102
VZNIK EVROPY
pak kultura Schneckenberg–Glina III s kostrovými hroby v kamenných skříňkách. Jihozápad Evropy: Itálie v rané a střední době bronzové Lid kultury Piano Quartara na Liparských ostrovech pohřbíval své mrtvé v jeskyních či v kamenných hrobkách. Obytné chaty bývají oválné. Keramika připomíná nádoby rané doby bronzové ve východním Středomoří, přičemž vedle monochromní se objevuje také malovaná keramika s hnědými geometrickými vzory na krémovém podkladě; zvláštností jsou nádoby s nepravidelným ústím (čtvercovým či srdčitým). Kultura Capo Graziano, známá z Aiolských ostrovů i severní Sicílie, je srovnávána se střední helladskou dobou v Řecku. Chaty jsou opět oválné; keramika zprvu žlábkovaná, později s rytou výzdobou klikatek. Mladší na Aiolských ostrovech je kultura Milazesse, datovaná mykénskou keramikou III A–B. Chaty jsou stále oválné, světle hnědé nádoby (mísy na vysoké nožce, amfory, džbány) jsou zdobeny jemně rytými klikatkami. Východosicilská kultura Thapsos vykazuje řadu importů mykénské keramiky III A (méně III B), také její architektura a meče jsou mykénským blízké. Keramika je podobná jako v kultuře Milazesse, ale ostřeji členěná; častým tvarem je mísa na vysoké nožce. Hrobky vytesané do skály mívají vstupní šachtu, předsíň a hlavní oválnou komoru s výklenky kolem dokola. Sicilská raně bronzová kultura Castelucchio je proslulá skalními hroby (obr. 32) s monumentálním průčelím zdobeným reliéfy, na nichž se objevují spirálovité a antropomorfní vzory; před vlastní hrobovou komorou bývá ještě předsíň. Eliptické chaty mívají kamennou podezdívku. Mezi keramikou vynikají mísy na vysoké duté nožce s velkými uchy z nožky na tělo a džbány. Jemné geometrické vzory jsou malovány v pásech hnědé barvy na žlutém nebo růžovém podkladě. Vztahy k egejské oblasti dokládají kromě keramiky též kostěné destičky s řadou polokulovitých pupků. Kultura Moarda, rozšířená na severozápadní Sicílii, připomíná výzdobou i některými tvary své ryté a inkrustované keramiky kulturu zvoncovitých pohárů. Její hroby byly nalezeny v umělých jeskyních či v kamenných skříňkách. Ve střední a jižní Itálii převládá v rané a střední době bronzové kultura apeninská. Osady byly často budovány v úzkých údolích nebo na kopcích, vedle zemědělství byl významný chov dobytka. Keramika imituje dřevěné nádoby tvarem i dekorem (vyřezané tečkované klikatky, Ukázka elektronické knihy, UID: KOS185262
OD PALEOLITU DO KONCE DOBY BRONZOVÉ
103
spirály, později též meandr). Ucha bývají na jihu pravoúhlá sedlovitá, na severu s výčnělky nad okraj (opora pro palec), někdy zakončenými rohy. Zajímavou nádobou je hrnec na vaření mléka s dvojitou stěnou. Kostrové pohřby bývají uloženy v jamách nebo skalních prohlubních. Speciální facies apeninské kultury na Aiolských ostrovech je nazývána kulturou ausonskou. V severní Itálii patří rané době bronzové kultura Pollada, známá zejména z jezerních nákolních staveb. Vedle bronzových nástrojů byly ještě užívány kamenné; dochovaly se též dřevěné nástroje a nádoby. Hrubá keramika byla jen vzácně zdobena klikatkami či motivem vlčích zubů. Střední dobu bronzovou v severní Itálii představuje kultura terramarní, jejíž bronzové předměty i keramika jsou příbuzné středoevropským. Její rozsáhlé osady v Popádí zanikly po nástupu přechodu k vlhčímu počasí ve 13. století př. Kr. Na západní polovině Sardinie se po eneolitické kultuře Ozieri rozvinula kultura Bonnanaro s keramikou zdobenou pouze plastickými výčnělky. Na severu a severozápadě ostrova jsou známy dolmeny podobné korsickým. Kultura Monte Claro se vyznačuje žlutou keramikou, červeně malovanou či zdobenou leštěnými vzory. Patrně se alespoň v určitém období rozvíjela současně s kulturou tzv. obřích hrobů, dlouhých kamenných komor s polokruhovitým průčelím. Na Sardinii začali lidé budovat již od poloviny druhého tisíciletí před naším letopočtem také nuraghi, kamenné kuželovité stavby (obr. 72–73, tab. 14: 2–3). Zachovalo se jich zde více než 750, většinou ale pobořených. Iberský poloostrov Zatímco na Pyrenejském poloostrově, který náležel k atlantskému kulturnímu okruhu západní Francie a Britských ostrovů, dominovala kultura el-argarská (v. s. 132), na Baleárských ostrovech se rozvinula megalitická architektura. Nejprve byly vztyčovány dolmeny, snad díky inspiraci z jižní Francie, pak byly budovány složitější podlouhlé stavby – tzv. navetty, jež svým půdorysem připomínaly loďky. V pozdější době bronzové se objevily talayoty, okrouhlé či pravoúhlé stavby, uprostřed s masivním sloupem překrytým širší kamennou deskou. Talayoty jsou nižší než sardinské nuraghi, ale jsou vystavěny z podobně velkých neopracovaných kamenů. Některé sloužily pohřbům, jiné jako svatyně.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS185262
104
VZNIK EVROPY
Francie, Holandsko, Belgie, Lucembursko, Britské ostrovy Atlantský okruh dnešní západní Francie si podržel svou kulturní svébytnost až do konce doby bronzové (v. s. 133). V severovýchodní části země se rozvinula kultura příbuzná středoevropské, oblast Jury měla blízko ke švýcarským nákolím. Jih byl, spolu s Korsikou, otevřen středomořským vlivům. Oblast tzv. rhônské kultury pěstovala vztahy k jihu i k severu a rovněž ke kulturám švýcarským. V zemích současného Beneluxu pocházejí z rané doby bronzové nálezy nejprve podobné památkám únětické kultury, později pak produktům porýnských mohylových kultur. Vedle toho jsou zde doloženy i úzké vztahy k atlantské oblasti, především k územím dnešní Británie a severozápadní Francie. Cornwallská ložiska cínu byla exploatována již od rané doby bronzové a díky zájmu o tento kov máme v jižní Anglii doloženy impulzy a importy až ze Středomoří. Některé nálezy wessexské kultury jsou srovnatelné s mykénskými (v. níže s. 113). Británie a Irsko byly součástí atlantského kulturního okruhu dosahujícího až k západní části Pyrenejského poloostrova; tato území mezi sebou udržovala těsné kontakty prostřednictvím pobřežní mořeplavby. V atlantské oblasti se dále rozvíjela i megalitická architektura (obr. 28–29). Severská oblast Doba bronzová ve Skandinávii, tzv. Monteliova I. perioda, začíná až v době, kdy ve střední Evropě končí raná doba bronzová. Pravděpodobně měly na jejím vzniku podíl importy kovových nástrojů z oblasti vyspělé únětické kultury a také z Karpatské kotliny, které zde snad byly vyměňovány za vysoce ceněný jantar. Monteliova severská perioda II pak už spadá do stejného období jako střední doba bronzová ve střední Evropě. Do této doby patří také raná fáze skandinávských skalních rytin. Střední Evropa Hlavní kulturou rané doby bronzové ve střední Evropě je kultura únětická. Obecné srovnání keramických tvarů směrem na jihovýchod ukazuje obdoby únětické kultury až po Tróju II. Ve svých prvních fázích se charakter únětické kultury ještě neodlišoval příliš od charakteru předchozího období eneolitu. Podobné bylo tehdy i málo intenUkázka elektronické knihy, UID: KOS185262