Hlas jsem kupodivu udržela klidný, i když jsem se nejspíš viditelně klepala. „Takže o tom vědí i prckové na nižším stupni. Senzace.“ „Ajo?“ vyzvídala Frankie. „Necháváš si –“ Nenechala jsem ji domluvit. „Ne! A navíc ti je po tom houby.“ „Náhodou je to i moje věc, protože Megan Cooko vá a Varša Varsaniová a ostatní se do mě kvůli tomu navážejí.“ Mluvila tiše, ale rázně. Zoufalstvím jsem zavřela oči. Přemáhala jsem pocit na zvracení. „Ksakru, Frankie, strašně moc se omlouvám. Jestli chceš, klidně ti řeknu, co se stalo. Ale v žádným pří padě tam nešlo o… tohle.“ Opřela si hlavu o můj hrudník. „To je v pohodě, nemusíš mi říkat nic. Akorát jsem hrozitánsky ráda, že neležíš polámaná a zakrvácená na betonu v multi patrových garažích.“ Objala jsem ji kolem ramen a pevně ji stiskla. „Jas ně že neležím, ty ťunťo. Kašlu na to, co si myslí nebo co říká banda puberťáků. Nebo co píše.“ „Víš, podle mě jsi fantastická,“ vydechla. „A ať ty pomluvy odstartoval kdokoliv, musí to být totální ču… tento.“ Kousala jsem se do jazyka, abych se nerozbrečela. A vlastně, nechtělo se mi jenom brečet, toužila jsem se hlasitě, zoufale a křečovitě rozvzlykat, ale nakonec jsem se usmála a vlepila Frankie pusu. „Co bych bez tebe dělala?“ Pokrčila rameny a zazubila se. „Měla bys větší pokoj?“ „Vidíš, to jsi vyhmátla.“ 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS185081
Frankie se natáhla přese mě a zhasla lampičku. „Můžeš spát tady, jestli chceš.“ Tak proti tomu se ne dalo nic namítnout. Stulily jsme se pod přikrývku a za pár vteřin Frankie tiše pochrupovala; odjakživa uměla usnout jako na povel. Ale já jsem přes všechno vyčer pání neusínala. Nepomohla mi v tom ani večerní ese meska od Donny s informací, že Dylan a Marv s tou nedělní schůzkou počítají; spíš mi to v žaludku ještě víc rozvířilo koktejl naděje, trapna a obav s už beztak zahuštěnou polívkou složenou ze studu a strachu, kte rá mi pobublávala v břiše. Chvíli jsem upřeně civěla do stropu a připadala jsem si úplně prázdná, ale po půlhodině jsem se odplí žila z Frankiina pokoje a vlezla si do vlastní postele. Přesto jsem se nedokázala uklidnit. Nepomohlo mi ani pár kapitol z Antologie erotických povídek. Nakonec jsem se tiše přesunula dolů, jestli by mě neuspal něja ký přitroublý seriál v televizi, což klaplo, ale bohužel přímo na pohovce jenom v pyžamu a se dvěma polštá ři, co mě jakžtakž zahřívaly. Ztuhlá a rozklepaná jsem se probudila kolem čtvrté. Doklopýtala jsem do po stele a neklidně spala, dokud mi nezadrnčel budík. Svatosvatě přísahám, že to polozamrzlé říjnové moře nebylo nic proti mukám, s jakými jsem se ráno vybičovala z postele. Daleko radši bych si nechala ve řejně dělat celotělovou epilaci voskem, než abych šla do školy, ale šla jsem tam. Tak se vzchop, Ashley. Cestou do školy jsem se snažila sebe samu povzbuzovat a heco vat, ale nevzmohla jsem se na víc než na mdlé hurá na adresu blížících se vánočních prázdnin. Zbývaly už jen čtyři dny, tak co horšího by se mi ještě mohlo stát? 99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS185081
5. Do školy jsem raději vyrazila s dost velkým předsti hem, abych se komplet všem bezpečně vyhnula. Posa dila jsem se do učebny, kde máme ranní schůzky s na ším třídním, hrála si s mobilem a ignorovala každého, kdo vešel po mně. Pokud jsem mohla soudit, ty svin ský problémy dělali jen lidi z jedenáctého ročníku, ale nechtělo se mi riskovat. Po chvíli – dost dlouhé, abych si v kontaktech sta čila přiřadit fotku ke každému od A až po M – se ob jevily Sára a Cass. Než si sedly, každá z nich mě oká zale objala, což běžně nedělaly. Ne snad, že by mě to přímo vytočilo, ale maličko naštvaná jsem byla. Co pak potřebuju nějaké speciální zacházení? „Tak co, už jsi připravená na prezentaci?“ zeptala se Cass, která srkala velké luxusní bla-bla-nějak latté, co si koupila při své obvyklé ranní návštěvě lahůd kářství. „Skoro. Dnes budu na filmu dřít celý den.“ Moje skupina z mediálních studií měla zítra předvést svá díla před všemi chudáky, kteří se nechají do obecen stva dokopat. Každý z těch filmů byl nejvýš desetimi nutový, ale stejně: nešlo o nic, čím by se člověk protr pěl dobrovolně, pokud na tom neměl nějaký osobní zájem. Nebo pokud nebyl super blízký kámoš někoho, koho to osobně zajímalo. Všem jsem sice řekla, že ne musejí přijít, ale oni mi tvrdili, že se určitě ukážou. Už jsem se nemohla dočkat, až si zalezu do laborky a za 100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS185081