a košilky, já když jsem byl mlád, míval jsem o sobě krásné představy, jeden čas jsem si myslel, že zkrásním, když si koupím kristusky, tenkrát moderní střevíce jen z pásků a přezek, věděl jsem, že k těm střevícům musím mít fialové ponožky, maminka mi je upletla, a když jsem poprvně vyšel v těch sandálech a dal jsem si rande s Mančinkou z dolní hospody, ač bylo úterý, napadlo mne, zda ve skříňce našeho fotbalového mužstva není už sestava? A tak jsem stál před skříňkou, prohlížel jsem si kování klíčové dírky, pak jsem vykročil blíž, abych si přečetl sestavu, četl jsem ale sestavu z minulého týdne, a když jsem vykročil ještě blíž, cítil jsem, jak tím levým střevícem jsem šlápl do něčeho hrozného a mokrého, přečetl jsem s předstíraným zájmem všechny sestavy dvakrát a pak ještě jednou a pořád jsem nenašel sílu, abych se podíval na to, v čem stojím, znova jsem četl sestavy, a víc a víc jsem si uvědomoval, že to něco hrozného mi teď oblilo celý ten střevíc. A podíval jsem se na náves, tam vyšla z vrátek moje Mančinka, a já jsem se podíval a opravdu bylo to, čeho jsem se bál, stál jsem v psím hovně, rozepnul jsem přazku, vyzul fialovou ponožku, utekl jsem s jedním střevícem za humna do polí a tam jsem přemýšlel, zda mne osud dopředu nevaruje, protože už tenkrát jsem chtěl jít pracovat tam, kde jsou staré knihy... Od výčepu jsem si
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS185275
přinesl další sklenici piva a opřen o zábradlí stojím, slunce mi přivírá oči, povídám, co kdyby ses tak šel podívat na Klárov, říkali kluci ze sklepa, že tam stojí zpovědnice, kterou dal farář postavit z piniových prken a fošen, do kterých byla zabalena krásná socha archanděla Gabriela, která rovněž stojí v kostele tam na Klárově. Ale raději jsem upíjel zvolna pivo, zavřel oči a viděl jsem sám sebe, jak dvacet let po tom maléru s fialovou ponožkou a levým sandálem jsem se vydal do Štětína podívat se, zdali je stavěný tak, jak jsou ulice a náměstí v Paříži, do hvězdy, a bylo to tak, protože ty ulice a náměstí stavěl ten, který nakreslil a postavil pařížské bulváry, pan Haussmann, a tak jsem se hvězdami ulic dostal až do poslední uličky na periferii, až na bleší trh a tam jsem stál tváří v tvář člověku, který prodával jedině levý střevíc a jedinou levou ponožku, přísahal bych, že ta kristuska i ta moje fuseklička mají to samé číslo, čtyřicet jedna, stál jsem naproti zmaten a díval jsem se jak na zjevení, žasnul jsem nad vírou toho prodavače, že střevíc a ponožku si koupí jednonohý, nebo že přijedu z Prahy já a koupím si ten levý sandál a ponožku. A vedle toho prodavače stála stařenka a nabízela dva bobkové listy, které držela v prstech, nic víc než dva vavřínové lupeny. A já jsem obcházel pln údivu nad tím, jak kruh se uzavřel, jak můj střevíc a ponožka se mi postavily do cesty, jako zázrak... Vrátil jsem sklenici a rozhlížeje se přešel jsem koleje, písek parku vrzal a křupal jak zmrzlý sníh, ve větvích cvrlikali vrabci a pěnkavy, díval jsem se na kočárky a mladé maminky, jak sedí na lavičce a vyvrácenýma hlavama nastavují tváře léčivým paprskům, avšak hmatem kontrolují přes niklové držadlo, co se děje s robátkem v kočárku. Pak jsem se díval na koupající se děti v oválném bazénu, vidím, že jsou nahé a vypasená bříška děcek jsou označkována proužkem od trenýrek nebo kalhotek, četl jsem, že chassidi, pobožní haličtí židé, nosívali pásy jako znatelné pruhy, které dělily lidské tělo na dvě části, to krásnější se srdcem a plícemi a játry s hlavou, tu část spodní se střevy a pohlavními
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS185275
orgány a vyměšovacím ústrojím jako část těla pouze trpěnou a tedy nedůležitou, dívám se na hrající si, vodu po sobě stříkající nahé děti a myslím na to, jak kněží ten pruh posunuli ještě výš, kolárkem si oddělili hlavu od ostatního těla, jako by byli sťati, vidím a dívám se pořád na hrající si děti, jak řádové sestry posunuly ostrý pruh až kolem svého obličeje, kam se jak tupý nůž zarývaly škrobené krunýře, bílé čepce fantastických tvarů, obličeje ukryté přilbami, jak je nosí automobiloví závodníci formule číslo jedna, dívám se na ty hrající si děti a vidím, jak ty děti nevědí nic o pohlavním životě, a přece už jejich pohlaví jsou v tiché dokonalosti, jak mne o tom poučil Lao-c’. Ale já vím, že v lidském těle je všechno důležité, že lidské tělo jsou přesýpací hodiny, co je dole, to je i nahoře, co je nahoře, to je i dole, dva do sebe zapasované trojúhelníky, jak to napsal ve Smaragdové desce Hermes Trismegistos... 72. Ten čas, kdy Vladimír psal za noci svůj deník, ředitel Křivého kola uviděl Vladimírovy grafiky, rozhodl se, že ve Varšavě udělá výstavu. Složil grafické listy, rozepnul poklopec a vyhrnul košili, přiložil grafické listy na břicho, stáhnul košili a zapnul poklopec a tak Vladimír letěl přes státní hranice do Křivého kola do Varšavy. A protože tenkrát nebylo ještě sdostatek papíru na katalog, Vladimírovi přátelé posílali balíčky do váhy čtyř a půl kilogramu jako dopisy s nařezanými rolemi balicího papíru, ze všech pražských pošt se slétaly balíčky balicího papíru do Varšavy, do Křivého kola, k rukám pana Boguše, který nechal z tohoto papíru natisknout krásné katalogy. A na té výstavě uviděl Vladimírovy grafické listy pan Davis, ředitel moderní galerie v Miami, a pak zase Vladimírovy grafické listy letěly přes oceán. A Vladimír od té doby, co byl slavný, obávával se o svůj život, bál se nechat i stříhat. Říkal: Já vím, takovej holič si po večerech udělá grafickou školu, a já se budu u něj stříhat a von mne pozná a zničehonic mi vpálí rozevře-
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS185275