Rozhodla se, že si všechno ještě v klidu promyslí v kostele. Měla sto chutí poddat se zvědavosti, jít na párty a čekat, co se stane. Třeba to bude vážně fajn. No co by se tam asi tak mohlo stát? Ur čitě se bude skvěle bavit. O pár hodin později si v kostele posbírala věci. Bylo to úplně marné odpoledne. Pokud šlo o rozhodnutí, jestli jít na párty, nebo ne, nedostala se vůbec nikam. A slovíčka, která si přinesla na kar tičkách, se také nenaučila. Dokonce ani Hannah se neobjevila. Vlastně ji dneska vůbec neviděla. A přitom se s ní tak dobře učilo španělsky! Bylo už dost pozdě, když se Lena frustrovaně vzdala a otráveně se podívala na hodinky. Možná by měla svým zápisní kem trochu zasáhnout do učebních plánů. To by přece mělo jít, ne? Hm, ale důsledky by byly zase jednou neodhadnutelné. Všichni žáci by zvládli maturitu bez nejmenších potíží, ale s následky by se setkali na dalších oborech a vysokých školách a ona by pak musela upravovat i jejich výukové plány. A jak by to měla udělat, když o nich vůbec nic nevěděla? Zapomeň na to, Leno, pomyslela si, ty vůbec nevíš, co si s tím zápisníkem vlastně počít. Deník patří do ruky inovativního hrdiny, génia, který si uvědomuje důsledky, jež s sebou přináší i ta nejjednodušší věta. Člověka, co na první pohled odhadne slabiny každého plánu a nebude páchat žádné katastrofy. Ona ovšem selhala na celé čáře. Nevyužila velkolepou příležitost, která se jí nabízela. Netroufne si ani na učební plány, i když ty už měly být zreformované před lety. Ze zamyšlení ji vytrhlo náhlé za rachocení. Nechala své věci ležet, spěchala do komory a tam našla Hannah se štaflemi, kbelíkem a dlouhou tyčí. „Co máš za lubem?“ podivila se Lena a pomohla kamarádce protáhnout štafle úzkými dveřmi. „Ahoj, já tě neviděla. Chci umýt okna.“ „Tady? Vždy jsou šíleně vysoko. Na to potřebuješ profíky.“ „Jen tak vysoko, kam dosáhnu.“ Paráda. A to se Lena právě chystala odejít! Ale nemohla nechat Hannah samotnou zápasit s těmi obrovskými štaflemi. Jistě to bylo děsně nebezpečné. „Mám ti pomoct?“ 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS185083
„Už mi přece pomáháš.“ Ach, tahle Hannah! Lena zavrtěla hlavou. Pomohla Hannah rozložit štafle a přistrčit je k prvnímu oknu. „Vážně si myslíš, že je to dobrý nápad?“ „Už jsem to dělala, bude to v pohodě,“ uklidňovala ji Hannah a hbitě jako lasička vylezla na štafle. V jedné ruce přitom držela dlouhou tyč. Lena tedy strávila následujících třicet minut tím, že Hannah pomáhala od okna k oknu a přidržovala jí štafle. Jejich svornou práci přerušilo výhrůžné zamručení. „Slez na chvíli dolů, Hannah,“ křikla Lena na kamarádku. „Musím se podívat na Goetha, venku se něco děje!“ Hannah přestala umývat okno. „Tohle je beztak předposlední. Za chvíli jsme hotové.“ Lena spěchala k postranním dvířkám a vykoukla ven. A pak velmi rychle ucukla. Vedle Goetha klečel pitomec Paul a snažil se mu vlichotit. Pomoc! Lena mu za nic na světě nehodlala vběhnout do náručí a poslouchat jeho pitomé hlášky. Goethe přestal vrčet a opatrně očichával Paulovu dlaň. „Hannah,“ zašeptala Lena rozči leně, „mohla bys pro mě něco udělat? Venku je jediný kluk na svě tě, se kterým se ani za nic nechci potkat. Nejspíš za chvíli přijde dovnitř. Jestli se na mě zeptá, tak tady NEJSEM! S Goethem jsi přišla ty, ano? Prosím, neprozra mě! Budu v sakristii. Zatraceně, ještě moje věci.“ Lena se rychle rozeběhla ke své oblíbené lavici, popadla tašku a letěla do sakristie. Jen co za sebou zavřela dveře a přitiskla k nim ucho, uslyšela Paulův hlas. „Ahoj, ty tam. Hele, kde je Lena?“ „Není tu,“ odpověděla Hannah udýchaně, protože se právě sna žila dostrkat štafle k poslednímu oknu. „To vyprávěj své babičce. Je tady její hafan.“ „Jasně,“ zaúpěla Hannah. „Vzala jsem ho dneska s sebou. Lena se musí učit.“ Lena nervózně poslouchala. Z kostela bylo slyšet kro ky a zvuky svědčící o tom, že Hannah bojuje se štaflemi, jinak nic. Pitomec Paul se jí podle všeho nenamáhal pomoct. Lena ještě chví li čekala, dokud neuslyšela, že se zabouchly vstupní dveře. Pak opa 99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS185083
trně vykoukla ven. Nic, žádné zvuky. Potichu otevřela dveře a spat řila Hannah, která se právě zabývala posledním oknem. Po Paulovi nikde ani stopy. Páni, tak tohle bylo těsné. Vtom zaslechla, jak se Paul venku pokouší nastartovat skútr. Motor třikrát chcípl, pak konečně naskočil a žalostně zavyl. Chvíli nato byl Paul pryč a ona mohla ven. Vyšla ze sakristie. Vzápětí Hannah tiše vypískla, Lena se po dní podívala a zjistila, že se štafle pomalu kácejí. Lena se rozběhla jako o život. Tohle byl vážně sprint století! V poslední vte řině se jí podařilo štafle zachytit. „Páni, ty ale vyvádíš věci! Tos na mě nemohla počkat?“ zlobila se Lena. Samým šokem jí div nevyskočilo srdce z hrudi. „Prostě už jsem to chtěla mít z krku. Díky, to bylo o fous.“ Han nah slezla ze štaflí a okouzleně pozorovala výsledek své práce. „Jen se podívej, jak ta okna te září. Vypadají jako nová a přitom je jim nejmíň tři sta let.“ „Podle mě by je stejně měli umývat profíci. A te poj, uklidíme štafle, musím konečně vysvobodit Goetha a jít domů. Kdybys měla chu, mohla bys mě pak ještě chvíli zkoušet ze slovíček, co ty na to? Dostaneš za to zmrzlinu.“ A trochu dostane i Goethe jako odškodnění za dlouhé čekání, umínila si Lena. Bude hrozně slintat a ona pak bude muset vytřít celou kuchyň, ale copak to vadí? Goethe zkrátka miloval zmrzlinu nade všechno. Když večer chatovala s Lilli, požádala ji o radu. Lena: Ty bys tam na mém místě šla? Lilli: No jestli o těch večírcích všichni mluví – asi bych to aspoň omrkla. Ovšem kdybych si musela vybrat mezi večírkem a stájí, vybrala bych si stáj.
Lena: Hm, já jsem taky hrozně zvědavá. Jenomže kdykoli vidím pitomce Paula, dostávám kopřivku. Lilli: Tak to nech být a jdi až příště. Lena: Prý je to moje jediná šance. 100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS185083