No nazdar. Nakonec mě šoupnou zpátky domů. – Jako že jsem nebyla dost orientovaná na sex, nebo co?!? pomyslela si s úšklebkem Daniela. „A na cos ho dostala ty?“ „Já jsem neutekla. Moje matka se sem vdala. Sloučení rodiny, v mým případě.“ „To máš dobrý,“ poznamenala suše Daniela. „No… To je trochu sporný,“ řekla pojednou zranitelně znějící Selma. Následně se vrátila ke svému formuláři. „Tak jak ty?“ „Tak já… Prostě jsem se tam necítila. Například mě kontaktovala Státní policie, to bylo příšerný,“ vybavila si. „Jasně. Tak mi, prosím, popiš všechny ty jednotlivý případy, kdy jsi byla ty nebo tvoji příbuzní vystaveni politickému tlaku. – A začnem tvýma nacionálema.“ Selma se sklonila nad předtištěný dokument. Nacionále měla Daniela nacvičený perfektně.
Jo, tak se ukázalo, že v téhle části Kanady se mluví francouzsky. A to se obávala, jestli jí budou stačit její znalosti angličtiny. Dobrej fór, ne? Po sympatické Selmě na ni nastoupili další úředníci. Celý administrativní proces se zdál nekonečný, obsahoval hodiny čekání a opakování stále týchž údajů. Na konci dne ji spolu s několika dalšími poslali do nedalekého motelu Holiday Inn. Byla přidělena na pokoj k odbarvené ženě středního věku, která jí začala obratem vyprávět cosi složitého o svých příbuzných z Jablonce nad Nisou. 102 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS185144
Daniela neměla ani sílu odporovat. Odvlekla se do sprchy (voda teplá, mýdlo, šampon, úúúh), přeprala si spodní prádlo a neusnula, nýbrž upadla do jakéhosi hlubokého bezvědomí, beze snů a nejmenší zpětné vazby.
Neměla ponětí, jak dlouho spala, ale když otevřela oči, cítila směs odpočinutí a neklidu. Ano, probudila se přece do svého zcela zbrusu nového života, reprezentovaného, bohužel, v tuto chvíli kšticí cizí ženy, oddělené od Daniely úzkým nočním stolkem. Takhle zblízka viděla, proč ženu označila za „odbarvenou“. Od hlavy jí totiž rašil, v kontrastu k platinově blonďatým kadeřím, dobrý půl centimetr černých odrůstků. Daniela se otočila ke zdi a zamyslela se nad začínajícím dnem. Zadoufala, že vyprané spodní prádlo uschlo. Měla si v letadle raději než Annu Kareninovou číst kalhotky Monday, Tuesday, Wednesday. Ty by se jí teď hodily! Měla si narvat příruční kabelku osobním prádlem, to měla. Zavzpomínala na zbytek svého šatstva v zeleném kufříku; jak legrační, kolik času věnovala jeho výběru. Naštěstí se na poslední chvíli rozhodla nebrat s sebou žádnou z věcí „emocionální hodnoty“. Z těch vytvořila malý balíček, který schovala k výjezdní doložce pod vanu. Takže moje svršky se teď rekreují v Havaně, pousmála se.
103 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS185144
Nebylo divu, že dočasné spolubydlící vlasy odrostly; v motelu trávila kvůli zamotané právní situaci již třetí týden. Takové průtahy Daniele nehrozily. Po několika dnech jí bylo určeno bydlení, vyfasovala týdenní apanáž a jala se očekávat slyšení své žádosti o uprchlický status.
Brzy ji přišla znovu navštívit Selma. „Tady je telefonní číslo na toho tatínka tvé kámošky. Bylo by skvělý, kdyby ti mohl nabídnout nějaký druh sponzoringu nebo podpory,“ navrhla. Daniela pohlédla na úhledně napsané číslice. „A mluvila jsi s ním?“ optala se. „Jen velmi zevrubně. Řekla jsem mu, že se na něj chce obrátit někdo z okruhu jeho dcery.“ „A on?“ „Nic. Počítám, že bude lepší, když s ním promluvíš přímo ty.“ Daniela srozuměně kývla. Selma ji zpravila o tom, jak důležité je navštěvovat kurzy francouzštiny, a předala jí podrobnou mapku města. Montreal bylo rozlehlé město se spoustou zeleně, dokonale spojující historické s moderním. Daniele se líbila jeho stará část, a pak přístav. Hned druhý den se tam sešla se Zlatčiným otcem. Od oceánu povlával svěží, vlahý vítr. Těžko říct, co znamenalo moře pro ty, kteří se narodili v dostupné vzdálenosti. Danielu neskonale fascinovalo; nejraději by si jen sedla a pozorovala lodě a ten nekonečný obzor. 104 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS185144