Kristýnině stole, vracet se tam pro něj jsem ale rozhodně neměl v úmyslu. „Jasný, pijem!“ odpověděl jsem nepříliš nadšeně, pozvedl přidělenou sklenici a přihnul si z ní. „Mate,“ zavolal Vojta na jiného spolužáka, „pověz nám tu skvělou historku, jak jste pláchli těm fízlům!“ „Jasně! Tak to jsme jednou já, Bušan a Klára šli z hospody, teda spíš jsme se plazili, a na ulici k nám přišel…“ Pravděpodobně nejúžasnější historku na světě jsem brzy přestal vnímat. Nemohl jsem jinak, musel se zvednout a zamířit ke dveřím. Zastavil jsem se pár metrů před Kristýnou, která mě absolutně nevnímala, jak byla zaměstnaná tím novým klukem. Plazila se po něm a rukou mu zajížděla pod triko, celá smyslů zbavená, jako by si šňupla lajnu kokainu. V jeden moment mu vyhrnula triko a začala ho líbat na břichu; i když břicho není nejvhodnější název pro „pekáč buchet“, co pod oblečením skrýval. Trávil nejspíš denně hodiny v posilovně a o co mocnější měl svaly, o to větší prázdno musel mít v hlavě. A ona se tu po něm sápala jako nějaká nymfomanka. Chybělo málo, aby ho tu před očima všech vytáhla tomu dementovi z kalhot. Znechuceně jsem se od nich odvrátil. Já blázen jsem si myslel, že je jiná, že by z toho mohlo něco být a přitom… byla jen jednou z mnoha. Už i to jméno Kristýna mi zase začínalo zavánět krysí skládkou. „Dáme absint?“ šťouchl do mě Vojta, který se mi zničehonic vynořil za zády. „Jo,“ souhlasil jsem, „teď ho potřebuju víc než co jinýho. Dneska jsem si myslel, že začínám novej život. Ale ne. Jsem prokletej. Já jsem totiž…“ „Když myslíš,“ přerušil mě Vojta, vzal si ode mě peníze a odešel k baru pro pití.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS185166
První panák jedovatě zelené tekutiny. Žádná ritualizace, žádné míchání s vodou. Útroby trpí. Druhý panák: thujonová exploze. Třetí panák: svět se rozpadá. Čtvrtý panák: rozpadám se já. Vnitřek hospody se slil v jednu nevábnou, potrhanou omeletu. Je mi hrozně. Kolem se míhají lidé, někteří na mě hovoří. Nerozumím jim. Mířím na záchod. Chvíli není nic. Pak se probouzím v noční můře a s hlavou v narezlé záchodové míse sním dál svůj hořký sen. Několikrát vydávím to málo, co jsem za celý den snědl. Když už nemám co zvracet, pokouší se mé tělo ze mě vysát všechen vzduch. Při každém takovém vzepnutí mám neodbytný pocit, že mi vyskočí oči z důlků. Konečně se nade mnou můj organismus slitoval a nechává mě bez přerušení těžce oddechovat. Vzdáleně vnímám nepříjemný, nakyslý pach toalet. A ještě něco vnímám. I když mi v uších duní jak na technoparty, připadá mi, že se sem z vedlejší kabinky derou jakési vzdechy. Jsem si takřka jist tím, že je to ona, že právě ojíždí to hovado s pekáčem buchet místo břicha. Ještě štěstí, že se na tu představu nemůžu pořádně soustředit a místo toho zkouším znovu zvracet. Nejde to. Nevyjde ze mě ani kapka. Napadá mě, že ze sebe nejspíš už nikdy nedostanu ani kapku suchého humoru, který se jí ještě před chvilkou na mně tolik líbil… Opírám se o zeď hlavou, v níž jako bych měl zaražen pár hřebíků. Proti své vůli vnímám funění z vedlejší kabiny. Pohledem zabrousím k hnědooranžové směsici na dně záchodové mísy. Hnus. Kdo by tohle byl čekal? Člověk se ani nenaděje a všechno krásný nenávratně skončí v hajzlu!
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS185166
Odvrácená strana měßsíce
Počínaje čtrnáctým rokem začaly se u mě projevovat sklony k náměsíčnosti. Většina lidí se při tom slovu neubrání představě spícího člověka, balancujícího na střeše s předpaženýma rukama. Díky vlastním zkušenostem náměsíčníka se jí mohu hlasitě vysmát. Opit spánkem a magickou mocí zbytnělé luny, potácel jsem se po domě, přelézal ploty, pobíhal v trenkách po dvoře. Nikdy jsem však při tom neměl předpaženo. Čtenáři možná na mysl vytane otázka, jak jsem se vůbec dozvěděl, že jsem náměsíčný, přece jen předpokladem pro takový stav je spánek, během něhož nedokáže být vzhůru ledaskdo. Odpověď je jednoduchá: při nejedné ze svých eskapád jsem byl přistižen osobou, zkříživší mi cestu a vinou mého zvláštního počínání propadnuvší záchvatu děsu. V jiných případech jsem se v půli své výpravy do země nezemě záhadně probral sám. Projevy mého náměsíčnictví se neustále měnily a prošly zhruba sedmi etapami.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS185166