„Přímo ne,“ řekla přísně Vlčková, „ale využil toho, že si to myslím, a záměrně mě při tom nechával. Nechtěla jsem zasahovat do jeho domnělého léčení, a tak jsem mu v posledních dnech nedávala poznámky.“ „To mě mrzí,“ řekla na to dost nešťastně maminka. Kdyby to řekl táta, bylo by to upřímné, ten je z pracovních důvodů rád, když poznámky nosím, ale mamince to nejspíš vyletělo z pusy jen jako zdvořilost. Vlčici to zřejmě přivedlo k rozhodnutí udělat všechno proto, aby mámu nic mrzet nemuselo, a dala mi hned první hodinu poznámku za to, že vyrušuji mluvením, i když jsem nic neřekl, protože to nebylo možné. S Fialkou jsem nemluvil a začít s ním mluvit jsem neměl v plánu, což jsem jí dokázal hned další hodinu při angličtině. Pod poznámku o mluvení mi připsala druhou, že nemluvím: „Odmítl procvičování konverzace Cizinec na nádraží se zdůvodněním, že s Fialkou nemluví, a zpochybňoval mé upozornění, že o tom, kdo s kým bude mluvit, rozhoduje třídní učitelka. Jarmila Vlčková.“ Fialka se mě podle učebnice zeptal anglicky: „Pane, nevíte, v kolik hodin jede osobní vlak do Londýna?“ a já mu místo „V jedenáct čtyřicet pět“ odpověděl česky: „Zeptej se někoho jinýho! Podle tebe mám protekci, tak jedu rychlíkem!“ Fialkovi z toho spadla brada. S otevřenou pusou čučel jako lev na kašně, ale nevyletělo z něj ani á. A jestli jo, tak zaniklo v křiku Vlčkové. Přesně tak jsem to chtěl. Ať slyší, jak je to s nadržováním! Ať vidí, že já – na rozdíl od něj – s ním nezačnu mluvit ani na příkaz učitelky!
100 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS185208
„Piskoři, tobě snad přeskočilo,“ kroutil nade mnou hlavou po zvonění. Mlčel jsem, jako by tam nebyl. Filda koukl do mé žákovské na ty dvě poznámky. „Asi ti Vlčková nenadržuje,“ uznal. Ale já zase nic. O velké přestávce ke mně přisupěl Balvan Valouš, řekl mi, že jsem borec, a dal mi v igelitce čtyři Spidermany, Dobu duchů a Pratvora Quida. „Ve tři na tebe bude čekat na konečné autobusu u lesa,“ slíbil jsem mu.
KDO JE HAD Kdo je had
Pokud se nedomluvíme jinak, scházíme se s Fildou každý všední den ve tři hodiny na konečné autobusu u lesa. Věřil tedy, že se mi to do odpoledne v hlavě srovná a budu tam. Já tam byl, ale schovaný v kontejneru na nádobky od sprejů. Jiné dobré úkryty kromě kontejnerů tam nejsou a tenhle je z nich nejčistší, i když to v něm všemi těmi vůněmi až smrdí. První se vyvalil z autobusu Balvan Valouš. „Nazdar!“ zakřičel nadšeně jako jeho maminka na Sokolském sletu, když se objevil Fialka. „To jsem rád, že jsi přišel podle domluvy,“ hrnul se k němu. Filda couvl. Nejspíš se vylekal, že si spletl hodiny, dny nebo autobusovou zastávku.
101 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS185208
„Neviděl jsi tu Piskoře?“ zeptal se nejistě. „Co by tu dělal? Nemluví s tebou a kamarádit s tebou už nebude. Řekl mi to. A slíbil mi to! Takže klidně můžeme kamarádit spolu,“ culil se Balvan. „Co to meleš?“ Filda jen kroutil hlavou a vypadal, jako že si už není jistý ani tím, jestli je na správné planetě. „Piskoř za tebou už nebude dolejzat. Dohodl jsem to s ním. Dal jsem mu za to všechny Spidermany, Pratvora Quida a Dobu duchů,“ chlubil se Valouš, jak byl štědrý. „Balvane, nezbláznil ses?“ Filda si z toho sedl na chodník. „No, není to málo. Nešetřil jsem,“ nafoukl se Balvan ještě víc. „Ale ty, jako můj kamarád, na tom budeš ještě líp! Na všechny dorty u nás v cukrárně dostaneš pět korun slevu a indiánky – indiánky budeš mít zadarmo!“ Filda vyskočil na nohy: „Kašlu ti na indiánky!“ štěkl na Valouše. To mě potěšilo, že jsem měl chuť z kontejneru vykouknout. „Proč ses naštval? Kam jdeš?“ volal zmatený Balvan za Fildou, který se k němu otočil zády. „Jdu si o tom promluvit s někým jiným, ty dorte!“ odsekl Filda. Vylezl jsem z kontejneru. „Filipe! Fildo!“ V mžiku byl u mě, neřekl ani slovo a rovnou do mě bušil. Bránil jsem se ze všech sil, dvakrát jsem ho i kousnul, když to vypadalo, že mě zmaluje jako velikonoční kraslici. Rvali jsme se, dokud jsme měli nějakou sílu a dech.
102 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS185208