Ukázka elektronické knihy, UID: KOS185217
Dan Černý
„Fuj!“ Vstala celá zpocená. Promasírovala si dlaněma obličej a pak se rozhlížela kolem. Bylo to zvláštní probuzení. Všude pořád tma až na zelenkavý světlo obřích hub. Všechno vypadalo stejně jako před usnutím, ale přece jenom tady něco nehrálo. Pak jí to došlo! Markéta je pryč! Zůstal tu po ní jenom batůžek a puška. „Do prdele!“ zašeptaly rty a zádama proletěl mráz. „Markéto!!!“ zakřičela zoufale. „Co je?“ zazněla odpověď zpoza protější houby. „Fujtajbl!“ vyplazila Týna jazyk a v hrudníku ji zahřála úleva. „No soráč, no, ale já se po ránu vždycky musim vysrat,“ krčila Markéta ramenama. „Jak dlouho jsme spaly?“ „Jedenáct hodin.“ „No, ty krávo!“ „To víš, to ta tma.“ „A co bude k snídani? Dala bych si kafe, cigáro a pořádnej stejk.“ „Bude ti muset stačit voda z čutory, ale víš co? Kousek odtud je jeskyně…“ „A v ní bufet.“ „No… Jak se to vezme. Dá se říct, že by tam nějakej ten stejk moh i bejt.“ „Jenže ho budeme muset ulovit, zabít, stáhnout, vykuchat, naporcovat a upíct, co?“ „A to ještě hrozí, že sežere on nás. Ale zas je to grátis.“ „Už jsem se lekla, že s padesátiprocentní slevou.“ Markéta uloupla kus mechu, utřela se a pak si sebrala věci. 98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS185217
Kejda
„Tak jdem?“ Šly. Les děsu mlčel a zářil a vůbec se mu nechtělo skončit. Nohám už ale bylo líp. Odpočinuly si a pěkně vykračovaly po černým koberečku jako na vejletě po Českým středohoří. Kmeny po čase prořídly. Holky vyšly na planinu, na jejímž horizontu proti temnotě hvězdnýho vesmíru čněl hrozivej stín skalního masivu. Zamířily k němu. „Tak to je náš bufet,“ vyfrkla po hodinách chůze Markéta před černou tlamou jeskyně vedoucí kamsi do mrazivýho neznáma. „Tak tam skoč pro dva fláky masa a hranolky. Mně s kečupem.“ „Tak to bysme měly humor a teď vážně. Situace je taková, že tam uvnitř je chlupatá bestie, která ale nemá – jako jeden z mála tvorů na týhle planetě – pro nás jedovatý maso. Naopak! Má přímo pochoutkový kejty a panenku! Tedy samozřejmě zdejší obdobu kejt a panenky, protože svalový pletivo extensorů…“ „Ježiš!“ „No prostě chutná líp než prase. Ani se to nemusí moc kořenit a solit, stačí jenom držet nad ohýnkem. Dvacet minut z každý strany a maso padá od kosti, je křehký, šťavnatý, lepší než želví kotletky a plný sosu, kterej kape na uhlíky a vydává lahodnou vůni.“ Týna spolkla tsunami slin a nedočkavě se zeptala: „Čím ty kejty zabijeme?“ „Puškou těžko, páč…“ „To je mi jasný, že by z toho zbyla maximálně ta lahodná vůně. Musíme něco vymyslet. Jak lovili v pravěku?“ „No… Tohle by se mohlo vzdáleně podobat lovu na jeskynního medvěda. Naši předkové to prováděli nahatý a vy99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS185217