Martin Koláček : Grunt RX-10 Grunt už chtěl říct, že ano, ale pak si vzpomněl na vystrašený výraz pseudosyna, když mu vyhrožovala bombóny. „Ne, děkuji.“ „No jo, samozřejmě, já jsem věděla, že si nedáš. Zajímavý, Neo si vždycky vzal, když jsem mu nabídla.“ „No jo, ale Neo byl slepý, takže možná nevěděl…“ zarazil se. S lidským tělem se začalo ozývat i sociální cítění, a to mu nyní napovědělo, že by měl příště víc myslet, než se pokusí promluvit. Vdova se ale nezdála být uražená. „Když si bral bombón, tak ještě viděl.“ „A potom?“ vypadlo z Grunta. Jeho sociální cit zakřičel. „Ne, pardon, já to tak nemyslel…“ „A co dort?“ „Já jen… dort?“ „No ano, dort. Ten ještě nikdo z venku neochutnal. Mohl bys zkusit, co to s tebou udělá. Docela by mě to zajímalo.“ „No, a nechcete si to privilegium nechat pro někoho jiného?“ „Sem moc nikdo nechodí. Akorát adepti na vyvoleného a Mordeus, a ten se mým dortům vyhýbá jako čert kříži. Prý má strach o linii. Tak dáš si ten dort?“ „A co by to se mnou vlastně mohlo udělat?“ „No, to právě nevím. Třeba ti po tom jenom slezou všechny vlasy a chlupy.“ „Jenom? Co víc by mi ještě mohlo slézt?“ „Co já vím? Třeba ruce. Tak dáš si ten dort?“ „No, víte, já bych teda hrozně nerad urazil…“ „No dobře, dobře, já jsem stehně věděla, že si nevezmeš.“ „Stehně?“ „Stehně.“ „Tak proč jste se mě ptala?“ „Pro formu. Myslíš, že kdybych si myslela, že si vezmeš, tak bych ti říkala, že ti slezou vlasy a chlupy?“ „A neslezou?“ „Ne,“ zasmála se, až jí nadskočil bryndák, „samohřezně, že ne.“ „Tak v tom případě bych si vzal.“ „Bobře děláš,“ řekla Vdova, uřízla kus dortu a podala mu jej. Grunt vzal dort do ruky a zakousl se do něj. A vtom mu slezly všechny vlasy a chlupy. „Ha ha,“ prohlásila Vdova, „já věděla, že si nakonec vezmeš.“ Grunt konečně pochopil, že čím dřív odtud vypadne, tím líp. Na druhou stranu, jestli bude Vyvolený, aspoň mu ubudou ty starosti s holením. A to ho přivedlo k důvodu, proč sem vlastně původně přišel. „Chtěl jsem se zeptat…“ „Copak? Už chceš odcházet?“ „No, já…“ „No, já tě nedržím. Takže chceš vědět, jestli jsi vyvolený?“ „Hm.“ „Máme na to jednoduchý test.“ Grunt beze slova čekal. Jen doufal, že to nebude další kus dortu. Bylo tíživé ticho. „Umřel bys pro lidstvo?“ vypálilo náhle Vdova.
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS185097
martin-kolacek.cz „Ne,“ opověděl zmateně Grunt. „Tak nejsi.“ „Aha,“ Grunt nevěděl, co říct, „tak, já teda… půjdu?“ „A nechceš karamelu?“ „Ne, děkuji,“ prohlásil a vyrazil prudce ze dveří. To by snad radši sežvýkal dvě kila Joeových karamel, než jedinou od Vdovy. Doslova proběhl skrz zlověstně vypadající dvěře do temné chodby a otevřel druhé dveře, na jejím konci. A upadl do bezvědomí. Dveřní klika se konspirativně uchechtla. Grunt si počkala, až bude Dona nablízku, a pak se hlasitě zeptala Grunta: „Víš, miláčku, přemýšlela jsem, jak se budou jmenovat naše děti…“ Gruntovi zaskočilo a rozkašlal se: „N… naše co?“ „No děti přece. Já mám tělo muže, můžu ti tedy, na rozdíl od žen,“ výrazně se odmlčela, aby bylo jasné, kde je důraz, „udělat dítě.“ „Proč bys mi něco takovýho dělala?“ zeptal se s nešťastným výrazem Grunt. „No, patříme k sobě, ne? Jsme takový pěkný pár, už nám chybí jen děti.“ „Proč?“ opakoval Grunt. „Děti jsou štěstí života. Každá žena po nich touží. Takže i ty.“ „Ale já nejsem…“ „No nebude to krásné, miláčku? Porodíš nám děti a pak se o ně budeme společně starat…“ Grunt se zmohl jen na: „No.“ Toužil, aby Dona řekla něco příšerně intelektuálního, čím by situaci shodila. Jenže tentokrát se zřejmě Dona rozhodla nechat ho v tom samotného. „Tak jak se budou jmenovat?“ „Kdo?“ zkusil to ještě Grunt. „Naše děti přece. Jak bys chtěl, aby se jmenoval náš syn?“ „Co já vím? Třeba Bagr.“ „Cože? Bagr?“ „No, proč ne?“ „Proč ne? Protože to je strašný. Jak bys pak říkal dceři?“ Dona nebude zapotřebí, tohle zvládne sám. „Bagra,“ řekl. „Bagra? Jakože Bagra Gruntová?“ „Jasně. Nebo Bagr Grunt.“ „Ale… a co třeba Honza nebo Lenka?“ „A co s nima?“ „No, já myslím, že by byl rozhodně lepší Jan Grunt, než Bagr Grunt.“ „Vážně? V čem?“ „No, je to takový… normální.“ „A to bys chtěla? Jít se středním proudem?“ zašklebil se. „No, klidně by to mohlo být i něco cizokrajnějšího. Třeba Luisa. Nebo Mercedes. Jen bych chtěla, aby to bylo jméno člověka, ne název stavebního náčiní.“ „Máš pravdu.“ „Vážně?“ Grunt věděla, že teď přijde to nejhorší. Už Grunta znala. „Máš pravdu, mělo by to být něco cizokrajnějšího. Co takhle Buldozer Gruntová?“
99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS185097
Martin Koláček : Grunt RX-10 „Bul…“ Grunt vypadala, že se brzy rozpláče. Jako tonoucí se pokusila chytit onoho příslovečného stébla. To ovšem netušila, že je stéblo připevněno k pojistce granátu. „Buldozera je moc dlouhý. A nejde to zkrátit, když na ni budeš volat.“ „Ne Buldozera. Buldozer. Jakože TA Buldozer. Jako Mercedes. Tak Buldozer.“ „To je jedno. Přece na ni nebudeš věčně volat Buldozer. Jak bys jí říkal zkráceně?“ „Říkal bych jí Bagra.“ Dona se téměř neznatelně uchechtla. „Ty mě vůbec nemáš rád!“ zakřičela Grunt a dunivým krokem odběhla. A Grunta napadlo, že tentokrát už to možná vážně přehnal. Druhý den, tedy po nejbližším východu nejbližšího reflektoru, se Grunt probudil z podivného snu, jehož hlavními hrdiny byli dva tarbíci, kteří každou úplňkovou noc na hřbitově nekontrolovatelně srstnatěli, a to navíc velmi sofistikovně. Chvíli koukal do stropu kanálu, v němž se předchozí večer utábořili, a při probírání svého snu došel k závěru, že na jeho poškozenou psychiku možná opravdu nemá Dona ten nejlepší vliv. Sen obsahující slovo „sofistikovaný“ prostě nemůže být zdravý. Následně ho napadlo, že až se jeho druhé já, které teď bylo jaksi nepříliš srstnaté, probere, mohl by se v něm o nějaké to konspirativní srstnatění pokusit. A tak mu také přišla myšlenka, že to, že je ve své druhé podobě stále ještě v bezvědomí, nevěstí nic dobrého. Že by už zase zemřel? No, ostatně, nebylo by to nijak neobvyklé. Ale byla by to dost škoda. Mít dvě těla bylo tak… konspirativní. Někde v povzdálí si Hrobař na stráži za hlasitého žvýkání prozpěvoval: „Já mám tak ráda svého betonového červa, pořád se kroutí, nahoru, dolů, sem a tam…“ To Grunta zase uspalo. Během života nastane mnoho neočekávaných situací, které jste vůbec neplánovali a ani v těch nejpodivnějších snech jste neočekávali, že se mohou odehrát. Jsou to například takové situace, kdy si domluvíte schůzku s dívkou svých snů a když přijdete do oné romantické restaurace, v níž se má rande odehrát, zjistíte, že si přivedla svého nového přítele, kterého vám, podle svých slov, rozhodně musí představit, protože si určitě budete rozumět. Poté si vzpomene, že doma zapomněla zapnout žehličku, a lokál opustí. Její návrat na místo setkání, kde se zatím s neznámým mužem pokoušíte o co nejméně trapnou konverzaci, se zkomplikuje nenadálou větrnou smrští, která dámu odnese do vedlejšího státu, kde právě probíhá revoluce. Vy se s dotyčným mužem příšerně opijete a při sledování hokejového zápasu po patnáctém pivu znenadání přijdete na to, že jste gay. Po devíti měsících vztahu se onomu muži, i přes různé biologické nedostatky, narodí dítě, které je ovšem retardované, protože, jak se později zjistí, je muž shodou okolností vaší babičkou. A tak se stalo, že během výpravy Dona odešla na záchod, Grunt šla zkontrolovat svůj přetížený reprodukční systém, kněží se zrovna pokoušeli vzájemně podříznout při vášnivé teologické debatě a Hrobař jim při tom vzrušeně fandil. A Grunt osamněl s Kostrounem. Tohle byla přesně ta fáze, kdy musíte hledat téma k rozhovoru s někým, s kým v žádném případě rozhovor vést nechcete. Navíc s někým, kdo je natolik psychicky narušený, že nemáte naprosto žádnou
100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS185097