Jak skončit pracovní poměr
6. Počítání času V rámci pracovního práva je nutné sledovat některé právní skutečnosti, které probíhají nebo již proběhly, a je zapotřebí sledovat jejich plynutí času ve smyslu počítání doby či lhůty. Zatímco dikce občanského zákoníku upravuje počítání času přímo ustanovením svého § 122 v rámci zákoníku práce činí počítání času potíže. Historicky zákoník práce úpravu počítání času obsahoval a nadále obsahuje jen částečně. Například u problematiky výpovědní doby zákoník práce přesně definuje její počátek i konec, ale například u zkušební doby její přesné vymezení zákoník práce zcela pomíjí. Situaci ještě ztěžuje použité pojmosloví ve smyslu lhůty a doby. Obě tyto skutečnosti mají totiž odlišné počítání času a to nijak nepřispívá k jednotnému výkladu, jak vůbec počítat čas v rámci působnosti zákoníku práce. Počítání času v občanskoprávních vztazích je, jak již jsme uvedli, upraveno v §122 občanského zákoníku. V ostatní právní úpravě může však existovat samostatná či speciální úprava pro počítání času. Proto se řídíme zásadou, že pokud takové úpravy počítání času v ostatní právní úpravě není, použijí se pravidla stanovená občanským zákoníkem. Zákoník práce neobsahuje jednotnou úpravu ve vymezeném paragrafu, proto je nutné sledovat jednotlivá ustanovení u konkrétně řešených problematik. Malou výjimkou je snad jen ustanovení § 333 zákoníku práce, v platném znění, které ale řeší jen počítání doby. Někteří autoři oba pojmy slučují dohromady a nerozlišují mezi dobou a lhůtou, jiní naopak důsledně aplikují rozdílnost v počítání času doby a lhůty. Pro správnou aplikaci v pracovním právu nenajdeme jednoznačné řešení, a proto nám nezbývá, než doporučit jednoduchou zásadu. Nenechávat nic na poslední den lhůty či doby tak, aby podmínky, při nichž jsou tyto instrumenty využívány, mohly být jednoznačně splněny s předstihem, či následně, podle toho, zda se váží na splnění v rámci běhu lhůty, nebo na splnění po uplynutí doby. Poslední den lhůty a doby, či první následující den po uplynutí doby či lhůty jsou totiž ona kritická místa, kde pak dochází k odlišným výkladům v počítání těchto časových úseků a v důsledku toho k nechtěnému pozbytí práv, promlčení a podobně. I přesto si oba termíny rozebereme v následujících kapitolách tak, abychom jim snáze porozuměli a zjistili, kde se vyskytují jejich úskalí.
6.1 Doba Doba je časový nepřerušovaný úsek (interval), na který se váže po jeho uplynutí určité právo, právní skutečnost či jiný následek. Tedy teprve po uplynutí doby cosi nastane.
Příklad Příkladem je výpovědní doba. Po jejím uplynutí pracovní poměr skončí. Tedy posledním dnem pracovního poměru je poslední den výpovědní doby. Následující den po posledním dni výpovědní doby, pracovní poměr již neexistuje. Je-li v průběhu plynoucí doby něco vykonáno, může to mít za následek její přerušení, nebo zastavení.
98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS184875
Počítání času
Příklad Příkladem by mohl být souhlas s odvoláním výpovědi ve výpovědní době, kterým se dříve podaná výpověď ruší (kapitola 3.1.4 Výpověď) a výpovědní doba se zastavuje. V ustanovení § 333 zákoník práce jednoznačně definuje, že uplynutím doby zaniknou práva i povinnosti, které byly touto dobou omezeny. Doba se počíná běžet prvním dnem a končí uplynutím posledního dne této stanovené či sjednané doby (§ 333 zákoníku práce), to platí i v situaci, kdy je uplynutím doby podmíněn vznik nebo zánik práva. Je nutné ještě upozornit na skutečnost, že zákoník práce nepočítá v běhu času na minuty, či hodiny, ale na celé dny. Proto doby používané podle zákoníku práce končí posledním dnem této doby, tj. až ve 24.00 hod tohoto posledního dne.
6.2 Lhůta Lhůta je také časový úsek, v němž na rozdíl od doby musí být něco vykonáno, aby nenastal většinou nějaký sankční následek.
Příklad Příkladem takové lhůty by mohla být výtka zaměstnavatele na neuspokojivé pracovní výsledky zaměstnance s následkem možné výpovědi, pokud zaměstnanec své pracovní výsledky nezlepší. Mírným paradoxem však je skutečnost, že právě sám zákoník práce ukládá zaměstnavateli to, že v uvedeném příkladě musí zaměstnavatel poskytnout zaměstnanci přiměřenou dobu (a ne lhůtu) na odstranění zjištěných nedostatků. I toto je jedním z příkladů, kdy nejednotné používání terminologie vnáší do právní legislativy takříkajíc chaos. Bude-li podle předchozího odstavce v rámci běhu lhůty něco učiněno, pozbude lhůta významu, a to i ve smyslu tvrzení „lhůta byla dodržena“, čili řečeno slovy laika „ve stanovené lhůtě bylo splněno“ Nestane-li se tak, čili nebude-li cosi požadovaného ve lhůtě učiněno, lhůta tzv. „marně uplyne“ a bude následovat příslušná sankce. Běh lhůty se obvykle počítá od určité skutečnosti směrem dopředu. Tedy od data, které je pro běh lhůty tzv. rozhodné. Například „ode dne nabytí právní moci rozsudku…“ Lhůty se obecně počítají podle několika hledisek, například podle: ¾¾ ¾¾ ¾¾ ¾¾
dní, týdnů, měsíců nebo let, hodin nebo minut (nepřichází v úvahu v pracovním právu – zákoníku práce).
Lhůta počítaná ve dnech začíná dnem, který následuje po určité události, která je rozhodující pro její začátek. Od tohoto dne pak běží daná lhůta ve stanoveném počtu dnů.
Příklad Pokud je lhůta takto stanovena např. na 30 dní a rozhodná událost nastala 15. 1. 2013, pak první den lhůty je 16. 1. 2013 a poslední, tedy třicátý den lhůty, je 14. 2. 2013.
99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS184875
Jak skončit pracovní poměr
Lhůta počítaná v týdnech končí dnem, který se svým pojmenováním shoduje se dnem, na který připadá událost, od níž se daná lhůta počíná.
Příklad Pokud je lhůta stanovena v týdnech, např. na dva týdny, a tato lhůta počíná běžet v úterý, 15. 1. 2013, pak poslední den této dvoutýdenní lhůty je opět úterý 29. 1. 2013. Lhůta počítaná v měsících nebo letech končí dnem, který se svým pojmenováním nebo číslem shoduje se dnem, na který připadá událost, od níž se daná lhůta počíná. Není-li takový den v měsíci (únor nebo 31. den v měsíci) je posledním dnem lhůty poslední den v daném měsíci.
Příklad 1 Pokud je lhůta stanovena v měsících, např. na dva měsíce, a tato lhůta počíná běžet 6. 3. 2013, pak poslední den této dvouměsíční lhůty je 6. 5. 2013.
Příklad 2 Pokud je lhůta stanovena v rocích, např. na jeden rok, a tato lhůta počíná běžet 6. 3. 2013, pak poslední den této roční lhůty je 6. 3. 2014.
Příklad 3 Pokud je lhůta stanovena v měsících, např. na jeden měsíc, a tato lhůta počíná běžet 28. 1. 2013, pak poslední den této měsíční lhůty je 28. 2. 2013. Ale také pokud měsíční lhůta začne běžet například 29. 1., 30. 1., nebo 31. 1. daného roku, je jejím posledním dnem stále ve všech uvedených případech 28. 2. tohoto daného roku. Je-li lhůta stanovena jako polovina měsíce, má se zato, že bude trvat 15 dní, pak se tato lhůta počítá jako lhůta ve dnech. Ve všech výše uvedených případech platí pro běh lhůty to, že připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Odkazy na legislativu ke kapitole 6.: Počítání doby (§ 333 zákoníku práce) Počítání lhůty (§ 122 občanského zákoníku) Počítání výpovědní doby (§ 51 odst. 2 zákoníku práce) Počítání skončení pracovního poměru v případě výpovědi dle § 51a (§ 51a zákoníku práce) Délka zkušební doby (§ 35 odst. 1 zákoníku práce)
100 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS184875