vala kouření jinou činností. Zbožňovala pečivo zakoupené u benzinové pumpy. Proč by si ho nedopřála, když k snídani měla jen suchý rohlík s kávou? Jen ať si užije pocitu, že je také honorace! A tak během první poloviny cesty snědla dva cípečky s meruňkovou marmeládou, šáteček s jahodovou marmeládou, čokoládový loupák a jeden zákusek sypaný mandlemi. Během cesty několikrát zazvonil Kikinin telefon. Nejdřív se Majdaléna vyděsila, že ji shání Hubert, ale byly to telefonáty z centra festivalu, kdy volali jen proto, aby se poptali, zda cesta k nim je bezproblémová a příjemná, dotazovali se, kdy dorazí, a též ujišťovali, že v případě jakéhokoliv problému se na ně mohou obrátit. „Myslíš,“ Majdaléna si rozvážně smetla drobečky z kalhot, „že při nehodě by pro nás poslali helikoptéru?“ Konečně dojely na místo. A ještě Kikina ani pořádně nezaparkovala a Majdaléna si nestačila po cestě zapálit, už se k nim hnala uvítací delegace dvou hostesek. Na přivítanou dostaly ohromnou kytici krásných bílých a žlutých chryzantém.
101 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS185143
Před vchodem do hotelu se k nim vrhl hotelový sluha a zdvořile nabízel Majdaléně, že jí ponese batoh. „Kolikrát jsem ti říkala, že si máš pořídit malou cestovní tašku. Takhle to vypadá, jako když jdeš na potlach,“ zašeptala vyčítavě Kikina. Současně byly dotazovány, kterých akcí se budou chtít zúčastnit, a znovu a znovu srdečně ujišťovány, jak jsou vítány a v případě potřeby že se mohou s důvěrou obrátit na přidělené jim hostesky. Na dotaz, zda se zúčastní dražby filmových klapek, která začne za půl hodiny, Majdaléna blahosklonně přikývla. „Samozřejmě!“ A myslela tím, že půjde hned, jen co v hotelové hale zhltne kávu a vykouří konečně jednu cigaretu, aby jí po konzumaci všeho pečiva, které snědla během cesty, trochu vytrávilo. Po půlhodině se přiřítila do dražební místnosti, když si předtím několikrát pro sebe zopakovala, že je honorace, a nikdo na ní nesmí poznat, že má tři dny před výplatou. Na otázku, zda se dražby zúčastní, jen ledabyle záporně kývla hlavou a lehce pronesla: „Tentokrát snad ani ne.“ Dělat honoraci ji stálo nemalé úsilí. Když se vrátila po dražbě do hotelu, aby si na večer vybalila kalhoty s puntíky a hedvábnou halenku, v hale hotelu ji přivítal sám ředitel festivalu.
102 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS185143
„Jsem nesmírně potěšen, že jste přijala naše pozvání,“ řekl jí na uvítanou a políbil její ruku. „Páni, to by měl vidět Hubert,“ napadlo ji a nahlas řekla, že i ona je velice potěšena. A v duchu si říkala: „Ani nevíš, chlapče, jak,“ a přitom se tvářila, jako by navštěvovat festivaly bylo pro ni zcela všední, a v duchu i doufala, že na ní není vidět, že si jen čistí hlavu od starostí. Odpoledne se vydaly s Kikinou na procházku po městě. Prošly obchody a na tržišti Majdaléna objevila překrásné papriky, ředkvičky a brambory. Přece je tam nenechá ležet? Musí myslet na zítřek, až se vrátí ke svým starostem. A jednou z nich bude i starost, co uvařit. Plněné papriky v rajské omáčce s bramborem se budou hodit, a zrovna tak i ředkvičková polévka. S ohromnými taškami plnými zeleniny se zastavily v restauraci, aby si odpočinuly. A když už do restaurace vlezly, usoudila Majdaléna, že by bylo neslušné nic si neobjednat, a dala si, jen tak pro chuť, pár pečených kuřecích stehýnek s báječnou omáčkou. Bylo skoro pět hodin odpoledne a nejvyšší čas vrátit se do hotelu a připravit se na cestu do sálu a na předávání hlavních cen. Vešly do haly, Kikina přivolala výtah, Majdaléna obtěžkána plnými taškami do něj vlezla a výtah se s nimi rozjel do desátého patra, kde byly ubytovány. V druhém patře výtah zastavil. Dveře se otevřely a dovnitř přistoupil předseda vlády s ochrankou. V Majdaléně by se krve nedořezal. V tu chvíli nevěděla, zda neusnula nebo se neocitla uprostřed filmu Někdo to rád horké. Ano, ona a Kikina jsou Dafne a Josefína a právě k nim do výtahu přistoupil mafiánský šéf alias 103 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS185143